Hieronymus Mannsfeld

český poslanec Českého zemského sněmu, starosta a šlechtic

Hrabě Hieronymus Mannsfeld nebo Jeroným Mannsfeld [uváděno i ve variantě Mansfeld], plným jménem Hieronymus Ferdinand Rudolf Colloredo-Mannsfeld[1] nebo Graf Hieronymus Ferdinand Rudolf von Mannsfeld (20. července[2] 1842 Přemyšl[3]29. července 1881[4] Blankenberge), byl rakousko-uherský šlechtic z Čech a předlitavský politik, v letech 1875–1879 ministr zemědělství Předlitavska, později předák Strany ústavověrného velkostatku na Říšské radě.

Hieronymus Mannsfeld
Hieronymus Ferdinand Rudolf Mansfeld 1878 Eigner.jpg

Ministr zemědělství Předlitavska
Ve funkci:
19. května 1875 – 12. srpna 1879
Panovník František Josef I.
Předchůdce Johann von Chlumecký
Nástupce Julius von Falkenhayn

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1879 – 1881

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
??? – ???
Stranická příslušnost
Členství ústavověrný velkostatek

Narození 20. července 1842
Přemyšl
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 29. července 1881 (ve věku 39 let)
Blankenberge
BelgieBelgie Belgie
Rodiče Josef z Colloredo-Mannsfeldu
Děti Jeroným Colloredo-Mansfeld
Příbuzní Josef Leopold z Colloredo-Mansfeldu, Jeroným Colloredo-Mansfeld a Weikhard Colloredo-Mansfeld (vnuci)
Profese úředník státní služby a poslanec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Byl členem šlechtické rodiny Colloredů.[1] Od roku 1859 působil v rakouské armádě, kde dosáhl hodnosti rytmistra. Absolvoval studijní cesty do Francie, Anglie a Španělska.[3] Byl předurčen k nástupnictví rodu. V roce 1865 se oženil s hraběnkou Aglají Festeticsovou de Tolna a žil pak na zámku v Dobříši (podle ní se tu dodnes jmenuje Obora Aglaia). S manželkou měl syna Josefa Colloredo-Mannsfelda. Naučil se česky a byl dokonce zvolen starostou Dobříše. Na starostenském postu setrval až do svého jmenování do vlády.[5] Byl také prezidentem české zemědělské rady[3] a zasedal jako poslanec na Českém zemském sněmu za velkostatkářskou kurii.[6]

19. května 1875 nastoupil na post ministra zemědělství ve vládě Adolfa von Auersperga. Zastával ho i v následující vládě Karla von Stremayra až do 12. srpna 1879.[7] Jeho nástup na funkci ministra nebyl ve Vídni očekáván. Původně se podle spekulací měl ministrem zemědělství stát Karl von Belrupt-Tissac. Mannsfeld nebyl v hlavním městě všeobecně znám, bylo mu jen 33 let (společně s jedním tehdejším uherským ministrem byl nejmladším členem vlád v Evropě). Byl ovšem švagrem ministerského předsedy Adolfa Daniela knížete z Auerspergu.[8]

Ve volbách do Říšské rady roku 1879 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. Ve vídeňském parlamentu setrval do své smrti.[9] Na Říšské radě v období před svou smrtí předsedal klubu Strany ústavověrného velkostatku. Po jeho úmrtí po něm převzal vedení této frakce Johann von Chlumecký.[10]

Zemřel náhle roku 1881 v lázeňském přímořském letovisku Blankenberge.[5] Vzhledem k tomu, že zemřel v relativně nízkém věku, ještě za života svého otce, formálně nezískal titul kníže Colloredo-Mannsfeld a byl pouze hrabě z Mansfeldu.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Vývody významných osobností z řad šlechty [online]. patricus.info [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. (česky) 
  2. Uváděno též datum narození 20. června 1842, http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/okolobrd/dobris/aglaia.htm.
  3. a b c d Obora Aglaia [online]. prostor-ad.cz [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. (česky) 
  4. Graf Hieronymus Ferdinand Rudolf von Mannsfeld [online]. geneagraphie.com [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Zboranová, Veronika: Obrazová sbírka šlechtického rodu Colloredo-Mansfeld na zámku Opočno se zaměřením na barokní neapolskou malbu [online]. muni.cz [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. (česky) 
  6. Politické zprávy domácí.. Národní listy. Květen 1875, roč. 15, čís. 138, s. 1. Dostupné online. 
  7. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587. (česky) 
  8. Politické zprávy domácí. Národní listy. Květen 1875, roč. 21, čís. 139, s. 1. Dostupné online. 
  9. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  10. Zvláštní telegramy NL. Národní listy. Červenec 1881, roč. 21, čís. 183, s. 1. Dostupné online.