Georg Marziani von Sacile

rakouský generál

Georg Marziani von Sacile (21. října 1805 Vídeň8. března 1876 Krapinske Toplice) byl rakouský generál. V armádě sloužil od sedmnácti let, jako vyšší důstojník se vyznamenal v revolučních letech v Uhrách a v Itálii. Postupoval v hodnostech, v roce 1856 byl jmenován polním podmaršálem a během války se Sardinií byl dočasně guvernérem v Dalmácii (1859). Závěr kariéry strávil jako divizní velitel v severní Itálii a v roce 1864 byl penzionován.

Georg rytíř Marziani von Sacile
Erb rodu Marziani (1818)
Erb rodu Marziani (1818)
Provizorní vrchní velitel a guvernér v Dalmácii
Ve funkci:
březen 1859 – květen 1859
PředchůdceLazar Mamula
NástupceJosip Jelačić
Vojenská služba
SlužbaHabsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnostpolní podmaršál (1856), generálmajor (1849)

Narození21. října 1805
Vídeň
Úmrtí8. března 1876 (ve věku 70 let)
Krapinske Toplice
RodičeFranz Marziani von Sacile
Profesedůstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Pocházel z rodiny lombardského původu, narodil se jako prostřední ze tří synů c. k. polního zbrojmistra Franze Marzianiho (1763–1840). Do rakouské armády vstoupil v roce 1821 jako kadet k jezdectvu,[1] o dva roky později byl praporčíkem u 60. uherského pěšího pluku[2] a v roce 1825 podporučíkem u 40. haličského pěšího pluku. Později sloužil u 51. pěšího pluku v Itálii, kde dosáhl hodnosti nadporučíka (1831) a kapitána (1838).[3] Další roky strávil v Záhřebu a Terstu u 48. pěšího pluku, kde postupoval v hodnostech (major 1842, podplukovník 1846).[4]

V revolučních letech 1848–1849 byl nejprve velitelem výzbroje na uherském ministerstvu války (červenec až září 1848), poté odešel do Vídně a následně se vyznamenal v bojích v Itálii. V druhé fázi italského tažení maršála Radeckého v roce 1849 vedl prapor granátníků ve sboru arcivévody Zikmunda.[5] V této době v rychlém sledu dosáhl hodnosti plukovníka (1848) a generálmajora (1849).[6] Po potlačení revoluce sloužil nadále v Itálii jako velitel brigády u 8. armádního sboru ve Veroně.[7] V roce 1856 byl povýšen na polního podmaršála a stal se velitelem divize v Banátu se sídlem v Temešváru. V krátkém období od března do května 1859 zastával dočasně funkci guvernéra a vrchního velitele v Dalmácii za nepřítomného Josipa Jelačiće[8]. Po prohrané válce se Sardinií byl krátce velitelem 10. armádního sboru[9], poté byl znovu velitelem ve Veroně.[10][11] V roce 1863 odešel do ústraní ve Štýrském Hradci a k datu 18. února 1864 byl v armádě penzionován.[12]

Spolu s otcem užíval od roku 1818 šlechtický titul rytíře s predikátem von Sacile. Během vojenské služby obdržel několik vyznamenání, byl nositelem papežského Řádu sv. Řehoře Velikého a Nejvyššího řádu Kristova, komturem parmského Řádu sv. Ludvíka a velkodůstojníkem osmanského Řádu Medžidie. Mimo jiné získal čestné občanství v italské městě Pescara.[13]

V roce 1846 se oženil s Irmou (Marií) Neuholdovou de Sövenyháza (* 1825), z manželství se narodila dcera Georgina (* 1849) a syn Ludwig (* 1851).[14][15]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1821; Vídeň, 1821; s. 338 dostupné online
  2. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1824; Vídeň, 1824; s. 230 dostupné online
  3. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1840; Vídeň, 1840; s. 221 dostupné online
  4. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1848; Vídeň, 1848; s. 226 dostupné online
  5. TARABA, Luboš: Italské patálie maršála Radeckého. První válka za osvobození Itálie 1848–1849.; Praha, 2019; s. 300 ISBN 978-80-7557-189-2
  6. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 54 dostupné online
  7. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1852; Vídeň, 1852; s. 65 dostupné online
  8. Přehled představitelů státní správy v Chorvatsku na webu worldstatesmen dostupné online
  9. Přehled velitelů armádních sborů rakouské a rakousko-uherské armády 1849–1878 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1860; Vídeň, 1860; s. 197 dostupné online
  11. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 89 dostupné online
  12. Služební postup Georga Marzianiho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 114 dostupné online
  13. Přehled řádů a vyznamenání Georga Marzianiho in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 90 dostupné online
  14. Genealogisches Taschenbuch der Ritter- und Adels-Geschlechter 1878; Brno, 1878; s. 474 dostupné online
  15. Rodina Georga Marzianiho na webu geni.com dostupné online

Literatura editovat

Externí odkazy editovat