Otevřít hlavní menu

Josef Reinsberg (18. srpna 1844 Přibyslav29. ledna 1930 Praha[1]) byl český lékař, profesor soudního lékařství na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, později děkan této fakulty a rektor univerzity (18981899), poslanec Českého zemského sněmu, přispěvatel Ottova slovníku naučného.

Josef Reinsberg
Josef Reinsberg na fotografii z roku 1892
Josef Reinsberg na fotografii z roku 1892
Narození 18. srpna 1844
Přibyslav
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 29. ledna 1930 (ve věku 85 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Mládí, studium a první zaměstnáníEditovat

Narodil se 18. srpna 1844 v Přibyslavi. V roce 1864 absolvoval gymnázium v Klatovech a 19. března 1870 byl promován na pražské lékařské fakultě.[2]

Pracoval nejprve jako externí lékař chirurgického oddělení ve všeobecné nemocnici, pak jako asistent porodnické kliniky prof. Jana Strenga. Roku 1871 získal místo městského a továrního lékaře v Žamberku. O dva roky později se tam stal panským lékařem a ordinářem[p 1] v Kateřinské nemocnici v Žamberku..[p 2] Zároveň působil jako soudní lékař u okresních soudů v Hradci Králové, Rokytnici a Žamberku i u hradeckého krajského soudu. Roku 1874 si založil soukromou chemickou laboratoř.[2]

Po absolvování zkoušek byl 12. ledna 1879 jmenován zeměpanským okresním lékařem pro klatovský zdravotní obvod.[2]

Pedagogická činnostEditovat

Každoročně podnikal studijní cesty do rakouských univerzitních měst. Roku 1883 pobýval na stáži v Mnichově. O rok později byl přijat na českou univerzitu, kde zakládal ústav pro soudní lékařství. V červenci 1885 byl jmenován mimořádným a v červenci 1886 řádným profesorem. Kromě soudního lékařství přednášel i o veřejném zdravotnictví, zdravotní policii a hygieně. Širšímu publiku byly určeny jeho přednášky o pomoci v náhlém nebezpečí života. Když r. 1896 zemřel profesor Václav Bělohradský, vyučoval Reinsberg několik let soudní lékařství i na právech.[2]

V letech 1891, 1896 a 1903 zastával funkci děkana lékařské fakulty. Roku 1899 byl jmenován rektorem české univerzity.[2] Po dobu rektorské funkce byl rovněž virilním poslancem Českého zemského sněmu.[3]

Pedagogické činnosti se vzdal r. 1908 ze zdravotních důvodů.[2]

Veřejné působeníEditovat

Celý život byl veřejně činný. Jako medik byl mezi zakladateli Spolku českých mediků, kde spolu s Vítězslavem Janovským vydával časopis a byl rovněž zvolen předsedou. Společně s jednatelem spolku Štěpánem Pučálkou nechal od Petra Maixnera namalovat portrét J. E. Purkyně a věnoval jej fyziologickému ústavu. Účastnil se rovněž shromažďování české lékařské terminologie.[2]

V Žamberku zavedl večerní přednášky v živnostenské a učňovské škole. Působil tam i v obecním zastupitelstvu, městské radě, jako náměstek purkmistra a okresní starosta. Při odchodu byl jmenován čestným občanem. V Klatovech spoluzakládal Literární jednotu.[2]

V Praze byl v letech 1885-1908 soudním lékařem u zemského soudu, od roku 1896 u rozhodčího soudu úrazové pojišťovny a v letech 1885-1912 členem zemské zdravotní rady a městské zdravotní komise. Od roku 1886 byl činný ve Spolku českých lékařů, kde zastával funkci starosty. Po odchodu dr. Chodounského redigoval Časopis českých lékařů.[2]

Od roku 1885 pořádal populární přednášky ve prospěch podpůrných studentských spolků i při slavnostních příležitostech. Jako rektor univerzity zahájil 5. dubna 1899 sérii lidových přednášek pro širokou veřejnost, zorganizovaných hlavně zásluhou Otakara Hostinského a jeho kolegů z filosofické fakulty.[2]

