Wikipedie

Nejvyšší správní soud České republiky

vrcholný orgán soudní moci v České republice v oblasti správního soudnictví
(přesměrováno z Kárný soud)

Nejvyšší správní soud České republiky se sídlem v Brně je spolu s Nejvyšším soudem vrcholným orgánem soudní moci v České republice. Zabývá se agendou správního soudnictví, napadení voleb, rozpuštění politických subjektů, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti, rozhodování kompetenčních sporů mezi orgány veřejné správy a dalších záležitostí. Představuje také kárný soud pro řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů.

Nejvyšší správní soud České republiky
Budova Nejvyššího správního soudu
Budova Nejvyššího správního soudu
PředsedaJUDr. PhDr. Karel Šimka, Ph.D., LL.M.
MístopředsedaJUDr. Barbara Pořízková
AdresaMoravské náměstí 6
657 40 Brno
Souřadnice49°11′51″ s. š., 16°36′24,12″ v. d.
Oficiální stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
Související informace naleznete také v článku Nejvyšší správní soud Československa.

Nově byl Nejvyšší správní soud zakotven v Ústavě České republiky (č. 1/1993 Sb.) až při projednávání návrhu v parlamentu, vládní návrh ústavy s ním nepočítal. Dlouho nebyl naplněn a jeho agendu vykonával Nejvyšší soud a především vrchní soudy. Postupně se obnovily diskuze, zda vůbec samostatně institucionalizované správní soudnictví zřizovat.[1] Nakonec v letech 2000–2002 Ústavněprávní výbor Poslanecké sněmovny přistoupil k rozhodnutí o jeho zřízení, když vyšel ze tří modelů:

  1. ponechat správní soudnictví v rámci obecného a obnovit činnost správního kolegia Nejvyššího soudu,
  2. ponechat první instanci správního soudnictví na obecných soudech a zřídit druhou instanci Nejvyšší správní soud,
  3. zcela oddělit správní soudnictví a zřídit krajské správní soudy a Nejvyšší správní soud.

Při projednávání jen těsně o jeden hlas neprošla varianta č. 1 jednotného obecného soudnictví a Ústavněprávní výbor doporučil Poslanecké sněmovně variantu č. 2, která ji akceptovala jako své doporučení vládě. Vláda pak předložila soudní řád správní, který byl schválen jako zákon č. 150/2002 Sb. Oproti původnímu vládnímu návrhu, který Nejvyšší správní soud umisťoval v Praze, Ústavněprávní výbor na návrh poslance Zdeňka Koudelky schválil změnu sídla soudu do Brna, což akceptovala i Poslanecká sněmovna. Svou činnost zahájil v roce 2003.

Agenda

editovat

Nejvyšší správní soud zejména rozhoduje ve správním soudnictví o mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů správních, tj. o kasačních stížnostech. Mimoto tomuto soudu přísluší i zvláštní agenda, rozhoduje o:

Nejvyšší správní soud působí také jako soud volební – v sedmičlenném, tzv. volebním senátu rozhoduje o volebních stížnostech (návrzích na neplatnost voleb a hlasování) po volbách poslanců, senátorů, europoslanců a prezidenta republiky, v případě prezidentských voleb a voleb do Evropského parlamentu rozhoduje spory o registraci kandidátů. Rozhoduje též o kasačních stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů ve věcech místního nebo krajského referenda. Nejvyšší správní soud je také kárným soudem ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Kromě toho v jeho sídle zasedá zvláštní senát, složený ze tří soudců Nejvyššího správního soudu a tří soudců Nejvyššího soudu, který rozhoduje o kompetenčních sporech mezi soudy a správními orgány nebo mezi soudy obecnými a soudy správními.

Složení

editovat
 
Interiér budovy soudu

Soud se skládá z předsedy a místopředsedy (jmenuje je prezident s kontrasignací předsedy vlády nebo jím pověřeného člena), předsedů senátů a dalších soudců. Předseda soudu jmenuje a odvolává dva členy Rady Justiční akademie. Předseda soudu každému soudci na jeho návrh jmenuje dva až tři asistenty soudce, kteří z pověření soudce činí jednotlivé úkony soudního řízení.

