František Továrek

František Továrek (1915 Konice1990) byl český učitel, regionální historik, spisovatel dobrodružné literatury pro mládež a překladatel z ukrajinštiny. Patřil k zakládající generaci konických skautů a nějakou dobu oddíl i vedl. [1] Převážnou část života prožil v Jevíčku.[2]

František Továrek
Narození29. září 1915
Konice
Úmrtí1990 (ve věku 74–75 let)
Povoláníspisovatel
StátČeskoČesko Česko
Žánrdobrodružná literatura
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život a díloEditovat

Populární didaktik, učitel, spisovatel a vlastivědný pracovník, jedna z nejvýraznějších osobností Malé Hané II. poloviny 20. století. Narodil se 29. 9. 1915 v Konici (okres Prostějov). Bylo to ve druhém roce první světové války a jeho otec, obuvník, musel brzy narukovat na ruskou frontu. Největší starost o rodinu padla na bedra matky. Především ona vštěpila synkovi lásku k pravdě, smysl pro čest, byla mu příkladem houževnatosti a pracovitosti. V Konici vychodil čtyři třídy obecné a dvě třídy měšťanské školy. Zapojil se zde do skautské organizace a později ji vedl. Pak přestoupil na prostějovskou reálku.

Jeho snem bylo stát se učitelem. To však znamenalo další dva roky studia v Praze na pedagogické akademii. V tomto pomohl starší bratr Oldřich a také známý lidumil, lékař Ferdinand Karafiát. Na pražské pedagogické akademii působili v tehdejší době naši nejlepší odborníci a tak František Továrek studoval pedagogiku u Dr. Příhody, Dr. Chlupa, psychologii u Dr. Klímy a navštěvoval přednášky Dr. Nejedlého. O obuvníkovi Továrkovi a MUDr. Karafiátovi se zmiňuje i Bohumil Hrabal ve své knize Taneční hodiny pro starší a pokročilé.

Svou učitelskou dráhu započal roku 1935 ve Dzbelu u Konice. Po krátkém působení zde nastupuje 1. října téhož roku na místo pomocného učitele ve Svaljavě na Podkarpatské Rusi. Za rok se stal řídícím učitelem na jednotřídce v nedalekém Holubiném, kde poznal i svou budoucí manželku, která tu působila jako učitelka v mateřské škole. Participovaná chudoba v Podkarpatské Rusi a navázaná přátelství s ukrajinskými spisovateli a novináři Františka Továrka zásadní měrou zformovaly. Zároveň však zůstal věren svým skautským ideálům, ze kterých vzešel a které byl posléze, v rozeklaných to padesátých letech, nucen zaobalit do pionýrské symboliky poplatné socialistické ideologii.

Před vánocemi roku 1938 se nuceně vrací domů. Karpatskou Ukrajinu zabrali Maďaři a Češi museli odejít. Po návratu vypomáhá na jednotřídce ve Štarnově a v březnu 1939 nastupuje na Měšťanskou školu v Jevíčku. Ve městě se zapojuje do činnosti místních skautů. Konickým skautům zařídil tábor na Smolenské přehradě a spolu s Antonínem Ornerem sepsali historii jevíčského skautingu.

Po roce 1945 se František Továrek angažuje na různých místech veřejného života. Pracuje literárně, dopisuje do mnoha časopisů a navazuje kontakt se Zakarpatskou Ukrajinou. Významnou složkou v jeho činnosti je práce v tělovýchově, didaktice a popularizaci odborných poznatků z oblasti pedagogiky.

Roku 1948 v Jevíčku zakládá pionýrskou organizaci a profesně se celý život věnuje práci s mládeží. Z počátku pionýři a skauti velmi dobře spolupracovali. V roce 1949 však došlo ke sjednocení mládežnických organizací, skautská organizace byla zrušena a zůstala jen pionýrská organizace jako součást ČSM. František Továrek se rozhodl pracovat s dětmi dál, ovšem pod jinou hlavičkou.

Zejména se věnoval otázkám výchovy mimo vyučování a prakticky se podílel na jejich řešení. Jako první u nás přišel s myšlenkou vybudování síně tradic (1958). Prosazoval samostatné prázdninové tábory namísto zažité rekreace v tzv. výkrmnách.

František Továrek je zakladatelem tradice stálých táborů, která začala v roce 1953 v malé Fatře a v Západních Tatrách. Spolu s jevíčskými pionýry pracoval na rozřešení záhady partyzánského pomníku u Předního Arnoštova, a zmapoval tak poslední okamžiky paradesantu Oleksy Borkaňuka.

František Továrek je u nás jedním z mála publicistů, kteří svůj zájem věnovali problematice Zakarpatska. Navazuje v této souvislosti na jména tak známá a populární jako Olbracht, Neuman, Čapek, Vančura, Zatloukal. Vykonal mnoho pro regionální historii, pro Jevíčko a pro celou Malou Hanou.

Dlouhá léta redigoval městský zpravodaj Pod jevíčskou věží a výraznou měrou se podílel na tvorbě vlastivědných listů Malá Haná. Celkem publikoval téměř 2000 článků a pravidelně dlouhá léta přispíval do časopisů Sedmičky pionýrů a Ohníčku.Spolu s jevíčským výtvarníkem a dlouholetým ředitelem jevíčské školy Antonínem Ornerem (* 22. 9. 1918 - +12. 9. 2001) zpracoval Historie skautingu v Jevíčku.

K nejvýznamnějším dílům patří kniha reportáží Hory a lidé, vydaná v roce 1985, kterou se František Továrek vrací tam, kde svoji celoživotní učitelskou etapu započal - na Zakarpatskou Ukrajinu. Mnoho let sbíral pověsti a zkazky z okolí Jevíčka. Zemřel roku 1990, pouhého půl roku poté, co se zúčastnil svého posledního tábora Ohnivec v Bobrovecké dolině.

DíloEditovat

Dobrodružné romány pro mládežEditovat

  • Prázdniny na táboře (1977),
  • V kolibě pod Holatýnem (1981),
  • Kronika mého oddílu (1981),
  • Za vlajkou vpřed (1957),
  • Začarovaný tábor (1981).

HistorieEditovat

  • K poslední poctě (1975)

Překladová literaturaEditovat

  • Ježek bohatýr: Povídky a pohádky
  • Hory a lidé - Reportáže ze Zakarpatska

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat