František Vitásek (kněz)

český hudební skladatel a římskokatolický duchovní

František Vitásek SDB (15. července 1915 Břuchotín12. června 1979 Šluknov), byl český katolický kněz, člen řádu salesiánů, chrámový hudebník, hudební pedagog, varhaník a hudební skladatel, autor chrámové hudby, operet a tanečních skladeb, politický vězeň komunistického režimu.

František Vitásek SDB
Narození15. července 1915
Břuchotín, Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. června 1979 (ve věku 63 let)
Šluknov, Československo
Místo pohřbeníHřbitov, Břuchotín
Národnostčeská
PovoláníCírkevní heraldikaŘímskokatolický duchovní
Znám jakoSalesiáni Dona Bosca
Člen řádu
salesiánů
Dona Bosca
Nábož. vyznánířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Studium

editovat

Pocházel z Hané z rolnické rodiny. Dnes už nevíme, jak se dověděl o salesiánech, ale je zřejmé, že po dokončení obecné školy studoval na gymnáziu, protože jeho jméno se poprvé objevuje v katalogu fryštackých salesiánských chovanců ve školním roce 1932-1934 mezi kvintány. V následujícím roce byl přijat do noviciátu ve Sv. Beňadiku na Slovensku.

První řádové sliby složil 31. července 1934 v roce svatořečení zakladatele řádu Dona Boska. Filozofii studoval v nově otevřeném domě v Ostravě. Na podzim roku 1936 byl poslán na asistenci (stupeň řádové formace) do noviciátu ve Sv. Beňadiku. Prožil zde celé tři roky. Vrátil se na podzim roku 1939, už do Protektorátu Čechy a Morava. Začal studovat teologii v Ostravě. V roce 1942, když byl ve třetím ročníků došlo záboru ostravského ústavu a salesiáni se stěhovali do Fryštáku. Jelikož bohoslovcům hrozilo nucené pracovní nasazení, byli bohoslovci v posledním ročníku, ve kterém byl také Vitásek, vysvěceni na kněze v nejkratším možném termínu, tedy 22. listopadu 1942. Jelikož byl nacisty na podzim roku 1943 zabrán i fryštacký ústav, dokončoval teologická studia v Brně. Když se na podzim roku 1943 přemístili kvintáni zabraného fryštackého ústavu do Dvorku u Přibyslavi byl sem poslán jako zpovědník. V posledním roce války byl opět v Brně u bohoslovců. Po válce s nimi přešel do Mníšku pod Brdy. Posléze se salesiánští teologové odstěhovali z Mníšku do Oseka, avšak Vitásek zůstal, jako ředitel nového díla ústavu pro pozdně povolané, v Mníšku pod Brdy.

Internace a uvěznění po roce 1948

editovat

Dne 25. února 1948 se stal tehdejší magistr noviců Antonín Dvořák, po Ignáci Stuchlém, řádovým inspektorem. Na místo magistra byl vybrán on. Rozloučil se s Mníškem během školního roku a odstěhoval se do Hodoňovic. Bylo mu popřáno vychovat pouze jeden ročník. Když přišel, dokončil ten rok pouze práci svého předchůdce a následující ročník po tom úplném už nedokončil. V roce 1950 v dubnu v noci ze 13. na 14. byl v rámci Akce K, kterou provedla Státní bezpečnost, odvezen do internačního kláštera Želiv, zatímco ostatní salesiánští představení do oseckého kláštera. Jemu svěření novici byli po několika dnech rozehnání do svých domovů.

V Želivské internaci byl ve velké vážnosti pro svoje hudební nadání. Komponoval a řídil sbory, pokud mohli mít internovaní účast na společné bohoslužbě. Z Želiva byl propuštěn v roce 1955. Po krátkém čase ho spolubratři pozvali na křímovskou přehradu. Zde dělal topiče na ubikacích a mohl alespoň částečně pokračovat ve svém poslání magistra. Dlouho to ovšem netrvalo. V následujícím roce začalo na Moravě zatýkání salesiánských spolubratří. Na křímovskou přehradu tato vlna dorazila v říjnu 1957. StB si vybrala čtyři spolubratry P. Kubína, P. Zerzána, P. Vitáska a pana Jaroslava Kopeckého.[1] Odvezli je do Litoměřic do vazby. Soud měli v následujícím roce v lednu. Soud mu vyměřil rok vězení.[2] Jeho vina byla, že pro spolubratry celebroval (sloužil mši svatou), že se s nimi společně modlil a míval večerní slůvka; že žil společně s ostatními na ubikacích stavby. Tím nebezpečně podvracel republiku, jak stálo v rozsudku.

