Wikipedie

Josef Skřivan

český herec

Josef Skřivan (10. srpna 1902 Královské Vinohrady[1] – pravděpodobně 4. listopadu 1942 Osvětim),[2] byl český herec a režisér.

Josef Skřivan
Josef Skřivan (před rokem 1937)
Josef Skřivan (před rokem 1937)
Narození10. srpna 1902
Praha-Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. listopadu 1942 (ve věku 40 let)
Osvětim
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Divadelní začátky, předválečné působení editovat

Narodil se na pražských Vinohradech, k divadlu se dostal v roce 1920 v Kouřimi u Vrbovy kočovné společnosti. Přes další divadelní společnosti (mimo jiné: Seifertova, Branaldova, Štětkova, Josefa Burdy na Kladně (1925)[3]) přešel do Východočeského divadla v Pardubicích (1927/1928) a Osvobozeného divadla (1928–1930, 1931–1932). V srpnu 1930 nastoupil do Zemského divadla v Brně, kde hrál a režíroval s výjimkou sezóny 1931/1932 celkem 11 let. Za dobu působení v divadle Brně vytvořil více než 150 postav. Jako režisér zde spolupracoval především s výtvarníkem Zdeňkem Rossmannem, který přišel od E. F. Buriana, na některých hrách i s Františkem Muzikou (např. Shakespearova Bouře, 1941).

Od roku 1931 vystupoval také v brněnském rozhlase a hrál rovněž v několika filmech.

Za války editovat

Na podzim roku 1941 byl pro účast v podzemním hnutí (byl i komunistou[4]) zatčen v Praze, když se léčil v sanatoriu po operaci, odstraňující následky úrazu obličeje utrpěného při jízdě na kole o prázdninách roku 1937. Byl několik měsíců vězněn v Brně a pak převezen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde zahynul pravděpodobně počátkem listopadu v plynové komoře. Datum úmrtí se různí, některé zdroje uvádějí datum smrti mezi 25. říjnem a 4. listopadem 1942[5].

Ze Zemského divadla v Brně bylo zatčeno více osob, ředitel Václav Jiřikovský byl popraven a divadlu bylo od 12. listopadu 1941 zakázáno pokračovat v činnosti. V dubnu 1942 byli zbývající zaměstnanci propuštěni a divadlo bylo úředně zrušeno[6].

Odkaz editovat

Jméno Josefa Skřivana nesl amatérský divadelní soubor, působící od začátku padesátých let do zhruba poloviny osmdesátých let v Brně.[7]

Citát editovat

„ Josef byl zatčen a uvězněn v temné a hrůzné Osvětimi. Avšak v těchto těžkých, krutých chvílích se našel člověk, u kterého došel i ubohý heftling milosti. Oblíbil si ho hlídač – chodbař, od kterého se mu dostávalo řady výhod, takže se zdálo, že Skřivan je zachráněn. Avšak – z ničeho nic – přišla zpráva, hrozná a děsivá – poslední zpráva o Josefu Skřivanovi. Jednoho dne celý blok šel na práci, jen Skřivan byl vynechán pro poranění na ruce. Byl přistižen tříčlennou hlídkou, která sbírala zbylé raněné, a sebrán – do plynové komory. Když hlídač – chodbař dorazil k těžkým železným vratům – byla už zavřena – navždy. Ach, jaká škoda, přeškoda, vynikajícího umělce! “
— Aleš Podhorský[8]

Ocenění editovat

Divadelní role, výběr editovat

  • 1927 V+W: Vest pocket revue, Kapitán Hýčena[9], Osvobozené divadlo (Umělecká beseda), režie V+W
  • 1928 V+W: Gorila ex machina čili Leon Clifton čili Tajemství Cliftonova kladívka, Claxon, Osvobozené divadlo (Umělecká beseda), režie V+W
  • 1929 V+W: Líčení se odročuje, malíř Darius d'Albastre, Osvobozené divadlo (U Nováků), režie V+W
  • 1929 V+W: Kostky jsou vrženy, Sirius Vokno, Osvobozené divadlo (sál Adrie), režie Jindřich Honzl
  • 1929 V+W: Premiéra Skafandr, herec Sergej Vladimirovič Volkov, Osvobozené divadlo (sál Adrie), režie Jindřich Honzl
  • 1929 V+W: Fata Morgana, Velitel pevnosti, Osvobozené divadlo, režie V+W
  • 1930 V+W: Ostrov Dynamit, Thomas Batha, Osvobozené divadlo, režie V+W
  • 1931 V+W: Golem, Jeronym Scott, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1932 V+W: Caesar, Cicero, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1933 William Shakespeare: Večer tříkrálový, Zmrzlík, Zemské divadlo Brno, režie Jaroslav Kvapil
  • 1936 William Shakespeare: Hamlet, titul. role, Zemské divadlo Brno, režie Aleš Podhorský
  • 1939 Jiří Mahen: Mrtvé moře, Havelka, Zemské divadlo Brno, režie Jan Škoda
  • 1939 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, titul. role, Zemské divadlo Brno, režie Jan Škoda
  • 1940 William Shakespeare: Richard III., titul. role, Zemské divadlo Brno, režie Karel Jernek
  • 1941 Friedrich Schiller: Don Carlos, Filip II., Zemské divadlo Brno, režie Karel Jernek

Divadelní režie, výběr editovat

Filmografie, výběr editovat

Herci vzpomínají na Josefa Skřivana editovat

Jaroslav Průcha

  • Poznali jsme se s Josefem Skřivanem na jevišti zámecké restaurace v Kolíně, kam se nakrátko usídlila Martinova divadelní společnost. Bylo to asi v roce 1923. Klečel sám uprostřed prázdného jeviště a jako kouzelník vytahoval z kufru dlouhou postříbřenou uzlovatou šňůru. Byla to síť. Vyrušil jsem ho. Podali jsme si ruce. Dívám se do jeho hořlavých uhlíků očí, svítících z hubené tváře dlouhého vychrtlého mladíka. Celý jeho zevnějšek prozrazoval kočovného aktéra. Přijel zahrát (k Pečínkově benefici) Moliérova Harpagona, který měl v jeho pojetí už tehdy mezi venkovskými herci neobyčejně dobrou pověst.[10]

Aleš Podhorský

  • Josef Skřivan byl mladík, dlouhý, hubený, veselé povahy a vždy dobré mysli, s planoucí duší pro divadlo a jeho nové formy, ochotný vytrvale se pouštět do sáhodlouhých debat o jeho významu, smyslu, jeho stárnoucí a nové tváři. Byl smělý! Imponoval, byl to někdo na prvý pohled. S vlastním názorem na kdejakou věc.[11]

František Filipovský

  • Tento znamenitý komik velmi jemného humoru byl tedy nejen mým kamarádem a kolegou z herecké šatny, byl mi i dobrým a všestranným rádce. Když pak od nás odešel do Brna, kde hrál a režíroval v Zemském divadle, zůstala po něm nenahraditelná mezera nejen v Osvobozeném, ale dlouho i v mém srdci. Když potom ve dvaačtyřicátém zemřel v Osvětimi, zůstala po něm nenahraditelná mezera v celém českém divadelnictvím. Byl krásným a světlým duchem mých divadelních začátků.[12]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Vinohrady (sv. Ludmila)
  2. ↑ František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 394
  3. ↑ František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 253
  4. ↑ Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 131
  5. ↑ Rajmund Habřina: Josef Skřivan, básník jeviště, In: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 324
  6. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 491
  7. ↑ http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=soubor&id=387
  8. ↑ Aleš Podhorský: Skřivan, In:František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 253–4
  9. ↑ Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 225
  10. ↑ Jaroslav Průcha: Vzpomínám na Skřivana, In: Divadelní noviny, roč. VI., 1962–1963, 5.IX.1962, č. 1, str. 8
  11. ↑ Aleš Podhorský: Skřivan, In: František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 253
  12. ↑ Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 131

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Skřivan&oldid=23746638“