Jeseter jadranský

Jeseter jadranský (Acipenser naccarii) je druh ryby z čeledi jeseterovití. Přirozeně se vyskytuje v Jaderském moři a jeho velkých přítocích v Albánii, Řecku, Itálii, Černé Hoře, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině a Slovinsku. Exempláře je možné vidět i ve veřejných akváriích, například v Miláně. Jedná se o kriticky ohrožený taxon.

Jeseter jadranský
Stupeň ohrožení podle IUCN
kriticky ohrožený druh
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád	jeseteři (Acipenseriformes)
Čeleď	jeseterovití (Acipenseridae)
Rod	jeseter (Acipenser)
Binomické jméno
Acipenser naccarii Bonaparte, 1836
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Jeseter jadranský dorůstá až do délky 2 m a váhy 40 kg. Jako ostatní jeseterovité ryby má protáhlé, částečně chrupavkovité tělo, holou kůži a podélnou řadu kostnatých štítků. Rypec je kuželovitý a oproti většině ostatních jeseterovitých ryb poměrně krátký, dosahuje jen 1/3 hlavy, která je široká a zaoblená. Má 5 řad podélných kostnatých štítků: hřbetní (1 řada, 10–14 štítků), postranní (2 řady, jedna řada na každé straně, každá řada 30–42 štítků) a břišní (2 řady, jedna na každé straně, každá řada 8–11 štítků). Hřbetní ploutev je bez ostnů, hřbet olivově hnědý, strany blednoucí a ta spodní bílá.

Je velmi podobný jeseteru velkému, který se taktéž vyskytuje v Jaderském moři. Některé vzhledové rozdíly tohoto druhu oproti jeseteru velkému: kratší a podsaditý rypec, tmavší hřbet, větší ústa či menší rozměry těla obecně.

Výskyt

Jesetera jadranského lze najít jak v řekách, tak i v moři. Historicky se nacházel v celém Jaderském moři i ve všech velkých řekách do tohoto moře proudících. Roku 1932 byl hlášen výskyt od Benátek a Terstu na severu až ke Korfu na jihu. V minulosti se vyskytoval v Pádu až po Turín a tradičně i v Albánii a bývalé Jugoslávii včetně Skadarského jezera. V současnosti prokazatelně přežívá jen jedna přirozeně se rozmnožující populace okolo soutoku řeky Ticino s Pádem. Občas bývá druh pozorován v Jaderském moři a pobřežních částech řek. Přirozeně se rozmnožující populace dlouho přežívala i v Albánii, avšak již dlouho nebyla pozorována a je možné, že vyhynula.

Reprodukce

Roste pomalu, ale je dlouhověký. Volně žijící samci dosahují sexuální dospělosti mezi 7–11 lety života za minimální délky 80 cm, samice mezi 12–14 lety za minimální délky 1 m. Samice ovulují každé 2–4 roky.

Na jaře dospělí jedinci migrují proti proudu řek až k jejich hornímu toku, kde od dubna do června kladou vajíčka v hluboké a okysličené vodě na štěrkové dno zhruba v hloubce 2–10 m v místech s minimálním průtokem 0,8 m/s.

Vajíčka přilnou ke štěrku a líhnou se zhruba po týdnu, potěr dosahuje délky 8–10 mm.

Potrava

Je oportunistickým lovcem. Dost často požírá podklad spolu s kořistí a organickou hmotou včetně malých, rozkládajících se mršin. V řekách se nejvíce živí různonožci z čeledi gammaridea, larvami dvoukřídlého hmyzu, máloštětinatci a někdy i malými rybami. V moři se živí rúznonožci z čeledi gammaridea, měkkýši, malými korýši, malými krabi a rostlinnou hmotou. U říčních i mořských jedinců odhalily analýzy trávicího traktu vysoké množství neorganické hmoty zkonzumovanou společně s potravou. Jedná se písek, bahno, bláto ale například i o plast. Potravu nasávají svými bezzubými, trychtýřovými ústy.

Ekologie

Typickým životním prostředím jsou velké hluboké řeky se silným proudem proudící do Jaderského moře. V moři žije v lagunách a blízko ústí řek hlavně v místech s bahnitým a písečným dnem v hloubce 10–40 m.

Mladí jedinci jsou schopni se adaptovat salinitě až 20–30 ‰. To tento druh odlišuje od většiny dalších jeseterů. I když byly někteří jedinci chyceni daleko v Jaderském moři, poslední studie ukazují, že tento druh jen obtížně toleruje vysokou salinitu po delší dobu. Proto tráví v otevřeném moři jen krátké časové úseky při shánění potravy. To tento druh limituje v migraci přes Jaderské moře, kde salinita dosahuje až 37 ‰.

Ohrožení a obnova populace

Dle Mezinárodního svaz ochrany přírody se jedná o kriticky ohrožený taxon. Od 90. let 20. století dochází v povodí Pádu k pravidelné reintrodukci z umělých odchovů. Reintrodukovaní jedinci jsou vždy opatřeni mikročipy. Avšak míra přeživších jedinců byla ze začátku nízká kvůli silné přítomnosti sumce velkého.

V Řecku byl naposled zaznamenán v roce 1977 a v Albánii roku 1997 v Buně.

V posledních letech se množí zprávy a záznamy o pozorování, či chycení a vypuštění dospělých jedinců mnohdy i značné velikosti. Navíc byl u italské přehrady Isola Serafini postaven rybí přechod, který by měl napomoci k většímu rozšíření nejen tohoto druhu. Dochází také k chycení mladých jedinců, kteří jsou menší než reintrodukovaní jedinci a jsou bez čipů. To nasvědčuje tomu, že v italských řekách dochází k přirozenému rozmnožování. Molekulární analýza taktéž odhalila, že část těchto odchycených jedinců není příbuzná s reintrodukovanou populací. Takže divoká populace stále existuje.

Hlavním ohrožením jsou vodní nádrže vedoucí k fragmentaci životního prostoru a zabraňující migraci. Negativně druh ovlivňuje též znečištění průmyslového i zemědělského původu jakož i odpadní voda z obytných center. Zvláště v první polovině 20. století byl druh decimován nadměrným rybolovem. Avšak i když je dnes tento druh chráněn zákonem, stále dochází k nezákonnému rybolovu pytláky.

Mladí jedinci jsou loveni kormorány velkými, což je taktéž velký problém vzhledem k tomu, že množství těchto ptáků zimujících v Itálii se každoročně zvyšuje. Toto zvyšování stavů vede k rozšířování do vnitrozemí kvůli početní saturaci na pobřeží.

Odkazy

Externí odkazy

• BioLib.cz – Acipenser naccarii (jeseter jaderský) [online]. BioLib.cz. Dostupné online
• Taxon Acipenser naccarii ve Wikidruzích
• Obrázky, zvuky či videa k tématu jeseter jadranský na Wikimedia Commons