Život v reálném socialismu

editovat

Po propuštění se už na stavbu nevrátil. Zůstal na Moravě a pracoval v JZD jako skladník a uplatňoval své ojedinělé hudební nadání. Působil jako varhaník ve Zdounkách a pak v Luhačovicích. Tam ho zastihl rok 1968 a následující uvolnění v církevní politice státu. Již v roce 1969 ho pozval Vojtěch Fuglík, který začal působit v Trmicích, aby se zapojil do jeho díla. Dělal varhaníka a dokud to šlo i vypomáhal v duchovní správě. Normalizační tlak to brzy znemožnil. Bydlel v domku na proti faře a učil toho, kdo měl zájem hlavně děti, hrát na různé nástroje. Vydržel v Trmicích až do roku 1974 i po odchodu Fuglíka a návratu biskupa Otčenáška na trmickou faru. Poté se Vitásek odstěhoval do Šluknova. Zde dělal varhaníka p. Václavu Teplému. Bydlel v domku, který faře odkázal předchůdce p. Teplého. Měl však potíže ze srdcem a 12. června 1976 vyšel nakoupit limonády pro řemeslníka, který mu v domku něco opravoval. Před krámem se mu udělalo nevolno a než se dostavila pomoc skonal.

Šluknovští farníci, které si získal za krátkou dobu, co zde žil svou tichostí a svatostí, která z něj vyzařovala, se s ním rozloučili 18. června 1979 ve farním kostele zádušní bohoslužbou. Následně byl převezen a pochován 19. června 1979 ve svém rodném Břuchotíně.

Pro salesiány byl svatým spolubratrem. Byl nenápadný tichý, ale přesný v plnění povinností, zachovávání stanov a pravidel. Měl od Boha vzácný dar, ojedinělé hudební nadání, absolutní hudební sluch, který nepotřeboval žádné ladičky a vždy přesně intonoval. Byl autorem řady sborů, několika mší, z nichž jednu napsal v Želivě v internaci. Napsal také velmi úspěšnou operetku na libreto od P. Stanislava Dvořáka "Do Betléma" a hudbu k jiným divadelním hrám. Bylo škoda, že se mu vlivem válečných událostí v době jeho formace nedostalo patřičného odborného hudebního vzdělání. Měl dar invence a spoustu nápadů, dovedl psát překrásné melodie. Doplňoval ho P. Januš, který měl možnost během teologických studií v Lublani získat odborné hudební vzdělání. Úspěšně instrumentoval některé skladby Vitáska a pomohl jim k rozšíření a úspěchu. Vitásek měl také přirozený tenorový hlas, který dovedl, kde bylo třeba, dobře uplatnit. Jeho skladby ovšem leží dnes takřka zapomenuty, i když znalci považují jeho hudební práce, dosud ne zcela probádané, za dílo s trvalou hodnotou. Jako magistr dal, novicům které vedl, osobní příklad, ze kterého jeho svěřenci čerpali v následujících svých osobních životních zkouškách.

Reference

editovat
  1. SOA Litoměřice, fond KS Ústí nad Labem, karton č. 144, T 15/57. Josef Kubín – narozen 13. prosince 1912 v Hořicích, bývalý salesiánský kněz, v současnosti úředník, zatčen 9. října 1956, Josef Zerzán – narozen 30. května 1907 v Lubné u Litomyšle, bývalý salesiánský kněz, v současnosti tesař, zatčen 9. října 1956, František Vitásek – narozen 15. července 1915 v Břuchotíně, okres Olomouc, bývalý salesiánský kněz, v současnosti topič, zatčen 9. října 1956, Jaroslav Kopecký – narozen 21. dubna 1924 v Pohoře, okres Litomyšl, bývalý řeholník salesiánské kongregace, v současnosti úředník, zatčen 10. října 1956.
  2. Předseda senátu JUDr. Adolf Vašata, pomocní soudci Bedřich Hampejs a Jan Lukeš, prokurátor JUDr. Stanislav Dunaj, obhájce JUDr. Karel Novák za Kubína a Kopeckého, Zerzán a Vitásek bez obhájce.

Literatura

editovat
  • Acta Curiae Litomericensis 1979/7, Litoměřice 1979, str. 23
  • Ivana HRACHOVÁ: Procesy s katolickými duchovními a členy řádů projednávané Krajským soudem v Ústí nad Labem v letech 1953-1960 in: Theatrum historiae 3, Pardubice 2008, str. 341-342.

Externí odkazy

editovat

Související články

editovat