Karl Weikersheim
Karel kníže Weikersheim (Karel von Bronn, Karel svobodný pán von Bronn 1890–1911, Karel kníže Weikersheim od 1911) (německy Karl/Carl Ernst Johann Georg Fürst Weikersheim, Freiherr von Bronn) (25. ledna 1862 Weikersheim, Německo – 28. září 1925 Gräfelfing, Německo) byl německý šlechtic a rakousko-uherský generál. Po otci byl potomkem slavného rodu Hohenlohe, ale kvůli prostému původu své matky nemohl toto jméno užívat. Byl znám jako baron von Bronn a od mládí sloužil v rakousko-uherské armádě. Byl dlouholetým pobočníkem následníka trůnu Františka Ferdinanda a císaře Františka Josefa. Zúčastnil se první světové války a nakonec dosáhl hodnosti polniho podmaršála. V roce 1911 získal titul knížete.[pozn. 1][1][2]
| Karl kníže Weikersheim | |
|---|---|
 Baron Karl von Bronn s manželkou Marií Aloisií, rozenou Černínovou (1899) | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | polní podmaršál (1918), generálmajor (1915) |
| Narození | 25. ledna 1862 |
| Úmrtí | 28. září 1925 (ve věku 63 let) Gräfelfing |
| Titul | kníže (1911) |
| Choť | Marie Aloisie Černínová z Chudenic (od 1899) |
| Rodiče | Karel Ludvík II. z Hohenlohe-Langenburgu a Maria Grathwohl |
| Děti | Carl Rudolf Maria Joseph Antonius Benedictus Graf von Weikersheim Marie Emma Josepha Antonia Benedicta Gräfin von Weikersheim Franz Maria Joseph Antonius Benedicta II Fürst von Weikersheim Aloysia Maria Josepha Antonia Benedicta Gräfin von Weikersheim Emma Philippine Maria Josepha Antonia Gräfin von Weikersheim |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel z významného šlechtického rodu Hohenlohe, kvůli morganatickému manželství svých rodičů ale nemohl užívat jméno Hohenlohe ani šlechtické tituly. Jeho otcem byl kníže Karel Ludvík Hohenlohe-Langenburg (1829–1907), matka Marie Grathwohlová (1837–1901) byla dcerou řezníka.[3] Otec se ještě před sňatkem vzdal svých nástupnických práv ve prospěch mladšího bratra Hermanna (1832–1913).[4][5] Karlovi a jeho mladším sestrám byl přiznán nárok na jméno von Bronn.
Karel od mládí sloužil v rakousko-uherské armádě, již v roce 1881 byl poručíkem jezdectva,[6], později jako nadporučík (1886) sloužil u 1. hulánského pluku. Později sloužil již jako rytmistr (1892) u jezdecké eskadrony císařské gardy, poté byl přeložen k 8. dragounskému pluku. Jako štábní důstojník 1. hulánského pluku byl od roku 1898 zároveň přidělen ke dvoru arcivévody Františka Ferdinanda.[7] V roce 1904 byl povýšen na majora a působil jako pedagog na Vojenské jezdecké škole (Militär-Reitlehrerinstitut) ve Vídni.[8] V hodnosti podplukovníka (1907) byl pak několik let křídelním pobočníkem císaře Františka Josefa.[9] Jako plukovník (1911) převzal velení jezdecké eskadrony císařské gardy.[10] Aktivně se zúčastnil první světové války a v roce 1915 byl povýšen na generálmajora. Nakonec v roce 1918 dosáhl hodnosti polního podmaršála a na konci války byl pověřen velením jižního pobřeží Dalmácie s velitelstvím v Dubrovníku.[11] K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován[12] a poté žil v soukromí. Pobýval v Gräfelfingu na předměstí Mnichova, jeho sídlo známé jako Villa Weikersheim dnes již neexistuje.
