Heřman Petr Künigl
Heřman Petr hrabě Künigl (německy Hermann Peter Graf Künigl, Freiherr von Ehrenburg und Warth) (24. dubna 1765 Bezděkov – 30. května 1853 Vídeň) byl rakouský generál. Od roku 1785 sloužil v císařské armádě, uplatnil se jako důstojník dělostřelectva, vynikl účastí v napoleonských válkách, svou kariéru završil v druhé nejvyšší armádní hodnosti polního zbrojmistra.
| Heřman Petr hrabě Künigl | |
|---|---|
| Vojenská služba | |
| Služba |  Habsburská monarchie |
| Hodnost | polní zbrojmistr 1841 polní podmaršál 1826 generálmajor 1812 |
| Narození | 24. dubna 1765 |
| Úmrtí | 30. května 1853 (ve věku 88 let) |
| Titul |  hraběcí stav v Rakousku |
| Rodiče | Šebestián František z Küniglu a Marie Terezie z Černínová z Chudenic |
| Příbuzní | Kašpar Heřman z Küniglu (sourozenec) |
| Profese | důstojník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatPocházel ze starého šlechtického rodu z Tyrolska povýšeného v roce 1662 do hraběcího stavu. Patřil k linii, která se počátkem 18. století usadila v Čechách. Narodil se na zámku Bezděkov jako nejmladší syn krajského hejtmana Šebestiána Františka Künigla (1720–1783) a jeho manželky Marie Terezie, rozené Černínové z Chudenic (1724–1800), kmotrem byl Heřman Jakub Černín. V sedmnácti letech vstoupil do armády a jako dělostřelecký důstojník vynikl již ve válce s Tureckem při dobytí Bělehradu (1789). Poté bojoval ve válkách s revoluční Francií, v roce 1794 dosáhl hodnosti kapitána. Krátce nato padl do zajetí, ze kterého byl propuštěn výměnou za francouzského důstojníka. V roce 1800 byl povýšen na majora a o rok později získal titul císařského komorníka. Postupoval v hodnostech (podplukovník 1807, plukovník 1809) a v Napoleonově tažení z roku 1809 (válka páté koalice) byl velitelem dělostřelectva 4. armádního sboru. Pod velením generála Rosenberga bojoval ve vítězné bitvě u Aspern, v následující prohrané bitvě u Wagramu pod ním padl kůň.
V roce 1812 byl povýšen na generálmajora a o rok později se vyznamenal v bitvě u Lipska (1813), načež od ruského cara Alexandra I. získal Řád sv. Anny. Po napoleonských válkách byl velitelem dělostřelectva ve spolkové pevnosti v Mohuči a krátce působil u spojenecké okupační armády ve Francii. V roce 1819 obdržel pruský Řád červené orlice a od roku 1821 byl členem dvorské válečné rady ve Vídni. V roce 1826 dosáhl hodnosti polního podmaršála, v roce 1834 byl jmenován tajným radou a v roce 1841 byl nakonec povýšen na polního zbrojmistra. Mezitím obdržel komandérský kříž uherského Řádu sv. Štěpána (1838). I když již od konce napoleonských válek nebojoval, penzionován byl formálně až v roce 1848.[1]
Se svými staršími bratry vlastnil po otci panství Bezděkov, které společně prodali v roce 1802.[2][3] Nejstarší z bratrů Kašpar Heřman (1745–1824) patřil k významným osobnostem vlastnil v západních Čechách panství Bezděkov a patřil k významným osobnostem zednářského hnutí. Heřmanovi synovci Vincenc (1801–1868) a Alois (1808–1870) dosáhli v rakousko-uherské armádě hodnosti generálmajora a zemřeli jako bezdětní poslední potomci české větve Küniglů.[4][5]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Služební postup Heřmana Petra Künigla in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 53 dostupné online
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 31
- ↑ ÚLOVEC, Jiří: Hrady, zámky a tvrze Klatovska; Praha, 2004; s. 57–59 ISBN 80-7277-240-6
- ↑ Rodina Küniglů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1855; s. 436–437 dostupné online
- ↑ Služební postup Vincence a Aloise Küniglových in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918 Vídeň, 2007; s. 98 dostupné online
Literatura
editovat- DOSTÁL, Tomáš: Poslední vítězné tažení císaře Napoleona. Francouzsko-rakouská válka v roce 1809; České Budějovice, 2008; 321 s. ISBN 978-80-86829-34-0
- KOVAŘÍK, Jiří: Bitva národů: Napoleonova porážka u Lipska roku 1813; Praha, 2019; 448 s. ISBN 978-80-7497-270-6