Otevřít hlavní menu

Hieronymus Mannsfeld

český poslanec Českého zemského sněmu, starosta a šlechtic

Hrabě Hieronymus Mannsfeld nebo Jeroným Mannsfeld [uváděno i ve variantě Mansfeld], plným jménem Hieronymus Ferdinand Rudolf Colloredo-Mannsfeld[1] nebo Graf Hieronymus Ferdinand Rudolf von Mannsfeld (20. července[2] 1842 Přemyšl[3]29. července 1881[4] Blankenberge), byl rakousko-uherský šlechtic z Čech a předlitavský politik, v letech 1875–1879 ministr zemědělství Předlitavska, později předák Strany ústavověrného velkostatku na Říšské radě.

Hieronymus Mannsfeld
Hieronymus Ferdinand Rudolf Mansfeld 1878 Eigner.jpg

Ministr zemědělství Předlitavska
Ve funkci:
19. května 1875 – 12. srpna 1879
Panovník František Josef I.
Předchůdce Johann von Chlumecký
Nástupce Julius von Falkenhayn

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1879 – 1881

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
??? – ???
Stranická příslušnost
Členství ústavověrný velkostatek

Narození 20. července 1842
Přemyšl
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 29. července 1881 (ve věku 39 let)
Blankenberge
BelgieBelgie Belgie
Rodiče Josef Franz Hieronymus von Colloredo-Mannsfeld
Děti Jeroným Colloredo-Mansfeld
Příbuzní Josef Leopold z Colloredo-Mansfeldu, Jeroným Colloredo-Mansfeld a Weikhard Colloredo-Mansfeld (vnuci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Byl členem šlechtické rodiny Colloredů.[1] Od roku 1859 působil v rakouské armádě, kde dosáhl hodnosti rytmistra. Absolvoval studijní cesty do Francie, Anglie a Španělska.[3] Byl předurčen k nástupnictví rodu. V roce 1865 se oženil s hraběnkou Aglají Festeticsovou de Tolna a žil pak na zámku v Dobříši (podle ní se tu dodnes jmenuje Obora Aglaia). S manželkou měl syna Josefa Colloredo-Mannsfelda. Naučil se česky a byl dokonce zvolen starostou Dobříše. Na starostenském postu setrval až do svého jmenování do vlády.[5] Byl také prezidentem české zemědělské rady[3] a zasedal jako poslanec na Českém zemském sněmu za velkostatkářskou kurii.[6]

19. května 1875 nastoupil na post ministra zemědělství ve vládě Adolfa von Auersperga. Zastával ho i v následující vládě Karla von Stremayra až do 12. srpna 1879.[7] Jeho nástup na funkci ministra nebyl ve Vídni očekáván. Původně se podle spekulací měl ministrem zemědělství stát Karl von Belrupt-Tissac. Mannsfeld nebyl v hlavním městě všeobecně znám, bylo mu jen 33 let (společně s jedním tehdejším uherským ministrem byl nejmladším členem vlád v Evropě). Byl ovšem švagrem ministerského předsedy Adolfa Daniela knížete z Auerspergu.[8]

Ve volbách do Říšské rady roku 1879 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. Ve vídeňském parlamentu setrval do své smrti.[9] Na Říšské radě v období před svou smrtí předsedal klubu Strany ústavověrného velkostatku. Po jeho úmrtí po něm převzal vedení této frakce Johann von Chlumecký.[10]

Zemřel náhle roku 1881 v lázeňském přímořském letovisku Blankenberge.[5] Vzhledem k tomu, že zemřel v relativně nízkém věku, ještě za života svého otce, formálně nezískal titul kníže Colloredo-Mannsfeld a byl pouze hrabě z Mansfeldu.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Vývody významných osobností z řad šlechty [online]. patricus.info [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. (česky) 
  2. Uváděno též datum narození 20. června 1842, http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/okolobrd/dobris/aglaia.htm.
  3. a b c d Obora Aglaia [online]. prostor-ad.cz [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. (česky) 
  4. Graf Hieronymus Ferdinand Rudolf von Mannsfeld [online]. geneagraphie.com [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Zboranová, Veronika: Obrazová sbírka šlechtického rodu Colloredo-Mansfeld na zámku Opočno se zaměřením na barokní neapolskou malbu [online]. muni.cz [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. (česky) 
  6. Politické zprávy domácí.. Národní listy. Květen 1875, roč. 15, čís. 138, s. 1. Dostupné online. 
  7. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587. (česky) 
  8. Politické zprávy domácí. Národní listy. Květen 1875, roč. 21, čís. 139, s. 1. Dostupné online. 
  9. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  10. Zvláštní telegramy NL. Národní listy. Červenec 1881, roč. 21, čís. 183, s. 1. Dostupné online.