Jaroslav Nečas

český učitel, básník, prozaik, redaktor a překladatel

Jaroslav Nečas (22. května 1913 Valašské Meziříčí24. prosince 1988 Praha) byl moravský učitel, básník, prozaik, redaktor a překladatel.[1]

PhDr. Jaroslav Nečas
Narození22. května 1913
Valašské Meziříčí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. prosince 1988 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymPetr Martin
Povoláníučitel, básník, prozaik, redaktor, překladatel
Alma materUniverzita Karlova
Manžel(ka)Lydie Nečasová
PříbuzníBohuslava Bradbrooková sestra
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Pocházel z rodiny středoškolského profesora Karla Nečase (1879–1925) a Malvíny rozené Smetánkové (1883–1977). Měl sestru Bohuslavu Bradbrookovou. V roce 1942 se oženil se středoškolskou profesorkou a spisovatelkou Lydií Zadražilovou, se kterou měl dva syny.

Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně roku 1931 začal studovat češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium ukončil roku 1936 a roku 1938 získal titul doktora filozofie.

V letech 19351941 učil na středních školách ve Vysokém Mýtě a v Praze a pak do roku 1945 působil na kulturním oddělení prezidia ministerské rady. Poté byl vedoucím oddělení pro kulturní styky s Jugoslávií na ministerstvu informací a od roku 1948 rok redaktorem v nakladatelství Jaroslav Podroužek. Další rok pracoval jako odborný poradce pro výtvarné umění v národním podniku Antikva. V letech 19501954 se věnoval pouze literární práci ve svobodném povolání a pak do roku 1976 pracoval jako bibliograf v Ústavu pro českou literaturu ČSAV.[1]

V letech 1936–1948 byl členem Moravského kola spisovatelů.

Dílo editovat

Publikovat začal roku 1927 v různých periodikách (Právo lidu, Literární noviny, Lidové noviny, Svobodné slovo a další). Knižně debutoval roku 1932 sbírkou básní Duhová brána. Od roku 1934 spolupracoval s Československým rozhlasem v Praze a Brně. Také konal literární přednášky v různých městech Čech a Moravy. Nejprve se představil jako básník, jehož lyrická poezie zprvu navazovala na poetismus, později zachycovala teskné nálady a snění. Pro děti a mládež převyprávěl valašské pohádky a napsal prózu Příběhy ze slunečné zahrady (1946). Je rovněž autorem sbírky groteskně parodických fejetonů a prací o českém a moravském literárním místopisu. Jeho dílo doplňují překlady z chorvatštiny.[1]

Bibliografie editovat

  • Duhová brána (1932), sbírka básní.
  • Motýl na okně (1934), sbírka básní.
  • Tobě i vám (1936), sbírka básní.
  • Návrat (1942), báseň.
  • Valašské pohádky (1943), pod pseudonymem Petr Martin (rozšířeno 1946 pod vlastním jménem).
  • Pohádky zpod Beskyd (1943), pod pseudonymem Petr Martin.
  • Pod horami a oblaky (1944), valašské pohádky, pod pseudonymem Petr Martin.
  • Osikový list (1946), verše z let 1942–1945.
  • Příběhy ze slunečné zahrady (1946), povídka pro děti, zabývající se soužitím dětí s přírodou.
  • Kapitoly mladým spisovatelům (1947), kniha groteskně parodických fejetonů o literátech.
  • Pod Beskydem (1957), bibliofilie.
  • Vítězslav Nezval (1960), bibliografická brožura, společně s Milanem Blahynkou.
  • Slovenské knihy českým čtenářům (1960), bibliografický seznam slovenské i přeložené literatury ve slovenském jazyce + slovensko-český slovníček.
  • Literární průvodce pro turisty (1962), místopisná informační příručka.
  • Slovensko-český slovníček (1962), pomoc pro čtenáře slovenských knih.
  • Bibliografie české literární vědy 1945–1955 (1964), člen autorského kolektivu.
  • Slovensko-český a česko-slovenský slovník rozdílných výrazů (1964), společně s Miloslavem Kopeckým.
  • Mistr Jan Hus a Husinec (1969), brožura, společně s Václavem Starým.
  • Malý literární místopis Československa (1972) společně s Liborem Knězkem.

Překlady editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl, Praha: Brána, 1998, S. 96–97

Externí odkazy editovat