Gvardějsk

město v Kaliningradské oblasti

Gvardějsk (rusky Гвардейск ), do roku 1946 německy Tapiau (litevsky Tepliuva, Tepliava, polsky Tapiawa) je město v Kaliningradské oblasti (dříve Východní Prusko), exklávě Ruské federace. Gvardějsk se nachází 38 km východně od Kaliningradu na pravé břehu řeky Pregoly. V roce 2010 měl necelých 14 000 obyvatel.

Gvardějsk
Гвардейск
Náměstí v Gvardějsku
Náměstí v Gvardějsku
Gvardějsk – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška10 m n. m.
Časové pásmoUTC+2[1]
StátRuskoRusko Rusko
federální okruhSeverozápadní
oblastKaliningradská
Gvardějsk na mapě
Kaliningradská oblast na mapě Ruska
Gvardějsk
Gvardějsk
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha12 km²
Počet obyvatel13 899 (2010[2])
Hustota zalidnění1 158 obyv./km²
Etnické složeníRusové
Náboženské složeníateismus, pravoslavné křesťanství
Správa
Vznik1255
Oficiální webgvardeysk.gov39.ru
Telefonní předvolba(+7) 40159
PSČ238209–238210
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Od založení do 18. stoletíEditovat

První zmínka o osadě zvané Tapiow pochází z roku 1254 z dokumentů mnicha Petera Dusburského. Pruská pevnost zvaná Surgurbi zde byla postavena v roce 1265. Samotný název města pochází z pruštiny a jedná se o složeninu slov tape (teplu, toplu, tapi) znamenající teplo a sur garbis znamenající okolí hory. V roce 1255 se přiblížila k pevnosti armáda vedená českým králem Přemyslem Otakarem II. a pevnost bez boje kapitulovala. Místní vůdci přijali křesťanství a následně přísahali věrnost Řádu německých rytířů. Ten na protější straně řeky postavil v roce 1262 dřevěněnou pevnost. Obě pevnosti padly a byly vypleněny při vpádu litevské armády v roce 1265. Ve stejném roce nechal Řád postavit pevnost novou, která byla v letech 1340 - 1351 přestavěna na dvoupatrový kamenný hrad s příkopem a hliněným valem. S příchodem německého obyvatelstva se ustálil název osady na Tapiau. V roce 1385 na hradě nechal pokřtít pozdější litevský velkokníže Vytautas. Od roku 1469 se stalo Tapiau sídlem řádového archívu a knihovny a to až do roku 1722. Roku 1502 byl ve vesnici postaven kostel a 1520 otevřena první škola. Po sekularizaci Řádu v roce 1525 se místní hrad stal významným sídlem Pruského vévodství. Dokonce zde zemřel v roce 1568 poslední řádový velmistr Albrecht Braniborsko-Ansbašský. Ten si místní hrad velice oblíbil a nechal ho zrekonstruovat. Místní kostel vyhořel v roce 1661 a 1689, a tak byl roce 1694 postaven nový. Městská práva získala osada dekretem pruského krále Fridricha Viléma v roce 1722. Z místního hradu se roku 1793 stal chudobinec a došlo k zbourání jeho tří křídel.

Od 19 století do roku 1945Editovat

Na začátku 19. století vyšplhala populace města na 1 500 obyvatel. V letech 1807 - 1813 bylo město obsazeno francouzskými vojsky vedenými Napoleonem. Významný německý impresionista Lovis Corint se narodil ve městě v roce 1858. Hrad byl přestavěn v roce 1879 a začal sloužit jako administrativní budova. V roce 1902 byla otevřena nemocnice pro duševně nemocné a v roce 1904 začaly vycházet místní noviny. Město bylo poničeno ruským bombardováním na začátku první světové války. V 30. letech fungovalo v městě šest mlýnů, továrna na těstoviny, cukrovar, pila a továrna na mýdlo. Před druhou světovou válkou stoupl počet obyvatel města na téměř 10 tisíc. Na rozdíl od většiny ostatních měst v Kaliningradské oblasti nebylo město během války nijak postiženo bombardováním. Na konci druhé světové války začala operace Hannibal, která měla za cíl evakuovat většinu německého obyvatelstva z Východního Pruska před postupující Rudou armádou. Většina německých obyvatel tak opustila město před příchodem Sovětů. Rudá armáda vstoupila do města 25. ledna 1945. Z hradu se stalo od dubna 1945 vazební středisko pro válečné zločince.

Pod sovětskou a ruskou správouEditovat

Po válce město připadlo SSSR a stalo se součástí tzv. Kaliningradské oblasti. V roce 1946 bylo Tapiau přejmenováno na Gvardějsk, což v překladu z ruštiny znamená strážní město. Zbylé německé obyvatelstvo bylo do roku 1948 odsunuto do Východního Německa a do města se od září 1946 začali stěhovat Rusové především z oblasti centrálního Ruska a Povolží. Od roku 1954 se ve městě rozvinul potravinářský průmysl. Vznikla velká drůbežárna a závod na výrobu mléčných výrobků. V roce 1962 po administrativní reformě přišel Gvardějsk o status okresního města. Pomník sovětským vojákům byl vztyčen v roce 1970. Na místě je pohřbeno na 1 900 vojáků, kteří padli při boji o město s Němci. V roce 1982 vznikla městě továrna na výrobu obalů. Bývalý evangelický kostel, který sloužil od války jako sklad, byl v roce 1989 předán pravoslavné církvi. Z místního hradu se stalo vězení, které stále funguje.

Po rozpadu SSSR v roce 1991 se město stalo součástí Ruska jako jeho exkláva. Leninův pomník ze sovětské doby stojí na místním náměstí dál. V roce 2005 se z města stalo opět město okresní.

ObyvatelstvoEditovat

 
Východní Prusko (vyznačeno červeně) na mapě tehdejšího Německa 1871

Vývoj obyvatelstva v průběhu dobyEditovat

Rok 1782 1875 1890 1895 1910 1933 1939 1959 1970 1979 1989 2002 2010
Obyvatelé 1 200 2 679 3 763 4 061 5 986 7 683 9 326 7 560 10 544 10 819 11 904 14 572 13 899

Etnické složení obyvatelstvaEditovat

Většina obyvatelstva ve městě jsou Rusové. Největší etnické menšiny tvoří Ukrajinci a Bělorusové.

Významné osobnosti městaEditovat

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2014-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-24. (rusky) 

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gwardeisk na německé Wikipedii.