František Serafín Orsini-Rosenberg

(1761-1832), rakouský generál

František Serafín 2. kníže Orsini-Rosenberg (Franz Seraph Vinzenz Ferrerius Felix Amadeus Judas Thaddäus Georg Alois Fürst von Orsini-Rosenberg) (18. října 1761, Štýrský Hradec4. srpna 1832, Vídeň) byl rakouský generál.[1] V mládí se vyznamenal v bojích s Turky, později vynikl ve válkách s revoluční Francií. Po neúspěšném tažení v roce 1809 na další aktivní službu rezignoval a stal se členem dvorské válečné rady, v roce 1814 byl povýšen na generála jezdectva. Po vzdáleném bratranci zdědil v roce 1796 knížecí titul spolu s majetkem v Korutansku, byl též rytířem Řádu zlatého rouna.

František Serafín kníže Orsini-Rosenberg
Prince Franz Rosenberg-Orsini.jpg
2. kníže Orsini-Rosenberg a dědičný zemský nejvyšší hofmistr v Korutanech
Ve funkci:
listopad 1796 – 4. srpna 1832
PředchůdceFrantišek Xaver Orsini-Rosenberg
NástupceFerdinand Orsini-Rosenberg
C. k. tajný rada
Ve funkci:
1813 – 4. srpna 1832
PanovníkFrantišek I.
Člen dvorské válečné rady
Ve funkci:
1811 – ?
PanovníkFrantišek I.
Císařský komorník
Ve funkci:
1778 – 4. srpna 1832
Vojenská služba
SlužbaBanner of the Holy Roman Emperor (after 1400).svg Svatá říše římská
Flag of the Habsburg Monarchy.svg Rakouské císařství
Doba služby17801830
Hodnostporučík (1780), kapitán (1785), podplukovník (1790), plukovník (1794), generálmajor (1796), polní podmaršál (1801), generál jezdectva (1814)
Bitvy/válkyrakousko-turecká válka (1787–1791), francouzské revoluční války, bitva u Würzburgu, bitva u Wagramu

Narození18. října 1761
Štýrský Hradec
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí4. srpna 1832 (ve věku 70 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Choť1786 Marie Karolína z Khevenhüller-Metsch (1764–1811)
RodičeVincenc Orsini-Rosenberg (1722–1794)
Marie Juliana ze Stubenbergu (1738–1804)
Děti1. Vincenc Ferrerius (1787–1824)
2. Ferdinand Karel (1790–1859)
3. Marie Anna (1792–1792)
4. Marie Juliana (1793–1793)
5. František Xaver (1794–1813)
6. Maria Karel (1796–1798)
7. Marie Terezie (1798–1866)
8. Bedřich Zikmund (1801–1887)
9. Josef (1803–1868)
Příbuzníšvagr: Karel z Liechtensteinu (1765–1795)
bratranec z druhého kolene: František Xaver Orsini-Rosenberg (1723–1796)
tchán: František Xaver Khevenhüller-Metsch (1737–1797)
zeť: Evžen Karel Czernin z Chudenic (1796–1868)
Profesedůstojník
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1790: Vojenský řád Marie Terezie, 1808: rakouský Řád zlatého rouna (č. 871)
CommonsFranz Seraph von Orsini-Rosenberg (1761-1832)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

