Nejvyšší správní soud
Nejvyšší správní soud je vrcholný článek správního soudnictví v některých státech, například Finsku, Rakousku, Polsku a Česku, v minulosti například v první Československé republice.
Historie
editovatSprávní soudnictví vzniklo v habsburské monarchii, kdy byl ustaven ve Vídni předlitavský Správní soudní dvůr dle zákona č. 36/1876 ř. z. Správní soudnictví bylo jednoinstanční a koncentrované. Jeho judikatura je soustředěna zejména ve sbírce Adama Budwińského (Budwińského sbírce).
Československý Nejvyšší správní soud byl zřízen v Praze roku 1919 a zejména v době, kdy v jeho čele stál Emil Hácha, si získal vysoké renomé, judikaturu publikoval v tzv. Bohuslavově sbírce. Působil i v době Protektorátu Čechy a Morava, naopak na samostatném Slovensku vznikl Nejvyšší správní soud Slovenské republiky, který pokračoval i po válce vedle pražského Nejvyššího správního soudu jako výraz slovenské autonomie. Oba soudy byly roku 1948 spojeny v jeden se sídlem v Bratislavě, k 1. lednu 1953 bylo ale celé samostatné správní soudnictví zrušeno, nadále existovalo jen správní kolegium Nejvyššího soudu.
Česko
editovatNejvyšší správní soud sídlí v Brně a spolu s Nejvyšším soudem tvoří nejvyšší článek soustavy soudů v Česku. Rozhoduje ve věcech správních o mimořádných opravných prostředcích, tj. o kasačních stížnostech. Mimoto tomuto soudu přísluší i určitá zvláštní agenda, např. rozhodování ve věcech volebních, o rozpuštění, pozastavení nebo znovuobnovení činnosti politických stran a hnutí nebo o některých kompetenčních sporech. Jeho činnost byla zahájena až v roce 2003, prvním předsedou se stal JUDr. Josef Baxa.