Podílel se také na získávání finanční podpory pro studenty. Byl spoluzakladatelem (s prof. Jarníkem) a prvním předsedou velké studentské jídelny (Mensa Academica)[4] a po úmrtí prof. Antonína Friče převzal vedení podpůrného Husova fondu.[5]

Byl rovněž krátce předsedou národopisné společnosti a účastnil se vedení národopisné výstavy r. 1895.[2]

Rodinný životEditovat

Josef Reinsberg byl ženat s Annou, rozenou Havlíčkovou (1850–??). Manželé Reinsbergovi měli devět dětí, z nichž některé zemřely předčasně.[6]

Závěr životaEditovat

Zemřel 29. ledna 1930, pohřben byl na Olšanech.[7]

DíloEditovat

Byl autorem řady studií, uveřejněných v odborných časopisech, např.:

  • O uškození na těle (Časopis českých lékařů XVIII., 1879)[2]
  • Kausistické příspěvky k nauce o náhlé a násilné smrti (Č. č. l. 1885-87)[2]
  • Příspěvek k nauce o otravě nikotinem (Věstník III. sjezdu českých přírodozpytců a lékařů v Praze 1901)[2]

Samostatně vyšly např.:[8]

  • Nauka o soudním lékařství (1883-94)
  • Soudní lékařská kasuistika (1885)
  • Sebevražda utopením nebo vražda? (1893)
  • Sbírka soudních lékařských posudků (superarbitrií) České lékařské fakulty (1897)
  • O zhoubném účinku elektřiny na tělo lidské a zvířecí (1899, rektorská inaugurační přednáška)[2]

Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou Rg.[9]

RodinaEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Jako ordinář (ordinarius) se označoval lékař, který léčí pacienty a ordinuje jim léky, na rozdíl od lékařů, které si pouze přibírá na poradu. Viz Ordinarius. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1902. Dostupné online. Svazek 18. S. 612.
  2. Budova bývalé kateřinské nemocnice slouží dnes jako sídlo městského muzea v Žamberku. Viz stránka muzea (popis obrázku).
  3. Více o něm viz Viktor Reinsberg na osobnosti.sk
  4. Více o něm viz Václav Kafka na svkhk.cz
  5. Více viz František Prokop v cbvk.cz
  6. Více viz Václav Girsa v Kdo byl kdo na libri.cz
  7. Více viz Jaromír Stretti-Zamponi na artplus.cz

ReferenceEditovat

  1. úmrtní oznámení J. R.. Národní politika. 1. 2. 1930, s. 11. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o NAVRÁTIL, Michal. Almanach českých lékařů: s podobiznami a 1000 životopisy: na paměť 50 letého jubilea Spolku a Časopisu lékařů českých. Praha: M. Navrátil, 1913. 387 s. Dostupné online. Kapitola Reinsberg Josef Dr., s. 256. 
  3. Viz Stenozáznam ze schůze sněmu dne 28.12.1898 na psp.cz
  4. K úmrtí prof. MUDra Josefa Reinsberga. Národní politika. 1930-01-31, roč. 48, čís. 30, s. 4. Dostupné online [cit. 2014-06-21]. 
  5. Naše studentstvo památce prof. Reinsberga. Národní listy. 1930-02-04, roč. 70, čís. 34, s. 2. Dostupné online [cit. 2014-06-21]. 
  6. Soupis pražských obyvatel: Reinsberg Josef
  7. a b c d e f Med. & Chir. Dr. Josef Reinsberg. Národní politika. 1930-02-01, roč. 48, čís. 31, s. 11. Dostupné online [cit. 2014-06-21]. 
  8. Podle seznamu prací v NK ČR, není-li uvedeno jinak
  9. Viz Seznam spolupracovníků Ottova slovníku naučného

Externí odkazyEditovat