Franz Marziani von Sacile

rakouský generál

Franz Marziani von Sacile (12. dubna 1763 Vídeň8. září 1840 Linec) byl rakouský generál. Od mládí sloužil v císařské armádě, jako vyšší důstojník se vyznamenal v napoleonských válkách (válka 1809). V roce 1812 dosáhl hodnosti polního podmaršála a byl povýšen do šlechtického stavu. V závěru kariéry byl městským a pevnostním velitelem v Praze (1825–1835). V roce 1835 byl penzionován v titulární hodnosti polního zbrojmistra.

Franz rytíř Marziani von Sacile
Erb rodu Marziani (1818)
Erb rodu Marziani (1818)
Velitel pevnosti v Praze
Ve funkci:
1825 – 1835
PředchůdceJosef Reinwaldt von Waldegg
NástupceSimon von Fitzgerald
Vojenská služba
SlužbaHabsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnostpolní zbrojmistr (1835), polní podmaršál (1812), generálmajor (1805)

Narození12. dubna 1763
Vídeň
Úmrtí8. září 1840 (ve věku 77 let)
Linec
Titulrytíř (1818)
DětiGeorg Marziani von Sacile
Profesedůstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Pocházel z rodiny lombardského původu, ale narodil se ve Vídni. Od mládí sloužil v císařské armádě a během válek s revoluční Francií rychle postupoval v hodnostech. V roce 1796 byl kapitánem u generálního štábu[1] a v roce 1797 byl povýšen na majora. Jako podplukovník (1799) byl zástupcem velitele 8. pěšího pluku. V roce 1800 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 14. pěšího pluku v Linzi.[2] Pro válečné tažení v roce 1805 obdržel dočasnou hodnost generálmajora, oficiálně ji získal až v roce 1807 a stal se velitelem brigády v Záhřebu.[3] Zúčastnil se války páté koalice v roce 1809, kdy bojoval v Itálii a jako brigádní velitel v rámci 9. armádního sboru Ignáce Gyulaie[4] se vyznamenal v bitvě u Sacile (15. dubna 1809)[5] a poté zůstal nějakou dobu bez služebního zařazení.[6]

V roce 1812 dosáhl hodnosti polního podmaršála[7] a převzal velení divize v Banátu,[8] téhož roku byl zároveň povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Sacile odvozeným ze zásluh v severní Itálii v předcházející válce 1809. V závěru napoleonských válek bojoval jako divizní velitel v Itálii, kde pak setrval ještě několik let. V roce 1817 byl jako velitel divize přeložen do Lvova[9] a téhož roku získal šlechtický titul rytíře, zároveň obdržel český inkolát.[10] Později působil znovu jako divizní velitel v Záhřebu[11], nakonec byl deset let velitelem pevnosti v Praze (1825–1835).[12][13] K datu 12. června 1835 byl penzionován v hodnosti polního zbrojmistra.[14] Za zásluhy v Itálii byl nositelem sardinského Řádu sv. Mořice a Lazara.

Se svou manželkou Karolínou Listovou (1783–1842) měl pět dětí. Ze synů byl nejstarší Moritz (1804–1832), který sloužil v armádě a zemřel předčasně jako nadporučík. Prostřední syn Georg (1805–1876) dosáhl v armádě hodnosti polního podmaršála. Nejmladší Franz (1807–1867) byl úředníkem ve finanční správě.[15]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Militär Almanach 1796; Vídeň, 17976 s. 233 dostupné online
  2. Militär Almanach 1801; Vídeň, 1801; s. 10, 224 dostupné online
  3. Militär Almanach 1808; Vídeň, 1808; s. 39 dostupné online
  4. Přehled vrchního velení francouzské a rakouské armády v bitvě u Sacile 1809 dostupné online
  5. DOSTÁL, Tomáš: Poslední vítězné tažení císaře Napoleona. Francouzsko-rakouská válka v roce 1809; České Budějovice, 2008; s. 207–209 ISBN 978-80-86829-34-0
  6. Militär Almanach 1810; Vídeň, 1810; s. 43 dostupné online
  7. SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 62 dostupné online
  8. Militär Almanach 1812; Vídeň, 1812; s. 29 dostupné online
  9. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1817; Vídeň, 1817; s. 73 dostupné online
  10. Genealogisches Taschenbuch der Ritter- und Adels-Geschlechter 1878; Brno, 1878; s. 474 dostupné online
  11. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1820; Vídeň, 1820; s. 55 dostupné online
  12. Pevnost Praha na webu valka.cz dostupné online
  13. Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1827; Vídeň, 1827; s. 304 dostupné online
  14. Služební postup Franze Marzianiho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 114 dostupné online
  15. Rodina Franze Marzianiho na webu geni.com dostupné online

Literatura editovat

Externí odkazy editovat