Wikipedie

Jaroslav Škarvada

český teolog, vysokoškolský pedagog a římskokatolický duchovní

Jaroslav Škarvada (14. září 1924, Praha-Královské Vinohrady – 14. června 2010, Praha[1]) byl postupně profesor křesťanské dogmatiky, sekretář kardinála Berana, koordinátor duchovní služby českých krajanů, spolupracovník vatikánského státního sekretariátu, titulární biskup litomyšlský a pomocný biskup pražský.

Jeho Excelence
Mons. ThDr. Jaroslav Škarvada
Titulární biskup litomyšlský
Pomocný biskup pražský
Jaroslav Škarvada v roce 1996
Jaroslav Škarvada v roce 1996
CírkevŘímskokatolická církev
Arcidiecézepražská
Jmenování18. prosince 1982
Heslo„Ut omnes unum sint“
„Aby všichni byli jedno“
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení12. března 1949
světitel Luigi Traglia
Biskupské svěcení6. ledna 1983
světitel Jan Pavel II.
1. spolusvětitel Eduardo Martínez Somalo
2. spolusvětitel Duraisamy Simon Lourdusamy
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození14. září 1924
Místo narozeníPraha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí14. června 2010 (ve věku 85 let)
Místo úmrtíPraha, ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníBřevnovský hřbitov
NárodnostČeská
Povolánípedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel, katolický kněz, teolog, katolický biskup a kněz
Alma materPapežská lateránská univerzita
Řády a oceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy (2003)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob na hřbitově v Praze 6 – Břevnově

Jeho biskupským heslem bylo: Ut omnes unum sint („Aby všichni byli jedno“, Jan 17,21)

Životopis

editovat

Narodil se jako nečekané dítě, protože jeho rodiče se předtím rozhodli, že děti mít nebudou.[2] Rodiče byli věřící a doma se modlili, ale nechodili do kostela. Do kostela začali chodit teprve poté, co jeho otce nejprve zatklo a pak propustilo gestapo.[2]

Maturitu složil na gymnáziu v roce 1943. Po zbytek 2. světové války vykonával pomocné práce v Ústavu pro ochranu rostlin.[2] Souběžně chodil na přednášky do neakademického semináře Studia catholica. Od roku 1945 studoval papežskou Lateránskou a Gregoriánskou univerzitu v Římě a prošel českou papežskou kolejí Nepomucenum. Získal titul doktor teologie.

Na kněze byl vysvěcen 12. března 1949. Politická situace v Československu mu znemožnila návrat do vlasti. Pokračoval ve studiích, působil jako kaplan v San Vito al Tagliamento v Benátsku a poté, v letech 1955–1965,[2] jako profesor dogmatiky v regionálním semináři v Chieti v Itálii.

Po celou dobu pobytu kardinála Josefa Berana v Římě od roku 1965 až do jeho smrti v roce 1969 byl jeho sekretářem. Podílel se s ním například na zakládání Českého náboženského střediska Velehrad v Římě. V letech 1970–1991 byl spolupracovníkem vatikánského státního sekretariátu. Od roku 1968 byl koordinátorem duchovní služby českých krajanů po celém světě, přitom vznikla síť až 50 misijních středisek.[2] Kontakt s emigranty nebyl zcela v souladu s východní politikou Vatikánu. To se změnilo teprve nástupem papeže Jana Pavla II.[2] Titulárním biskupem litomyšlským s pověřením pastorace českých krajanů ve světě byl jmenován 18. prosince 1982, biskupské svěcení přijal od papeže Jana Pavla II. v bazilice svatého Petra 6. ledna 1983. Jeho příspěvky se objevovaly v českém vysílání Vatikánského rozhlasu, Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Byl nadšeným příznivcem Druhého vatikánského koncilu.[2]

Československo měl příležitost krátce navštívit v roce 1967 na pohřeb svého otce. Znovu a trvale se vrátil do vlasti s koncem roku 1989 na pozvání kardinála Tomáška. Aktivně se účastnil dění v roce 1989, v listopadu se podílel na přípravách svatořečení Anežky České, setkal se s Václavem Havlem, sepsal pro papeže zprávu o dění v Československu a později mu předal pozvání již prezidenta Václava Havla k návštěvě země.

28. srpna 1991 byl jmenován pražským pomocným biskupem. Od listopadu 1991 do února 2001 byl generálním vikářem pražské arcidiecéze. Od ledna 1993 do září 2002 byl proboštem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Úřadu biskupa byl na základě standardní žádosti po dosažení 75 let věku zproštěn 25. září 2002,[3] některé biskupské úkony, například biřmování, vykonával jakožto emeritní biskup příležitostně i nadále.[2]

18. prosince 2003[2] byl jmenován apoštolským delegátem Řádu křižovníků s červenou hvězdou,[4] kde z důvodu problémů řádu zjištěných při vizitaci převzal pravomoci velmistra Jiřího Kopejska a dostal za úkol zdokumentovat situaci a stabilizovat řád.[5]

Hodnocení a vyznamenání

editovat

Při jedné ze svých cest v 60. letech byl ve městě Warsaw v Severní Dakotě jmenován čestným náčelníkem indiánského kmene Chippewa a obdržel čestné jméno Clear Sky (Jasné nebe).[2]

Dne 7. března 1998 obdržel v Míčovně Pražského hradu čestnou medaili T.G. Masaryka Masarykova demokratického hnutí.

28. října 2003 mu prezident Václav Klaus udělil Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.[6]

Býval charakterizován jako radostný a vlídný člověk[7] a „nenapravitelný optimista“.[2]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Ve věku nedožitých 86 let zemřel biskup Jaroslav Škarvada. ČT24 [online]. [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k 25 let od biskupského svěcení Mons. Škarvady Archivováno 12. 8. 2010 na Wayback Machine., 29. 12. 2007, tiskové oddělení Arcibiskupství pražského
  3. ↑ Jaroslav Škarvada emeritním biskupem[nedostupný zdroj], 25. 9. 2002, tisková zpráva ČBK
  4. ↑ Osobnosti řádu – křižovníci s červenou hvězdou Archivováno 1. 4. 2008 na Wayback Machine., členové řádu Archivováno 4. 4. 2008 na Wayback Machine.
  5. ↑ Biskup Škarvada delegátem křižovníků. Katolický Týdeník [online]. [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ Jaroslav Škarvada: Musíte mi prominout, že jsem optimista. Online rozhovor. Víra.cz, Bůh, křesťanství [online]. [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Titulární biskup litomyšlský
Předchůdce:
– – – 		1982–2010
Jaroslav Škarvada 		Nástupce:
– – –
Generální vikář pražské arcidiecéze
Předchůdce:
Jan Lebeda,
Antonín Liška 		1991–2000
Jaroslav Škarvada 		Nástupce:
Jaroslav Škarvada,
Michael Slavík
Generální vikář pražské arcidiecéze
Předchůdce:
Jaroslav Škarvada 		2000–2001
Jaroslav Škarvada, Michael Slavík 		Nástupce:
Michael Slavík
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Škarvada&oldid=24363067“