Tituly a ocenění editovat
Od narození užíval prostý šlechtický stav, do nějž byla povýšena jeho matka v roce 1862.[13] Později se taktéž spolu s matkou stal nositelem titul barona, který platil pro Württemberské království, ale v roce 1891 byl uznán i v Rakousku. Nakonec byl v roce 1911 povýšen na knížete Weikersheima s nárokem na oslovení Jasnost. S udělením titulu museli vyslovit souhlas představitelé všech linií rodu Hohenlohe, procedura ale proběhla bez konfliktů, protože Karel měl významného protektora v osobě následníka trůnu Františka Ferdinanda.[14] Jméno Weikersheim bylo odvozeno od Karlova rodiště (dnes Bádensko-Württembersko), kde se zároveň nacházelo jedno z hlavních sídel rodu Hohenlohe.[15] Titul platil v primogenituře, což znamená, že knížetem byl nejstarší syn, další členové rodu užívali titul hraběte a hraběnky. Zajímavostí je, že s knížecím titulem nebyl spojen predikát von, což bylo v nobilitacích na počátku 20. století unikátem.[16]
Během své služby v blízkosti následníka trůnu Františka Ferdinanda a císaře Františka obdržel řadu vyznamenání. Byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy, držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenského jubilejního kříže. Ze zahraničních vyznamenání získal velkokříž britského Viktoriina řádu, rytířský kříž pruského Řádu červené orlice s brilianty a pruský Řád koruny III. třídy, dále byl rytířem saského Albrechtova řádu a württemberského Fridrichova řádu, komandérem nizozemského Řádu dynastie Oranžsko-Nasavské, bulharského Řádu sv. Alexandra a Královského řádu za vojenské zásluhy, meklenburského Řádu gryfa, oldenburského Domácího a záslužného řádu a bádenského Řádu zähringenského lva.[17]
Rodina editovat
V roce 1899 se v Praze oženil s hraběnkou Marií Aloisií Černínovou (1879–1963), nejstarší dcerou Rudolfa Czernin-Morzina (1855–1927), majitele rozsáhlých velkostatků v Čechách.[18] Marie Aloisie byla později c. k. palácovou dámou.[19][20] Z manželství se narodilo pět dětí. Starší syn Karl Rudolf (1900–1945) uzavřel nerovnorodý sňatek a krátce po otcově úmrtí se vzdal knížecího titulu, nadále užíval titul hraběte. Dalším knížetem byl mladší syn František Maria (1904–1983) ženatý s princeznou Irmou Windischgrätzovou.
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Knížetem byl jmenován k datu 21. června 1911. V historii habsburské monarchie se jednalo o jedno z posledních povýšení do nejvyššího stavu šlechtické hierarchie. Ve stejný den získali knížecí titul dlouholetý místodržitel Českého království František Antonín Thun-Hohenstein a uherský nejvyšší hofmistr Tassilo Festetics de Tolna.
Reference editovat
- ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender nebst diplomatisch-statistichem Jahrbuch, Gotha, 1919; s. 450
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 96, 386 ISBN 80-86781-08-9
- ↑ Rodokmen rodu Hohenlohe na webu almanachdegotha dostupné online
- ↑ Rodina Hohenlohe-Langenburg in: Gothaischer Hofkalender; Gotha, 1893; s. 146–147 dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu Hohenlohe-Langenburg dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1885; Vídeň, 1884; s. 540 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1898; Vídeň, 1897; s. 714 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1905; Vídeň, 1904; s. 659, 709 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 35 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 58, 142 dostupné online
- ↑ Velení rakousko-uherské armády na Balkáně 1918 dostupné online
- ↑ Služební postup Karla Weikersheima in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 199 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser, Gotha, 1891; s. 93–94 dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 162–163 ISBN 80-86781-08-9
- ↑ Oficiální web zámku Weikersheim dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 192–193 ISBN 80-86781-08-9
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Weikersheima in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 28 dostupné online
- ↑ Rodokmen Černínů z Chudenic dostupné online
- ↑ POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 118–119 ISBN 978-80-85955-39-2
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 41dostupné online