Franz Marziani von Sacile
Franz Marziani von Sacile (12. dubna 1763 Vídeň – 8. září 1840 Linec) byl rakouský generál. Od mládí sloužil v císařské armádě, jako vyšší důstojník se vyznamenal v napoleonských válkách (válka 1809). V roce 1812 dosáhl hodnosti polního podmaršála a byl povýšen do šlechtického stavu. V závěru kariéry byl městským a pevnostním velitelem v Praze (1825–1835). V roce 1835 byl penzionován v titulární hodnosti polního zbrojmistra.
| Franz rytíř Marziani von Sacile | |
|---|---|
 Erb rodu Marziani (1818) | |
| Velitel pevnosti v Praze | |
| Ve funkci: 1825 – 1835 | |
| Předchůdce | Josef Reinwaldt von Waldegg |
| Nástupce | Simon von Fitzgerald |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Habsburská monarchie |
| Hodnost | polní zbrojmistr (1835), polní podmaršál (1812), generálmajor (1805) |
| Narození | 12. dubna 1763 Vídeň |
| Úmrtí | 8. září 1840 (ve věku 77 let) Linec |
| Titul | rytíř (1818) |
| Děti | Georg Marziani von Sacile |
| Profese | důstojník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel z rodiny lombardského původu, ale narodil se ve Vídni. Od mládí sloužil v císařské armádě a během válek s revoluční Francií rychle postupoval v hodnostech. V roce 1796 byl kapitánem u generálního štábu[1] a v roce 1797 byl povýšen na majora. Jako podplukovník (1799) byl zástupcem velitele 8. pěšího pluku. V roce 1800 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 14. pěšího pluku v Linzi.[2] Pro válečné tažení v roce 1805 obdržel dočasnou hodnost generálmajora, oficiálně ji získal až v roce 1807 a stal se velitelem brigády v Záhřebu.[3] Zúčastnil se války páté koalice v roce 1809, kdy bojoval v Itálii a jako brigádní velitel v rámci 9. armádního sboru Ignáce Gyulaie[4] se vyznamenal v bitvě u Sacile (15. dubna 1809)[5] a poté zůstal nějakou dobu bez služebního zařazení.[6]
V roce 1812 dosáhl hodnosti polního podmaršála[7] a převzal velení divize v Banátu,[8] téhož roku byl zároveň povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Sacile odvozeným ze zásluh v severní Itálii v předcházející válce 1809. V závěru napoleonských válek bojoval jako divizní velitel v Itálii, kde pak setrval ještě několik let. V roce 1817 byl jako velitel divize přeložen do Lvova[9] a téhož roku získal šlechtický titul rytíře, zároveň obdržel český inkolát.[10] Později působil znovu jako divizní velitel v Záhřebu[11], nakonec byl deset let velitelem pevnosti v Praze (1825–1835).[12][13] K datu 12. června 1835 byl penzionován v hodnosti polního zbrojmistra.[14] Za zásluhy v Itálii byl nositelem sardinského Řádu sv. Mořice a Lazara.
Se svou manželkou Karolínou Listovou (1783–1842) měl pět dětí. Ze synů byl nejstarší Moritz (1804–1832), který sloužil v armádě a zemřel předčasně jako nadporučík. Prostřední syn Georg (1805–1876) dosáhl v armádě hodnosti polního podmaršála. Nejmladší Franz (1807–1867) byl úředníkem ve finanční správě.[15]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Militär Almanach 1796; Vídeň, 17976 s. 233 dostupné online
- ↑ Militär Almanach 1801; Vídeň, 1801; s. 10, 224 dostupné online
- ↑ Militär Almanach 1808; Vídeň, 1808; s. 39 dostupné online
- ↑ Přehled vrchního velení francouzské a rakouské armády v bitvě u Sacile 1809 dostupné online
- ↑ DOSTÁL, Tomáš: Poslední vítězné tažení císaře Napoleona. Francouzsko-rakouská válka v roce 1809; České Budějovice, 2008; s. 207–209 ISBN 978-80-86829-34-0
- ↑ Militär Almanach 1810; Vídeň, 1810; s. 43 dostupné online
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 62 dostupné online
- ↑ Militär Almanach 1812; Vídeň, 1812; s. 29 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1817; Vídeň, 1817; s. 73 dostupné online
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der Ritter- und Adels-Geschlechter 1878; Brno, 1878; s. 474 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1820; Vídeň, 1820; s. 55 dostupné online
- ↑ Pevnost Praha na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1827; Vídeň, 1827; s. 304 dostupné online
- ↑ Služební postup Franze Marzianiho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 114 dostupné online
- ↑ Rodina Franze Marzianiho na webu geni.com dostupné online
Literatura editovat
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2019; Praha, 2013; s. 296–298 (heslo Marziani ze Sacile) ISBN 978-80-905324-0-3