Paris-St-Lazare

železniční stanice v Paříži
(přesměrováno z Gare Saint-Lazare)

Paris-St-Lazare[1] (česky Paříž svatý Lazar) je železniční stanice v Paříži. Hlavová stanice se nachází v 8. obvodu mezi ulicemi Rue de Rome a Rue d'Amsterdam. Nádražní budova je zapsána na seznamu historických památek. Nádraží slouží především pro příměstskou osobní dopravu v regionu Île-de-France a se svými více než 100 milióny cestujících ročně je druhým nejrušnějším nádražím v Paříži i ve Francii (po nádraží Gare de Paris-Nord).

Paris-St-Lazare
Nádražní budova v noci
Nádražní budova v noci
StátFrancieFrancie Francie
RegionÎle-de-France (chef-lieu)
MěstoPaříž
Ulicerue d'Amsterdam, rue Saint-Lazare a rue de Rome
Souřadnice
Paris-St-Lazare
Paris-St-Lazare
Provozovatel dráhySNCF
Nadmořská výška32 m n. m.
V provozu od1837
Nástupiště27
Počet cestujících450 000/den
Vypravené vlaky1 700/den
Návazná doprava
Kód památkyPA00088816
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

První pařížské nádraží, konečná stanice trati do Saint Germain, bylo zprovozněno 26. srpna 1837 pod názvem Embarcadère de l'Ouest (Západní nástupiště). Byla zde provizorní dřevěná budova, která byla v roce 1841 nahrazena zděnou stavbou. Ovšem už v letech 1842–1853 byla postavena dnešní nádražní budova podle plánů architekta Alfreda Armanda a inženýra Eugèna Flachata podél ulice Rue Saint-Lazare, po které je pojmenováno. Roku 1867 bylo opět rozšířeno a jeho otevření se zúčastnil i rakouský císař a ruský car. V letech 1885–1889 bylo rozšířeno do dnešní podoby a otevřeno u příležitosti světové výstavy. Architektem přestavby byl Juste Lisch.

Roku 1930 byl otevřen prostorný vestibul a od 30. let byly zdejší trati postupně elektrizovány, nejprve napětím 750 V DC s třetí kolejí, později 25 kV AC s trolejí. V letech 1972, 1979 a 1989 byla část příměstské dopravy převedena na linku RER A na novém podzemním nádraží Auber, otevřeném asi 500 metrů jihovýchodně od nádraží, a Saint-Lazare ztratil značnou část cestujících.

Přesto po roce 2000 začal provoz opět sílit a zanedbané nádraží muselo v letech 2003-2012 projít velkou rekonstrukcí s cílem zvýšit kapacitu nádraží až na 450 000 cestujících denně, takže by se stanice ocitla na druhém místě v Evropě po Paris-Nord. Náklady byly odhadnuty na 164 milionů eur, z čehož 63 miliónů investovala SNCF.[2] Technicky velmi náročný projekt se musel uskutečnit bez přerušení provozu a zahrnul i rekonstrukci vestibulu, kde vzniklo podzemní nákupní středisko.

Spojení

editovat

Nástupiště 1 až 17 slouží příměstské dopravě, nástupiště 18 až 27 dopravě dálkové. Dálkové spoje zajišťují vlaky:

Regionální spoje zajišťují linky Transilien L a J.

Na stejnojmenné stanici je možné přestoupit na linky pařížského metra 3, 12, 13, a 14. Podzemní chodbou se lze dostat na stanici Saint-Augustin, kde je linka 9. Na podzemní stanici Haussmann – Saint Lazare je možné přestoupit na linku RER E. Asi 500 m jihozápadně od nádraží je nové podzemní nádraží Gare Auber linky RER A, která patří k nejvytíženějším v celé síti.

Zajímavosti

editovat

V blízkosti nádraží bydlelo v 19. století několik impresionistických malířů a Édouard Manet, Claude Monet a další namalovali řadu obrazů s motivem nádraží.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gare de Paris-Saint-Lazare na francouzské Wikipedii.

  1. European Union Agency for Railways. RINF - Register for Infrastructure - version 1.6.0.19149 [online]. European Union Agency for Railways, 2012-2017 [cit. 2022-11-30]. Dostupné online. 
  2. (francouzsky) Les coulisses du chantier de la gare de Paris Saint-Lazare, s. 2[nedostupný zdroj]

Externí odkazy

editovat