Ottovo nakladatelství

České nakladatelství

Ottovo nakladatelství (respektive Nakladatelství Jan Otto)[p 1] bylo založeno v roce 1871 Janem Ottoučeským knihkupcem, nakladatelem a vydavatelem největší české tištěné encyklopedie Ottova slovníku naučného. Prosperující firma se zaměřením na publikace encyklopedického zaměření určené pro široké lidové masy se dostala do problémů po jeho smrti v roce 1916, ale na knižním trhu fungovala ještě ve 30. letech 20. století. Její zánik se odehrál během druhé světové války a definitivně byl dovršen po „vítězném“ únoru 1948. Na tradice Nakladatelství Jan Otto navázalo ve druhé polovině 90. let 20. století znovu založené Ottovo nakladatelství, které vydává obrazové publikace populárně naučného charakteru (včetně encyklopedií a atlasů) a také knihy určené dětem.

Nakladatelství Jan Otto (Ottovo nakladatelství)
Původní logo Nakladatelství Jan Otto
Původní logo Nakladatelství Jan Otto
Statusaktivní
Rok založení1871 (opět obnoveno ve 2. polovině 90. let 20. století)
ZakladatelJan Otto
SídloKřišťanova 675/3; 130 00 Praha 3, Česko
Typy publikacíencyklopedická literatura (knihy, časopisy)
ZaměřeníObory: filozofie, matematika, jazykověda); slovníky, časopisy; atlasy
Oficiální stránky
Oficiální stránky nakladatelství
Jan Otto (1841–1916) v roce 1887
Inzerát propagující Ottův slovník naučný v Kalendáři Zlaté Prahy na rok 1895
Logo nakladatelství Jan Otto pro časopis Světozor (rok 1932)
Vila nakladatele Jana Otty, Žitavského ulice 135, Praha - Zbraslav, architekt Otakar Novotný (2008)

HistorieEditovat

Založení podnikuEditovat

Vyučený obchodník Jan Otto ve svých 21 letech (kolem roku 1862) získal zaměstnání v tiskárně a vydavatelství bratří Grégrů, kde poté působil asi deset let (až do roku 1871) jako účetní a disponent. V roce 1869 se Jan Otto oženil s Miladou Pospíšilovou (1848–1890) – dcerou zámožného pražského tiskaře, nakladatele a knihkupce Jaroslava Pospíšila. V dubnu roku 1871 uzavřel se svým tchánem smlouvu o převzetí a odkoupení jeho tiskárny na Václavském náměstí.[2] V té době bylo pracovitému a ctižádostivému obchodníkovi Janu Ottovi 30 let a disponoval velkými zkušenostmi nejen z provozu tiskárny, ale i vydavatelství a knihkupectví.[2] Svoje finanční úspory (jakož i peněžní výnosy ze svého předešlého působení v tiskárně a vydavatelství bratří Grégrů) vložil do svého nového podniku – tiskárnu doplnil o vydavatelské aktivity a tak v roce 1871 vzniklo Ottovo nakladatelství.[2]

Založení knihkupectvíEditovat

Kromě vydavatelství a tiskárny založil Jan Otto i knihkupectví.[2] Dokladem expanze jeho firmy je fakt, že se v roce 1879 přestěhoval do nové budovy v pražské Jungmannově ulici a k tomuto roku měla jeho firma téměř desateronásobnou hodnotu oproti roku 1871, kdy přebíral od svého tchána tiskárnu na Václavském náměstí.[2]

Jan Otto a jeho společenská angažovanostEditovat

Kromě podnikatelských a vydavatelských aktivit se Jan Otto účastnil i společenského života a angažoval se i v řadě spolků, jichž byl členem, za všechny dlužno jmenovat například: Sokol, Hlahol,[2] Uměleckou besedu, Merkur, První občanskou záložnu, Průmyslovou jednotu, výbor pro stavbu Národního divadla, vedení Pojišťovny Praha, vedení Živnostenské banky,[3] Hospodářský klub pro království české, první dělnický potravní spolek Oul či Sbor pro zřízení českého Národního divadla.[2] Působil též ve výkonném výboru Zemské jubilejní výstavy (1891) a ve výkonném výboru Národopisné výstavy (1895). Ve svém oboru působil Jan Otto deset let jako starosta grémia knihtiskařů, vedoucí Spolku českých knihkupců a nakladatelů a v dalších podobných pozicích. Byl spoluzakladatelem české grafické a nakladatelské společnosti Unie.[3]

Zaměření nakladatelství (vydavatelská činnost)Editovat

Z názvů prvních edic (např. Matice lidu, Osvěta lidu či Laciná knihovna národní), jenž vycházely v jeho nakladatelství bylo patrno, že se ve své vydavatelské činnosti Jan Otto zaměřoval na širokou českou veřejnost s cílem poskytnout jí zábavnou formou nenáročné lidové četby rozsáhlou osvětu a vzdělávání.[2] Nakladatelství vydávalo knihy z nejrůznějších oborů přes cestopisy a odborné publikace z nejrůznějších oborů (filozofie, matematika, jazykověda), slovníky, ale i časopisy (Zlatá Praha, Lumír, Ilustrovaný svět, Světozor, humoristický Paleček). Mezi známá díla, která vydal, patřil i Brehmův Život zvířat, ilustrované Povídky, arabesky a humoresky Svatopluka Čecha a rozsáhlý cyklus Čechy.