 
Generál Franz Orsini-Rosenberg
 
Knížecí erb rodu Orsini-Rosenbergů

Pocházel ze starého šlechtického rodu Orsini-Rosenbergů, byl vzdáleným bratrancem diplomata Františka Xavera Orsini-Rosenberga (1723–1796), který pro rodinu získal v roce 1790 knížecí titul. František Serafín se narodil jako nejstarší syn hraběte Vincence Orsini-Rosenberga (1722–1794), zemského hejtmana v Kraňsku a Korutansku, po matce byl potomkem rodu Stubenbergů. František byl v roce 1778 jmenován císařským komorníkem a v roce 1780 s hodností poručíka vstoupil do armády. Již v roce 1785 byl kapitánem a krátce poté se vyznamenal ve válce s Tureckem. V roce 1790 získal Řád Marie Terezie, téhož roku byl povýšen na podplukovníka. V roce 1792 byl se svým plukem převelen na bojiště v Německu a zúčastnil se válek proti revoluční Francii. V roce 1794 dosáhl hodnosti plukovníka a na Rýně bojoval pod velením maršála Wurmsera. Na podzim 1795 se vyznamenal při obléhání a dobytí Mannheimu, o rok později 3. září 1796 vynikl ve vítězné bitvě u Würzburgu. V září 1796 byl povýšen na generálmajora, v listopadu téhož roku zdědil po bratranci Františku Xaverovi titul knížete a statky v Korutansku. Po smrti maršála Wurmsera se dalších bojů v Německu zúčastnil pod velením arcivévody Karla, kvůli kritickým postojům vůči kolegům i nadřízeným byl v roce 1800 dočasně zbaven aktivní služby. Již v roce 1801 byl znovu povolán do armády v hodnosti polního podmaršála, téhož roku obdržel komandérský kříž Řádu Marie Terezie. V roce 1805 bojoval v Itálii a v roce 1808 obdržel Řád zlatého rouna. V roce 1809 byl velitelem 4. armádního sboru, s nímž se zúčastnil války páté koalice proti Napoleonovi, v bitvě u Wagramu velel levému křídlu. Po této prohrané válce se již dalších bojů nezúčastnil, ale ve vedení rakouské armády zůstal jako generální inspektor jezdectva a od roku 1811 člen dvorské válečné rady. V roce 1813 byl jmenován c. k. tajným radou a v roce 1814 získal hodnost generála jízdy.[2] V roce 1830 odešel do výslužby a zemřel o dva roky později v rodinném paláci ve Vídni. Nejdříve byl pohřben na hřbitově sv. Marka (Sankt Marxer Friedhof) ve Vídni, později byly ostatky převezeny do Korutan, kde byly uloženy na hřbitově u kostela St. Philippen ob Sonnegg v obci Tichoja (Sittersdorf) do rodinné hrobky, kterou sám založil.

Rodinné a majetkové poměryEditovat

 
Zámek Grafenstein v Korutansku

Po otci a bratranci zdědil v roce 1794 a 1796 rodový majetek, který zahrnoval statky převážně v Korutanech, v této korunní zemi rodině Orsini-Rosenberg náležel také dědičný titul zemského nejvyššího hofmistra. V Korutanech rodu patřily zámky Grafenstein, Welzenegg, Damtschach a Rosegg. V korutanském hlavním městě Klagenfurtu měli Orsini-Rosenbergové dva paláce (dnes stará a nová radnice), sídlo vlastnili také ve Vídni.

V roce 1786 se ve Štýrském Hradci oženil s hraběnkou Marií Karolínou Khevenhüller-Metsch (1764–1811), dcerou nejvyššího dvorského maršálka Františka Xavera Khevenhüller-Metsche. Měli spolu devět dětí. Nejstarší syn Vincenc (1787–1824) zemřel předčasně, dědicem knížecího titulu a rodového majetku byl druhorozený syn Ferdinand (1790–1859). I další synové měli potomky, proto se rod rozdělil do tří linií. Ferdinand Karel založil starší linii rodu, mladší syn Bedřich Zikmund (1801–1887) prostřední a nejmladší Josef (1803–1868) mladší linii. Z dcer se Marie Terezie (1798–1866) provdala za českého šlechtice hraběte Eugena Karla Černína z Chudenic (1796–1868).

Františkovým švagrem byl princ Karel z Lichtenštejna (1765–1795) z moravskokrumlovské Lichtenštejnů.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný, díl 21.; Praha, 1901 dostupné online
  2. SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale 1618–1815; Wien, 2007, s. 83 dostupné online

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat