Hubert Masařík
Hubert Masařík (2. srpna 1896 Tovačov – 13. října 1982 Praha) byl československý právník, státní úředník a diplomat.[1] V roce 1938 se účastnil jako člen anglické delegace ve funkci československého pozorovatele mnichovských jednání v září 1938.[2] K jednání však nebyl připuštěn.
| Hubert Masařík | |
|---|---|
| Narození | 2. srpna 1896 Tovačov |
| Úmrtí | 13. října 1982 (ve věku 86 let) Praha |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | právník, diplomat a úředník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatPocházel z rodiny řídícího učitele, po absolvování gymnázia v Přerově v roce 1915 vystudoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1920 získal titul Doktor práv.[3] V letech 1919–1920 absolvoval diplomatické kursy na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Již od dubna 1920 začal působit nejprve jako smluvní a posléze řádný úředník československého Ministerstva zahraničních věcí.[4]
V diplomatických službách
editovatZačínal jako konzulární atašé v politické sekci, po krátkém působení v kabinetu ministra byl pak k 1. 11. 1921 přeložen nejprve jako atašé (posléze legační tajemník II. třídy) na vyslanectví v Bruselu. V Belgii působil až do roku 1928 a zahraniční úřad opakovaně vedl také jako chargé d’affaires.
Po návratu do Prahy se stal parlamentním referentem v kabinetu Edvarda Beneše. V roce 1929 byl jako legační tajemník (a později legační rada II. třídy) přidělen na vyslanectví do Sofie, kde pracoval do roku 1936 jako zástupce tituláře a prožil zde zvraty bulharské scény let 1934–1935.
Na podzim 1936 byl jmenován opět parlamentním referentem ministra zahraničí, tehdy již Kamila Krofty. Fungoval i jako spojka Ministerstva zahraničí k politickým stranám. Také psal komentáře do revue Demokratický střed.
Mnichovská dohoda
editovatVrchol jeho diplomatické služby přišel koncem září 1938, kdy byl spolu s vyslancem Vojtěchem Mastným delegován jako československý zástupce do Mnichova, kde se 29. září sešli zástupci Německa (Adolf Hitler), Itálie (Benito Mussolini), Francie (Édouard Daladier) a Spojeného království (Neville Chamberlain), aby jednali o krizové situaci mezi Německem a Československem. Z české delegace však k jednání nebyl nikdo připuštěn. S Vojtěchem Mastným proto čekal na výsledek jednání v nedalekém hotelu. Finální text jim byl předán, aby o něm informovali československou vládu. K výsledku konference již nemohli vznést žádné námitky.[5] Přijetí Mnichovské dohody československou vládou dne 30. září znamenalo postoupení pohraničních území Československa Německu. Masařík patřil mezi osobnosti, které se nechtěly s kapitulací smířit, a krátce po podpisu Mnichovské dohody se zúčastnil schůzky významných osobností, které diskutovaly možnost vojenského odporu. Jednou ze zvažovaných možností byl i vojenský převrat, k žádnému rozhodnutí ale nedošlo.[6]
Během války
editovatVzápětí po vzniku druhé republiky byl jmenován šéfem kabinetu nového ministra zahraničí Františka Chvalkovského,[4] kterého také doprovázel při jeho cestách do Německa. Po okupaci byl převeden do předsednictva ministerské rady a jmenován přednostou koordinačního odboru, do jehož náplně náležel mimo jiné styk šéfa vlády Aloise Eliáše s úřadem říšského protektora. Podílel se však i na části odbojových aktivit ministerského předsedy. V letech 1940–1941 byl předsedou jednatelského sboru tehdejšího Českého rozhlasu.[7] Počátkem října 1941, po Eliášově zatčení, byl dočasně také zatčen, později byl především zásluhou italských a německých přátel propuštěn a k 30. 6. 1942 penzionován. V letech 1943–1945 pracoval v pražské kanceláři firmy Beag-Baťa.
Po válce
editovatPo osvobození byl v letech 1945–1946 internován a vyšetřován pro obvinění z kolaborace. Byl však zproštěn všech obvinění. Do definitivního penzionování roku 1958 pracoval mimo jiné u družstva Golgot a později u Krajské odbytové a zásobovací základny v Praze.
Dílo
editovatV 60. letech sepsal objemné memoáry, z nichž však mohly vyjít jen výňatky. Jejich úplné znění pod názvem V proměnách Evropy – Paměti čs. diplomata bylo vydáno až roku 2002. Spolu s Benešovou knihou Paměti, Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství a knihou Vojtěcha Mastného Vzpomínky diplomata se jedná o hlavní české informační zdroje k vývoji diplomatických okolností předcházejících Mnichovské dohodě, včetně nástupu Adolfa Hitlera k moci.
Reference
editovat- ↑ Hubert Masařík. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2020-03-28]. Dostupné online.
- ↑ Hubert Masařík - životopis, informace o spisovateli. www.cbdb.cz [online]. ČBDB.cz [cit. 2020-03-28]. Dostupné online.
- ↑ Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity / Univerzity Karlovy IV. (1917–1921). is.cuni.cz [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online.
- ↑ a b JUDr. Hubert Masařík - právník a diplomat. Česká televize [online]. Česká televize [cit. 2020-03-28]. Dostupné online.
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 167–173. Dále jen PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa.
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 173-178
- ↑ JEŠUTOVÁ, Eva, a kol. Od mikrofonu k posluchačům: Z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas, 2003. Dostupné online. ISBN 80-86762-00-9. S. 611.