Nejvyšší správní soud rozhoduje v senátech:

  • 10 tříčlenných senátů (předseda senátu a dva soudci) – kasační stížnosti
  • sedmičlenný volební senát (předseda senátu a šest soudců) – volební stížnosti pro volby do Poslanecké sněmovny, Senátu, Evropského parlamentu a pro volbu prezidenta republiky, návrhy ve věcech registrace kandidátů na funkci prezidenta republiky a ve věcech registrace kandidátů a kandidátních listin pro volby do Evropského parlamentu, kasační stížnosti ve věcech místního a krajského referenda a návrhy na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti
  • sedmičlenný kompetenční senát (předseda senátu a šest soudců) – v řízení o kompetenčních žalobách
  • sedmičlenný, případně devítičlenný rozšířený senát – (předseda senátu a šest, příp. osm soudců) – ve věcech mu postoupených jiným senátem, pokud při rozhodování dojde k odlišnému právnímu názoru než k tomu vyjádřenému v jiném rozhodnutí senátu.[2]

Až do konce roku 2013 se Nejvyšší správní soud členil na dvě kolegia, finančně-správní a sociálně-správní, které byly na návrh předsedy Baxy jako nefunkční zrušeny (ačkoli zákon s nimi i nadále počítá a umožňuje rozhodnout jen o jejich počtu[3]). Současně byly zrušeny také specializace jednotlivých soudních senátů.[4]

Předsedové

editovat

Místopředsedové

editovat

Budova

editovat
 
Před budovou soudu stojí socha Spravedlnosti od Mariuse Kotrby

Soud sídlí na Moravském náměstí v budově č. 6, jejímž jádrem je původně bytový dům palácového typu postavený v novorenesančním slohu mezi roky 1869–1871 brněnským stavitelem Moritzem Kellnerem. Budovu roku 1902 odkoupil stát, který ji využíval jako sídlo okresního hejtmanství Brno-venkov. Po vzniku Československa zde sídlil úřad okresní politické správy a zemská školní rada, v období protektorátu pak německý oberlandrat, přičemž po válce se využití vrátilo politické správě okresu Brno-venkov. Budova je od roku 1964 chráněna jako nemovitá kulturní památka.[5]

Později došlo k připojení dvou sousedních domů, Fleischackerova domu č. 4 v Solniční ulici a bytového domu č. 1 v Joštově ulici, čímž byla završena její dispoziční kompozice. Kolaudace proběhla roku 1994 a budova sloužila až do roku 2003 prodejnám, kancelářím taxislužby, okresnímu úřadu Brno-venkov, školskému úřadu, okresní inspekci požární ochrany a pedagogicko-psychologické poradně. Poté byla budova určena za sídlo nově zřízeného Nejvyššího správního soudu a prošla proto až do roku 2006 rozsáhlou rekonstrukcí.[6] Soud mezitím sídlil v pronajatých prostorách[7] v domě č. 31 v Masarykově ulici.[8]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Stenografický zápis 46. schůze Poslanecké sněmovny, pátek 8. února 2002 [online]. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-08-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ KADLEC, Ondřej. Role velkých senátů v rozhodování vrcholných soudů České republiky. Praha: Wolters Kluwer, 2019. 292 s. ISBN 978-80-7598-457-9. 
  3. ↑ Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, § 15. [cit. 2021-03-28]. Dostupné online.
  4. ↑ BAXA, Josef. Nejvyšší správní soud se rozhodl pro vnitřní proměnu a zrušil specializovaná kolegia [online]. Nejvyšší správní soud České republiky, 2013-12-04 [cit. 2021-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-01. 
  5. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-04-29]. Identifikátor záznamu 157615 : bývalé okresní hejtmanství. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  6. ↑ Budova soudu [online]. Brno: Nejvyšší správní soud, rev. 2010-12-16 [cit. 2014-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-27. 
  7. ↑ MAZANEC, Michal. Historie [online]. Brno: Nejvyšší správní soud, rev. 2013-01-17 [cit. 2014-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-09. 
  8. ↑ KALENDOVSKÁ, Jiřina. Zřízení Nejvyššího správního soudu [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2017-04-10 [cit. 2017-08-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nejvyšší_správní_soud_České_republiky&oldid=23033511“