Další rozvoj firmyEditovat

V letech 18741884 provozoval Jan Otto i sortimentní knihkupectví. Postupem doby se podnik Jana Otty rozšířil natolik, že v roce 1883 musel přesídlit do nových budov na Karlově náměstí.[2] (získal vlastní dům čp. 534/II U Žateckých, západní křídlo na Karlově náměstí 34 (východní sahalo až do Malé Štěpánské)[4]) V té době měla jeho firma již trojnásobnou hodnotu oproti začátkům v Jungmannově ulici.[2] Ottova tiskárna se zařadila mezi nejúspěšnější v českých zemích. Zdatně konkurovala nakladatelstvím Vilímka a Topiče). V roce 1891 pak v Ottově podniku pracovalo celkem 150 lidí.[2] V roce 1899 Otto prodal svou tiskárnu České grafické společnosti a dále pokračoval pouze v práci nakladatelské. V témže roce (1899) otevřel i filiální prodejnu svých knih v ulici Gluckgasse číslo 3 v centru Vídně.

ZhodnoceníEditovat

Za celou dobu působení (od roku 1871 do roku 1916, tedy za 45 let) ve své firmě vydal Jan Otto asi 5 000 publikací (z toho asi 1 500 knižních svazků)[2] a touto produkcí se řadil k tehdejším největším českým nakladatelům.[2] Do historie české literatury se zapsal především díly z knižní edice Světové knihovny, edicí Čechy, humoristickým časopisem Paleček a českým ilustrovaným časopisem Zlatá Praha.[2] Populární český obrázkový časopis Světozor vydávalo Nakladatelství Jan Otto od roku 1899 po dobu 30 let. Jeho Ottův slovník naučný jakožto česká encyklopedie (konverzační lexikon) z let 1888 až 1909 byla sto let největší českou encyklopedií. Teprve až v letech 2010 / 2011 tuto Ottovu encyklopedii (v počtu hesel) překonala česká verze internetové encyklopedie Wikipedie.

Další osudy firmyEditovat

Po smrti Jana Otty uprostřed první světové války (v roce 1916) fungovala jeho firma sice dále, ale její vedení bylo zatíženo rodinnými rozepřemi.[2] Absenci plnohodnotného nástupce, jemuž by podnik předal, si Jan Otto uvědomoval již na přelomu 19. a 20. století.[2] Jeho nejmladší syn (dva předchozí dříve narození zemřeli ještě jako nemluvňata) Jaroslav Vladimír Otto (* 1883) byl sice vyučeným knihkupcem, ale v nakladatelské činnosti svého otce pro rodinné dědické spory dlouho nepokračoval a podnik se posléze dostal do rukou osobám mimo Ottovu rodinu. Po první světové válce nově se rodící československá společnost měla poněkud jiné požadavky na nakladatelskou činnost firmy, což spolu s ekonomickými problémy ve 30. letech 20. století vedlo k tomu, že firma musela postupně rozprodávat svůj majetek.[2] V roce 1941 Eduard Bass již pouze konstatoval, že pro „nemoudré chápání piety [...] došlo k téměř úplnému rozpadu všeho, co pracné úsilí Jana Otty vytvořilo.“[5] Po druhé světové válce firma definitivně zanikla (na základě nařízení o ukončení činnosti soukromých vydavatelství).[2]

Po sametové revoluciEditovat

Po sametové revoluci (tj. po roce 1989) bylo ve druhé polovině 90. let 20. století Ottovo nakladatelství znovu obnoveno.[2] Cílem jeho znovuvzkříšení byla snaha nejen navázat na odkaz Jana Otty, ale také zastřešit nejrůznější vydavatelské aktivity se společným jmenovatelem: rozvíjet původní encyklopedistiku.[2] (V roce 2006 vydalo Ottovo nakladatelství například pětisvazkovou Ottovu encyklopedii Česká republika).[6] Ottovo nakladatelství publikuje v České republice a na Slovensku a to přibližně 100 knižních titulů ročně.[2] Jsou vydávány encyklopedie, atlasy a obrazové publikace populárně naučného charakteru a množství knih určených dětem.[2]

OceněníEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Celý (oficiální) současný (rok 2020) název nakladatelství je: Ottovo nakladatelství, společnost pro vydávání encyklopedické literatury, s r.o.[1]
  2. Karel Felt (* 27. července 1957). PhDr., publicista, specializace na publikace z oblasti sportu. V letech 19791997 přispíval do periodika Právo (Rudé právo).

ReferenceEditovat

  1. Ottovo nakladatelství, společnost pro vydávání encyklopedické literatury, s r.o. [online]. Databáze Národní knihovny ČR (adresář nakladatelů ČR), rev. 2015-07-03 [cit. 2020-10-01]. IČO: 25043773; Adresa: Křišťanova 675/3, 130 00 Praha 3; Systémové číslo: 000018312. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa Ottovo nakladatelství (Historie) [online]. Ottovo nakladatelství; Křišťanova 675/3; 130 00 Praha [cit. 2020-10-01]. Dostupné online. 
  3. a b Redakce: Topičův sborník literární a umělecký, roč. III, sv. 10, 1915–1916, 7. července 1916, vyd. F. Topič, Praha, str. 480
  4. Fr. Ruth, Kronika královské Prahy II, 1903, strana 537
  5. ŠTROSSOVÁ, Ivana; STEJSKALOVÁ, Věra. 100. výročí otevření městské knihovny Přibyslav 1896–1996: Jan Otto. [s.l.]: [s.n.] (česky) 
  6. Ottova encyklopedie Česká republika 1. – 5.díl [online]. Ottovo nakladatelství [cit. 2020-10-02]. ISBN 80-7360-456-6; Váha: 9999 gramů; Počet stran: 3346; Rok vydání: 2006; Formát: 260 x 310 x 50 mm. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat