Jan Jáchym ze Žerotína

moravský šlechtic

Jan Jáchym svobodný pán, později hrabě ze Žerotína (1. duben 16678. květen 1716), německy Johann Joachim Graf von Zierotin byl moravský šlechtic z losinsko-vízmberské linie rodu Žerotínů. Na vídeňském dvoře zastával po dlouhou dobu úřad skutečného císařského komorníka.

Jan Jáchym ze Žerotína
Erb Žerotínů

První komorník císařovny vdovy s příslušností do Schönbrunnu
Ve funkci:
1714 – ?
Panovnice Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská

Skutečný císařský komorník
Ve funkci:
listopad 1697 (přísaha 3. leden 1698) – 1714 nebo 1716?
Panovník Leopold I., Josef I., Karel VI.

Císařský komorník
Ve funkci:
1688 – ?
Panovník Leopold I.

Přísedící moravského zemského soudu
Ve funkci:
1688 – ?
Panovník Leopold I.

Narození 1. dubna 1667
Úmrtí 8. května 1716 (ve věku 49 let)
Choť Luisa Vilemína z Lilgenau
Rodiče Přemek III. ze Žerotína
Alžběta Juliána z Oppersdorfu
Děti Jan Ludvík, Luisa Karolína
Sídlo Velké Losiny
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
září 1706 říšský hraběcí stav
1711 (1712) český hraběcí stav
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Přemek III. ze Žerotína
1629–1673
matka Alžběta Juliána z Oppersdorfu
1632/1633–1669
manželka Luisa Vilemína z Lilgenau
† 1738
syn Karel ze Žerotína
1691–1712
syn Jan Ludvík ze Žerotína
1691–1761
dcera Luisa Karolína ze Žerotína, provdaná Žerotínová
1692–1750
syn Leopold Maxmilián ze Žerotína
1694–1696
dcera Anna Karolína Josefa ze Žerotína
1698–1699
dcera Anna Karolína ze Žerotína
1700–1701
bratr Maxmilián František ze Žerotína
1662–1706
švagrová Barbora Salomena z Talmberka
švagrová Marie Antonie Šubířová z Chobyně
zeť František Ludvík ze Žerotína
strýc Karel Jindřich ze Žerotína
† 1682
teta Angelina Sybila Žerotínová, provdaná Michnová a později z Galle
po 1620–1695
děd Přemek II. ze Žerotína
kolem 1590–1652
babička Anna Marie Šlikové z Holíče

PůvodEditovat

Narodil se jako mladší syn Přemka III. (Přemyslava) ze Žerotína (1629–1673) a jeho manželky Alžběty Juliány z Oppersdorfu (1632/1633–1669). Osiřel, když mu bylo šest let. Proto jej a jeho bratra Maxmiliána Františka (1662–1706) vychovávala teta z otcovy strany hraběnka Angelina Sibyla z Galle (po 1620–1695). V této době probíhaly na velkolosinském panství smutně proslulé čarodějnické procesy, které v našich zemích neměly obdoby.[1] Teprve rok po její smrti byly z iniciativy Jana Jáchyma procesy zastaveny, neboť poškozovaly hospodářské zájmy panství.

V roce 1686 byl Jan Jáchym prohlášen za plnoletého a vydal se na kavalírskou cestu. Podrobnosti o jeho životě známe z deníkových záznamů, které si německy vedl mezi lety 1704 a 1716.

KariéraEditovat

Téměř celý svůj život spojil s vídeňských císařským dvorem. Nebyl však příliš ambiciózní, nebyl kariéristou, spokojil se s pozicí císařského komorníka. Komornický klíč získal v roce 1688, kdy byl také jmenován přísedícím moravského zemského soudu. V roce 1698 se stal skutečným komorníkem římsko-německého krále Josefa I. a tuto pozici neztratil, ani když se Josef I. stal v roce 1705 císařem. Velkou výhodou bylo, že byl jako skutečný komorník v bezprostřední blízkosti panovníka. Pomáhal mu s hygienou, oblékáním, obsluhoval ho u stolu a doprovázel ho, někdy se dokonce účastnil i poradních zasedání a audiencí. Hlavní služba, kdy musel být zcela k dispozici přímo pobýval u krále nebo císaře, trvala jeden týden a vykonával ji ve dvojici s jiným šlechticem. Těchto hlavních služeb bylo jen několik do roka. Ve zbylý čas setrvával ve Vídni a také docházel ke dvoru. Ve Vídni trávil několik měsíců ročně, v létě většinou pobýval ve Velkých Losinách a zimní měsíce trávil ve větších městech, např. v Brně. Pobyt u dvora mu poskytoval bohaté společenské vyžití.

V roce 1706 byl povýšen na říšského hraběte a v roce 1711, respektive 1712 získal dědičný hraběcí titul i pro české země. V roce 1714 se stal prvním komorníkem císařovny vdovy Amálie Vilemíny s přílušností do Schönbrunnu.[2]

MajetekEditovat

Pohled na barokní křídlo zámku Velké Losiny z doby Jana Jáchyma. Arkády v prvním patře byly zaskleny až v 19. století.

V listopadu 1691 skončil dvouletý proces s bratrem o dědictví. Jan Jáchym poté vlastnil panství Velké Losiny a Třemešek. Na zámku Velké Losiny byla koncem 17. a počátkem 18. století na místě dříve stržených hospodářských budov vystavěna barokní křídla včetně arkád.[3] V roce 1706 zemřel bratr jako bezdětný, a tak se stal Jan Jáchym i majitelem Loučné nad Desnou (tehdy Vízmberk) a biskupského léna Valašské Meziříčí. Konečně v roce 1710 zakoupil Bludov, Chromeč a Bohutín od Lichtenštejn-Kastelkornů. Žena přinesla do manželství ještě slezské fideikomisní panství Prusy.

RodinaEditovat

Oženil se s Luisou (Ludovikou) Vilemínou z Lilgenau († 27. červenec 1738), dcerou Viléma Václava z Lilgenau a Uršuly Hedviky z Groebenu. Narodilo se jim šest dětí, tři synové a tři dcery. Dospělosti se však dožil pouze Jan Ludvík (1691–1761) a Luisa Karolína (1692–1750).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [II]: Severní Morava. Praha: Svoboda, 1983. S. 264. 
  2. VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 134.  dále jen Hrady
  3. Hrady, s. 265

LiteraturaEditovat

  • VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. Kapitola Sluha tří pánů, s. 96–157. 

Externí odkazyEditovat