Karlovo náměstí čp. 7 (Kolín)
Karlovo náměstí čp. 7 je nárožní dvoupatrový barokní dům se středověkým jádrem v Kolíně. Byl přestavěn po velkém požáru města Josefem Jedličkou po roce 1734. V domě byl provozován první poštovní úřad v Kolíně a též ve své době významný hostinec s ubytováním. Přenocoval zde například císař Josef II., Hans Christian Andersen nebo ruský vojevůdce Suvorov.
| Měšťanský dům U zlaté štiky | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | Barokní architektura, Gotická architektura |
| Současný majitel | IT firma Asys |
| Technické parametry | |
| Počet podlaží | Tři |
| Poloha | |
| Adresa | Karlovo náměstí čp. 7, Kolín,  Česko |
| Ulice | Zlatá |
| Souřadnice | 50°1′40,35″ s. š., 15°12′2,06″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 23546/2-746 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Další úpravy domu byly provedeny v první polovině devatenáctého století. Filip Kafka, další z majitelů domu, zde vybudoval „Závod se zbožím galanterním a módním“, který patřil k předním venkovským velkoobchodům v Čechách konce tohoto století. Ve dvacátém století byl dům využíván do osmdesátých let. Bez větších oprav objekt chátral a v roce 1990 v rámci restituce byl předán dědicům původních vlastníků již v havarijním stavu. V roce 1995 získala dům IT firma Asys. Ta se zasloužila o rozsáhlou rekonstrukci, která obnovila objekt s ohledem na autentičnost z pohledu nemovité kulturní památky. V roce 1958 byl dům zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 23546/2-746.[1]
Historie editovat
Dům byl poprvé doložený v roce 1368 v majetku Marka Cikhera. Jeho potomci zde žili zřejmě až do husitských válek. V devadesátých letech čtrnáctého století vlastnil dům Martin Mirtlinni. V roce 1508 byl prodán zemanské rodině Saků z Bohouňovic. Jiřík Sak († 1582) s manželkou zde provozoval v té době vyhlášený hostinec. Od roku 1585 vlastnil dům Jakub Richtr z Willersdorfu, který ho opravil a rozšířil. Dalším majitelem se stal v roce 1611 Havel Černý. Po jeho smrti se vdova Judita provdala za Martina Pelhřimovského. V této době se začal dům nazývat "U zlaté štiky". Od poloviny šestnáctého století se hostinec s ubytováním stával postupně vyhledávaným ubytovacím zařízením ve městě. Přenocovali zde například císař Josef II., Hans Christian Andersen nebo ruský vojevůdce Suvorov.[2]
Během třicetileté války byl dům vypálen. Roku 1653 ho koupil Jiří Vocelka z Poboře, který zde žil s rodinou do roku 1724. Zeť Františka Vocelky, Václav Čapek podle projektu Josefa Jedličky nechal dům přestavět do pozdně barokní podoby. V roce 1764 objekt koupil kolínský poštmistr Antonín Kršňák z Gällersbergu († 1773) a zřídil zde malý hotel a první poštovní stanici v Kolíně. Svatbou s jeho vdovou Annou († 1798) získal v roce 1774 dům Antonín Knirsch. Po požáru v roce 1796 nechal dům opravit a vedl zdejší poštu, stejně jako po jeho smrti v roce 1787, jeho syn Antonín Knirsch († 1832). Karel Knirsch, syn Antonína otevřel zájezdní hostinec "U Počty", která stála naproti tehdy nově postavenému železničnímu nádraží. V první polovině devatenáctého století byl dům dále upravován, například bylo zazděno podloubí. V roce 1850 koupil dům U Zlaté štiky Izák Hamerschalg a zachoval zde hostinec. Karel Knirsch v témže roce přestěhoval poštovní úřad do nové budovy u železničního nádraží.
Od roku 1875 provozoval v domě na náměstí Filip Kafka „Závod se zbožím galanterním a módním“, který se záhy stal jedním z předních venkovských velkoobchodů v Čechách.[3][2]
Dvacáté století editovat
V době První republiky byly v přízemí budovy zřízeny obchody. Například prodejna ryb (rybárna) firmy Vaňha, která byla v roce 1948 zestátněna. Provozovna zde však zůstala až do roku 1989. Při opravě domu během roku 1967 bylo obnoveno původní podloubí. Od té doby dům, bez dalších oprav, postupně chátral. V roce 1985 byly z bezpečnostních důvodů zrušeny byty v prvním a druhém patře. V restituci byl objekt v roce 1990 vrácen dědicům původních majitelů. V roce 1995 koupila dům IT firma Asys. Její majitel opravil přízemí a pronajímal je.[4] Rekonstrukce celého objektu probíhala dalších více než dvacet let.[5]
Architektura editovat
Dvoupatrový dům byl postaven na jižní straně náměstí v jeho jihozápadním rohu. Ukončuje řadu tří domů s podloubím, které bylo během let zazděno a obnoveno až v roce 1967.[6][7] Do dvora domu vedl také vchod z postranní Zlaté uličky za domem čp. 6. Pozdější požáry dům ničily, ale původní gotická dispozice včetně nosného zdiva zůstala do značné míry zachována.[8] Dochovaly se také původní podzemní gotické sklepy, které byly vylámány ve skále.
Exteriér editovat
V přízemí domu bylo vybudováno podloubí s třemi arkádami. Hlavní klenák u každého z oblouků podloubí vybíhá do patrové římsy. Další dvě patra jsou vertikálně rozdělena do tří os čtyřmi zdvojenými pilastry s korintskými hlavicemi. Okna v každém patře zdobí výrazné suprafenestry a drobný ornamentální dekor v parapetní oblasti.
Dům má bohatě zdobenou barokní fasádu se štukovými detaily do náměstí. Střecha je valbová, krytá prejzy. Ve střeše průčelí jsou tři větrací okénka. V západní boční části domu je jeden oblouk arkády a fasáda je řešena stejně jako průčelí. Nároží domu zvýrazňují opět pilastry. Do dvora se opakuje členění hlavního průčelí. Budova zde má klenutou dvoupatrovou pavlač, která je otevřena arkádou.[9][10]
Ve dvoře zůstaly zachovány kamenné dělící parcelní a opěrné zdi. Již zmíněné barokní průčelí domu, autentické historické konstrukce a objem dochovaných barokních výmaleb zařadily dům k nejhodnotnějším objektům historické části města.[8]
Rekonstrukce editovat
Rekonstrukce objektu probíhala postupně. Bylo zprovozněno přízemí, aby pronájmy financovaly další stavební práce. Obytná patra se rekonstruovala až od roku 2016. Fasáda s bohatou štukovou výzdobou byla po rekonstrukci vrácena do podoby z roku 1922, tedy do kvalitní a zároveň nejstarší doložené podoby. Z památkového hlediska byla autentičnost objektu při rekonstrukci zachována. Elektroinstalace, topení, voda a odpady byly vedeny většinou v sopouchách. Původní historické stěny byly zakonzervovány a v bytech byly postaveny předsazené stěny. Na dům se vrátila dřevěná okna. V interiérech byly obnoveny kazetové dveře s ostěním a dřevěné podlahy. Ve třech místnostech byly obnoveny fresky. Zachovaly se především v modrém sále, který byl vyzdoben antickými sloupy po celém obvodu místnosti.[5]
Rekonstrukce historického domu U Zlaté štiky získala v soutěži Stavba roku Středočeského kraje „Zvláštní cenu Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR“.[11]
Reference editovat
- ↑ Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Cesty a památky. www.cestyapamatky.cz [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online.
- ↑ HOLOVSKÝ, Jan. Kolín 1850-1914. Hospodářský a urbanistický vývoj [online]. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakul,ta Ústav hospodářských a sociálních dějin, 2011 [cit. 2023-01-23]. Diplomová práce. Dostupné online.
- ↑ BLAŽEK, Vojtěch. Historický dům v Kolíně desítky let chátral.. Hospodářské noviny [online]. 2016-10-07 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online.
- ↑ a b V nenápadné proluce vedle středověké Zlaté uličky vyroste dvoupatrový dům s devíti byty. Kolínský PRES [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online.
- ↑ měšťanský dům U zlaté štiky - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Detail dokumentu - G0181734. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Stavba roku. Stavba roku [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Dům čp. 7, Kolín. ipac.svkkl.cz [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Detail dokumentu - G0181733. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online.
- ↑ MARTINKOVÁ, Jana. Dům U Zlaté štiky zůstane zachován dalším generacím. Kolínský deník. 2019-12-16. Dostupné online [cit. 2023-01-26].