Johann Koblitz von Willmburg
Johann svobodný pán Koblitz von Willmburg (německy Johann Baptist Alois Christoph Freiherr Koblitz von Willmburg) (15. dubna 1818 Verona – 26. dubna 1908 Baden) byl rakousko-uherský generál. V c. k. vojsku sloužil od patnácti let a byl účastníkem několika válečných tažení. Dlouhodobě působil jako pobočník a později nejvyšší hofmistr vrchního velitele armády a velmistra Řádu německých rytířů arcivévody Viléma. Mimo aktivní službu v armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1889) a byl povýšen do stavu svobodných pánů (1893).
| Johann baron Koblitz von Willmburg | |
|---|---|
| Nejvyšší hofmistr arcivévody Evžena | |
| Ve funkci: 1894 – 1895 | |
| Předchůdce | Ernst von Schrenk |
| Nástupce | Vincenc Henniger ze Seebergu |
| Nejvyšší hofmistr arcivévody Viléma | |
| Ve funkci: 1872 – 1894 | |
| Předchůdce | Konstantin z Thun-Hohensteinu |
| Nástupce | funkce zanikla |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | polní zbrojmistr (1889), polní podmaršál (1879), generálmajor (1872) |
| Narození | 15. dubna 1818 Verona |
| Úmrtí | 26. září 1908 (ve věku 90 let) Baden |
| Titul |  svobodný pán |
| Ocenění | Leopoldův řád, Řád železné koruny |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatDo rakouské armády vstoupil jako kadet v roce 1833 k 2. dělostřeleckému.[1] U této jednotky strávil téměř dvacet let, v roce 1842 byl povýšen na poručíka[2] a v roce 1848 byl nadporučíkem.[3] V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii, v roce 1849 byl v Uhrách pobočníkem generála Haynaua, podílel se na obléhání Komárna a Győru. V roce 1850 byl povýšen na kapitána a stal se pobočníkem arcivévody Viléma, v jehož službách pak strávil několik desetiletí.[4] Od roku 1857 byl Vilémovým křídelním pobočníkem (Flügel-Adjutant),[5][6] spolu s ním se v roce 1859 zúčastnil války se Sardinií a téhož roku dosáhl hodnosti majora.[7] Od roku 1860 byl členem štábu dělostřelectva a v roce 1863 byl povýšen na podplukovníka.[8]
V roce 1866 bojoval v prusko-rakouské válce a byl povýšen na plukovníka.[9] U dvora arcivévody Viléma zastával od roku 1872 funkci prvního komorníka a téhož roku byl zároveň povýšen do hodnosti generálmajora.[10][11] V roce 1879 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála[12][13] a nakonec v roce 1889 dosáhl hodnosti titulárního polního zbrojmistra.[14][15] Po úmrtí arcivévody Viléma se stal nejvyšším hofmistrem arcivévody Evžena, který se po Vilémovi stal velmistrem Řádu německých rytířů. K datu 1. prosince 1895 byl Koblitz penzionován.[16]
Jeho manželkou byla Barbara Ludmilla Littmannová (1845–1919), vzali se v neznámém roce až po narození dvou synů, kteří byli později legitimováni. Starší syn Johann Ludwig (1868–1931) proslul jako numismatik a autor odborných publikací, mladší syn Anton Otto (1870–1916) vystudoval práva a byl ministerským radou na ministerstvu železnic.[17]
Tituly a ocenění
editovatV roce 1874 byl povýšen šlechtického stavu s titulem rytíř a predikátem von Willmburg. V roce 1884 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[18] V roce 1893 byl povýšen do stavu svobodných pánů.[19] Během své vojenské kariéry byl několikrát vyznamenán, vzhledem k dlouholeté služby u arcivévody Viléma jako vrchního velitele armády získal několik ocenění i v zahraničí.[20]
Rakousko-Uhersko
editovat
Vojenský záslužný kříž (1850)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1874)
Řád železné koruny I. třídy (1894)
Zahraničí
editovat
Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko)
Řád svatého Vladimíra IV. třídy (Rusko)
Řád Medžidie III. třídy (Osmanská říše)
Řád sv. Michaela I. třídy (Bavorsko)
komtur Řádu Albrechtova (Sasko)
.svg){kind=small}
.png){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Militär Schematismus des österreicheischen Kaiserthumes 1834; Vídeň, 1834; s. 342 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1843; Vídeň, 1843; s. 353, 359 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1848; Vídeň, 1848; s. 362 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1851; Vídeň, 1851; s. 49, 464 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 37 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichisches Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 642 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichisches Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 428, 461 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichisches Kaiserthumes 1864; Vídeň, 1864; s. 427, 447 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichisches Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 128 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie 1874; Vídeň, 1874; s. 206 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1873; Vídeň, 1873; s. 109 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie 1880; Vídeň, 1880; s. 240 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 117 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 133 dostupné online
- ↑ Služební postup Johanna Koblitze in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 89 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1909; Gotha, 1909; s. 401 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 275 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1895; Gotha, 1895; s. 484 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 74 dostupné online