Otevřít hlavní menu

Josef František Frič

český poslanec Českého zemského sněmu a advokát

Josef František Frič, též psaný Joseph Fritsch (6. března 1804 Slaný21. května[1] 1876 Praha[2]), byl český vlastenec, advokát, politik a profesor Karlovy univerzity.

Josef František Frič
Josef František Frič (1868)
Josef František Frič (1868)
Narození 6. března 1804
Slaný
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 19. května 1876 (ve věku 72 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Povolání právník, politik a profesor
Zaměstnavatel Univerzita Karlova
Děti
Příbuzní Josef Jan Frič a Jan Ludvík Frič (vnuci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se v zámožné měšťanské rodině ve Slaném, kde absolvoval piaristické gymnázium, pak vystudoval práva na pražské univerzitě, roku 1827 získal doktorát a stal se úspěšným advokátem, od roku 1837 i zemským. Od roku 1848 na univerzitě také přednášel soudní právo a překladem Soudního řádu i zavedením češtiny k soudu se významně přičinil o vznik české právní terminologie. V roce 1848 byl členem konzervativního Svatováclavského výboru a podílel se na formulaci jeho peticí, navrhl novou ústavu a zřízení pro město Prahu. V červnu 1848 byl zvolen poslancem Zemského sněmu a měl kandidovat do Říšského sněmu. Byl však zatčen a vězněn na Hradčanech, po propuštění roku 1849 byl obhájcem Karla Havlíčka Borovského a věnoval se hlavně městské politice. Už od roku 1842 byl pokladníkem Matice české a prvním starostou Měšťanské besedy. Roku 1861 byl jmenován profesorem práva, roku 1862 zvolen děkanem Právnické fakulty. Od roku 1851 byl členem městského zastupitelstva a v letech 1861–1869 členem Městské rady a Zemského sněmu.

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[3]

RodinaEditovat

Byl dvakrát ženat. Jeho první manželka Johanna Reisová (*1809[4] – †1849), se kterou se oženil[5] v roce 1828 pocházela z Rožmitálu a byla sestrou Antonie Reisové (Bohuslavy Rajské), manželky Františka Ladislava Čelakovského.[6]. Druhá manželka Anna Jirková (1812-1889) pocházela z Vlašimi a byla vdovou po advokátu Janu Neubertovi. S první ženou měl šest dětí: prvorozený syn byl slavný publicista a politik Josef Václav Frič (*1829), dále významný přírodovědec a ředitel Národního muzea Antonín Frič (*1832), Karel Frič (*1834) podnikal, mj. ve výrobě likérů, Václav Frič(*1839) se stal obchodníkem s přírodninami a plodinami, a nejmladší Vojtěch Frič (*1844) právníkem. Dcera Božena (1843-1850) zemřela jako dítě[7].[8]

DíloEditovat

Společně s Karlem Jaromírem Erbenem a Antonínem Strobachem přeložil do češtiny Soudní a konkursní řád a Občanský zákoník.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. podle zápisu v matrice PMS Z4 • 1866-1900 zemřel Josef František Frič 19. května a pohřben by 21. května 1876
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
  3. Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 
  4. Matriční záznam o narození a křtu Johanna Rais farnost Rožmitál pod Třemšínem
  5. Matriční záznam o sňatku Josefa Fritsche s Johanou Reisovou farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
  6. http://www.muzeumbn.cz/rejstrik-okolo-bn-2/
  7. Archiv hl.m. Prahy, Pobytová přihláška pražského magistrátu:[1]
  8. Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Fritsch Josef (1804) s rodinou

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný – svazek 9, str. 695 – heslo Josef Frič

Externí odkazyEditovat