Otevřít hlavní menu

Gunnar Heiberg

norský dramatik, esejista, novinář

Gunnar Heiberg (18. listopadu 1857, Christiania, dnes Oslo - 22. února 1929, tamtéž) byl norský dramatik a esejista, představitel expresionismu, nejvýznamnější nástupce Henrika Ibsena.

Gunnar Heiberg
Gunnar Heiberg 1928.png
Narození 18. listopadu 1857
Oslo
Úmrtí 22. února 1929 (ve věku 71 let)
Oslo
Místo pohřbení Vestre gravlund
Povolání novinář, básník, spisovatel, dramatik a literární kritik
Národnost norská Norsko
Literární hnutí expresionismus
Rodiče Edvard Omsen Heiberg
Příbuzní Jacob Vilhelm Rode Heiberg, Inge Heiberg a Anton Heiberg (sourozenci)
Vlivy Henrik Ibsen, Georg Brandes
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Heiberg pocházel z konzervativní úřednické rodiny, od níž se odpoutal vlivem hnutí inspiorovaného Georgem Brandesem, hlavním teoretikem nástupu modernismu v severských literaturách. Vystudoval Královskou Fredrikovu univerzitu v Christianii, pracoval jako novinář v deníku Dagbladet a po raných básnických a prozaických pokusech se prosadil jako dramatik. Ve svých lyrickopsychologicky pojatých hrách zobrazoval sílu i nedosažitelnost lásky, řešil politické a umělecké otázky, problematiku mezilidských vztahů a satiricky komentoval negativní společenské jevy, především kariérismus a pokrytectví soudobé společnosti. Jeho hry však byly také vysoce provokativní a uvedení některých z nich zpùsobilo největší skandály v historii norského divadla (například násilné vypískání jeho politických her Národní rada a Chci bránit svou zemi). Kromě tvorby divadelních her se věnoval též psaní esejů, které publikoval v novinách a později i knižně.

Literární díloEditovat

 
Christian Sinding, Gunnar Heiberg a Knut Hamsun, obraz od norského malíře Henrika Lunda.

Divadelní hryEditovat

  • Tante Ulrikke (1883, Teta Ulrikke), první autorova významměnjší hra,
  • Kong Midas (1890, Král Midas), hra znamenala první velký autorův úspěch,
  • Kunstnere (1893, Umělci), konverzační komedie o kariérismu umělců,
  • Balkonen 1894, Balkón), hra s milostnou tematikou,
  • Gerts have (1894, Gertova zahrada), milostná komedie,
  • Det store lod (1895, Velká výhra), politická hra o zradě dělnického vůdce napsaná po dlouhém pobytu v Paříži a v Berlíně,
  • Folkerådet (1897, Národní rada), fraška o žvanivosti politiků,
  • Harald Svans mor (1899, Matka Haralda Svana), satira o prodejnosti novinářů,
  • Kærlighed til Næsten (1902, Láska k bližnímu),
  • Kjærlighedens tragédie (1904, Tragédie lásky),
  • Jeg vil værge mid land (1912, Chci bránit svou zemi), politická hra vzniklá z hlubokého pocitu zklamání z událostí roku 1905, kdy vzniklo samostatné Norsko, ale jako monarchie.
  • Paradesengen (1913, Slavností lože), společenská satira,
  • I frihetens bur (1929, V kleci svobody), hra napsaná roku 1910 a uvedená až po smrti autora.

EsejeEditovat

  • Pariserbreve (1900, Dopisy z Paříže),
  • Set og hørt (1917, Vidět a slyšet),
  • Ibsen og Bjørnson paa Scenen (1918, Ibsen a Bjørnson na scéně),
  • Franske Visitter (1919, Francouzské návštěvy),
  • Norsk Teater (1920, Norské divadlo).

Filmové adaptaceEditovat

V češtiněEditovat

Žádné Heibergovy hry česky knižně nevyšly. Roku 1921 byla ve Stavovském divadle hrána jeho hra Tragédie lásky (překlad Antonín Bernášek, scéna Josef Čapek, režie Jiří Steimar).[2] V knihovně Divadelního ústavu jsou uloženy rukopisy dvou překladů Heibergovy hry Balkón, jeden je od Viktora Šumana a druhý od Jiřího Ščerbinského.[3]

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat