Karel Toman
Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek (25. února 1877 Kokovice[1] – 12. června 1946 Praha), byl český básník, novinář a překladatel z francouzštiny, představitel tzv. generace anarchistických buřičů.
Karel Toman | |
---|---|
Rodné jméno | Antonín Bernášek |
Narození | 25. února 1877 Kokovice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 12. května 1946 (ve věku 69 let) nebo 12. června 1946 (ve věku 69 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Pseudonym | Karel Toman |
Povolání | úředník, redaktor, básník, překladatel |
Národnost | česká |
Ocenění | národní umělec (1946) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNarodil se v rodině rolníka a starosty Františka Bernáška (1845) a Rosalie rozené Horové (1857–1906).[2] Měl jednoho nevlastního bratra Josefa (1873), z prvního manželství otce s Marií rozenou Platilovou (1849–1873), a čtyři vlastní sourozence: Františka (1879–1952), Marii Černou (1889–1965), Aloise (1893) a Jaromíra (1897–1966). Roku 1915 se oženil a Annou Wagenknechtovou (1891–1957), se kterou měl dva syny: Jaromíra a Prokopa.[3]
Studoval na gymnáziu ve Slaném, od tercie navštěvoval arcibiskupský konvikt v Příbrami, kde roku 1896 odmaturoval. Ve stejném roce odešel do Prahy a začal studovat práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Studium nedokončil, postupně zastával několik úřednických míst.
V Praze se seznámil s anarchistickými buřiči sdruženými kolem časopisu Nový kult. Postupně uskutečnil několik cest po Evropě, během kterých navštívil Německo, Nizozemsko, Anglii a Francii. Ze svých cest psal reportáže do českých anarchistických časopisů, v časopisech Niva, Lumír a Lípa publikoval své překlady a literární kritiky. V roce 1911 získal místo kopisty v Zemském archivu, které zastával až do roku 1917. Během první světové války pracoval jako redaktor Národních listů, po válce zastával místo v knihovně Národního shromáždění a spolupracoval s Lidovými novinami.
Roku 1925 odešel kvůli srdečnímu onemocnění do penze. Zemřel 12. června 1946 v Praze.[4] [5] [6]
Ocenění
editovat- V lednu 1946 byl spolu s Fráňou Šrámkem jmenován národním umělcem[7]
- Rozloučení se zesnulým umělcem se konalo za přítomnosti členů vlády v Národním muzeu v Praze; je pohřben ve vyšehradském Slavíně[8]
- V pražské čtvrti Břevnov, kde Toman v závěru života bydlel, byla po něm v roce 1947 pojmenována ulice, dříve nazvaná K Ladronce. Nově pojmenovanou ulici předal tehdy břevnovským občanům Jaroslav Seifert[9]
Citát
editovat„ | V osobnosti Tomanově dohořívaly nám životy i legendy prokletých básníků. Milovali jsme ho. Ztělesňoval nám romantickou svobodu umělců a pokoušeli jsme se ho napodobit...Říkám my, ale opravdu jsem nebyl sám. I Halas měl rád Tomanovy verše, i když si do náručí s Tomanem nepadli. Zato já sešel jsem se s ním v uctivém přátelství. | “ |
— Jaroslav Seifert[10] |
Dílo
editovatBásně
editovatToman byl lyrický básník, který patřil k demokratickému proudu české literatury; nejčastěji bývá řazen do tzv. generace anarchistických buřičů. Tvorba shrnuje zkušenosti z tehdejšího společenského dění, soustředí se především na sociální hnutí, první světovou válku, revoluce.
Byl básníkem zkratkovitého slohu: bezprostřední prožitek stylizovaný tímto způsobem soustřeďuje v sobě rozpornou složitost života. Přitom i v melodických, písňově komponovaných verších má každé jednotlivé slovo značnou významovou samostatnost, stojí s okolními ve vztahu významového napětí. Tak Tomanovo dílo spojuje emocionalitu a přístupnost s významovým bohatstvím a dynamikou moderní lyriky.
- Pohádky krve (1898) – ovlivněno symbolismem a dekadencí, erotické motivy; zaměřeno především k vnitřním problémům člověka vymaňujícího se z pout měšťanské společnosti a její morálky.[11]
- Torzo života (1902) – vyjádření bolesti a krize člověka, který zápasí o své osvobození; život je viděn ve dvojím ostrém lomu, bolesti a rozkoše; tragický ráz milostných veršů[12]
- Melancholická pout (1906) – obdoba Torza života; inspirace z cest po Evropě (Vídeň, Berlín, Holandsko, Anglie, Paříž)[13]
- Sluneční hodiny (1913) – barvité a konkrétní záběry přírody; země zdrojem utrpení i obnovované víry a naděje; objevují se biblické narážky, odmítání moralismu. Reakce na soudobé politické události, prohlubují snahu zachytit prožitek prověřený časovým odstupem[14]
- Verše rodinné a jiné (1918) – odráží zde společenské dění v období 1. světové války. Toman sleduje, jak se válka a společenské převraty promítají do osudu obyčejných lidí. Z hlediska těchto lidí hodnotí významné společenské události[15]
- Měsíce (1918) – příroda v koloběhu roku; 12 básní – každá o jednom měsíci v roce; oslava domova, společenství lidí, tradice života, české historické tradice (upálení Jana Husa v Červenci); hutná metaforičnost[16]
- Hlas ticha (1923) – obdoba Veršů rodinných a jiných; reakce na domácí společenské rozpory v prvních letech republiky; verše o revolučním Rusku.[16]
- Stoletý kalendář (1926) – poslední Tomanova sbírka. Do popředí zde vstupuje napětí domova a tuláctví.[17]
Ukázka z díla
editovat„Kdo ticho miluješ a samotu
a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí
nasloucháš rytmu života,
zde někdy neslyšíš
hlas hlubin?
Zní z dálky karneval vražd, krve, umírání.
Mlčení země bolí.
Však dole
tep srdce chvěje se a skrytý pramen z temnot
dere se k světlu.
A píseň mladých vod
tvé srdce opije a hlavu štěstím zmámí,
že v zoufalství snad, ve víře však nejsme sami.“
(Karel Toman, Měsíce, Únor)
Zhudebnění díla
editovatBáseň Emě zhudebnil Petr Ovsenák z folkového dua Nestíháme. Písnička vyšla na krátkém albu Nestíháme (2006) a na sampleru 50 miniatur (2007).
Další dvě básně Mým snem jsi prošla a Siesta zhudebnila brněnská kapela Zabásnění v albu Perspektiva (2022).
Překlady
editovat- Narození – Charles-Louis Philippe; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 42. Praha: J. R. Vilímek, 1913
- Toník – Guy de Maupassant; přeložili Karel Toman a Antonín Veselý; ilustrovali V. Rottembourg a Ch. Morel. Praha: J. R. Vilímek, 1913?
- Otec Perdrix – Charles-Louis Philippe. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1918
- Strýc Benjamin – Claude Tillier. Praha: Přítel knihy, 1927
- Osení – Colette. Praha: František Borový, 1931
- Pouta – Colette. Praha: F. Borový, 1931
- Sido – Colette. Praha: F. Borový, 1931
- Petr Nozière – Anatole France. Praha: F. Borový, 1935
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2023-03-08]. Dostupné online.
- ↑ Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2023-03-08]. Dostupné online.
- ↑ Antonín Bernášek. MyHeritage [online]. [cit. 2023-03-09]. Dostupné online. (CS)
- ↑ Literáti z naší čtvrti [online]. [cit. 2017-03-21]. Kapitola Karel Toman. Dostupné online.
- ↑ ERKUL. FDb.cz [online]. [cit. 2017-03-21]. Kapitola Karel Toman. Dostupné online.
- ↑ BLAŽEK, Přemysl; BRABEC, Jiří; BURIÁNEK, František; ČERVENKA, Miroslav; GRYGAR, Mojmír; JELÍNEK, Antonín; KARFÍKOVÁ, Věra, a kol. Dějiny české literatury IV. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Karel Toman, s. 124–138.
- ↑ Naši Nesmrtelní. Svobodné slovo. 13. 1. 1946, s. 5
- ↑ Národní umělec Karel Toman pohřben ve Slavíně. Svobodné slovo. 22. 6. 1946, s. 2
- ↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 204
- ↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 199
- ↑ TOMAN, Karel. Pohádky krve [online]. Praha: Fr. Borový, 1928 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online.
- ↑ TOMAN, Karel. Torso života [online]. Praha: Fr. Borový, 1929 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online.
- ↑ TOMAN, Karel. Melancholická pout [online]. Praha: Fr. Borový, 1930 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online.
- ↑ TOMAN, Karel. Sluneční hodiny [online]. Praha: Fr. Borový, 1932 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online.
- ↑ TOMAN, Karel. Verše rodinné a jiné [online]. Praha: Fr. Borový, 1946 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online.
- ↑ a b TOMAN, Karel. Měsíce [online]. Praha: Fr. Borový, 1923 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online.
- ↑ TOMAN, Karel. Stoletý kalendář [online]. Praha: Fr. Borový, 1926 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online.
Literatura
editovat- BLAŽÍČEK, Přemysl. Poezie Karla Tomana. Praha: ISE, 1995. 178 s. ISBN 80-85241-80-3.
- BLAŽÍČEK, Přemysl. Knihy o poezii: Holan – Toman. Praha: Triáda, 2011. 471 s. ISBN 978-80-87256-39-8.
- Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 641–644.
- Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 124–138.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: III. díl: Q–Ž. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 361.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Toman na Wikimedia Commons
- Autor Karel Toman ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Toman
- Karel Toman v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Digitalizovaná díla Karla Tomana v Národní digitální knihovně.