František Mrázek (sochař)

český sochař

František Mrázek (28. července 1912, České Budějovice – 30. května 2002, České Budějovice)[1] byl český sochař a medailér. Většinu svých děl tvořil ve slohu socialistického realismu a na území jižních Čech. V rodných Českých Budějovicích patří mezi autory s největším počtem soch umístěných ve veřejném prostoru.

František Mrázek
Narození28. července 1912
České Budějovice
Úmrtí30. května 2002
České Budějovice
Místo pohřbeníHřbitov svaté Otýlie
Povolánísochař, medailér
PodpisFrantišek Mrázek – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Hrob na hřbitově svaté Otýlie v Českých Budějovicích

Život editovat

Narodil se jako třetí z dětí manželů Karla Mrázka a Františky, rozené Šindelářové. V raném dětství přišel o otce, který padl roku 1916 na frontě první světové války. O matku přišel ve čtrnácti letech v roce 1926. V letech 1919–1926 navštěvoval obecnou a měšťanskou školu v Českých Budějovicích. Po smrti matky v roce 1926 nastoupil do učení v keramické dílně J. Tmeje v Českých Budějovicích. Ta záhy ukončila činnost, a tak se v letech 1926–1929 vyučil v keramickém závodě F. Daňka jako modelář–keramik. V letech 1932–1934 absolvoval základní vojenskou službu u dělostřeleckého pluku, bezprostředně poté následoval sňatek s Boženou, rozenou Vančurovou. Roku 1939 byl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde setrval do roku 1940 jako žák prof. Jana Laudy. Následně se vrátil do Českých Budějovic na vedoucí pozici v Daňkově závodu, kde setrval do roku 1945. Již v roce 1944 se stal členem Sdružení jihočeských výtvarníků a v roce 1949 i členem Svazu československých výtvarných umělců, kde zastával i různé krajské funkce.

V roce 1948 byl přizván k přípravám na obnovu za války odstraněného pomníku Jana Valeriána Jirsíka před českobudějovickou katedrálou. Mrázek opravil zachovalý původní sádrový model sochy, k jejímu odlití a obnově památníku ale nakonec nedošlo.[2] V roce 1950 se poprvé účastnil veřejné sochařské soutěže. Získal první cenu, kterou byla zakázka plastiky Dělnický učitel pro základní školu v Miroticích. Následovaly další soutěže a výstavy. V roce 1956 podnikl studijní cestu do Německa, 1957 do Maďarska a Jugoslávie, 1969 do Rakouska a Itálie, 1972 do Sovětského svazu a 1975 znovu do Jugoslávie a 1976 znovu do Sovětského svazu a Německa, následně do Řecka. Roku 1979 do Belgie, Holandska a Francie.[3]

V roce 1970 byl jmenován členem Přípravného výboru výtvarných umělců v Jihočeském kraji, dva roky poté byl zvolen do výboru krajské organizace Svazu českých výtvarných umělců a do umělecké komise Českého fondu výtvarných umění. Dva roky poté byl jmenován členem Umělecké komise hlavního města Prahy.[3]

Mrázek byl roku 1977 jmenován Zasloužilým umělcem a v roce 1982 mu byl propůjčen Řád práce. Kromě toho se mu dostalo více než 15 dalších poct a ocenění, mimo jiné to byly Pamětní medaile 700 let města Českých Budějovic (1965), Stříbrná medaile ze zásluhy v souvislosti s 100 let založení Jihočeského muzea (1977) a Zlatý odznak města Českých Budějovic (1979).[3]

Dílo editovat

V mládí chtěl být malířem. Tomu však nebyly další životní události nakloněné a umělecké osudy směřovaly k sochařství.[4] Původní zálibu autor uplatnil jen krátce jako malíř porcelánu v Praze,[5] částečně též v době nástupu socializace v zemědělství, kdy dostal ke zpracování politické plakáty a letáky určené pro venkov.[4]

Bořivoj Lauda považoval za první Mrázkovy závažné umělecké práce především hliněné sochy z první poloviny čtyřicátých let. Odrážejí události druhé světové války, jsou zobrazením lidských tragédií a protestem proti bezpráví. Vyznačují se až expresivním výrazem. Sochařské portréty druhé poloviny 40. let (Kebl, Otík, Pavlík) označil Lauda za realisticky přesvědčivé a pozdější portréty jako Renata (1959), Karel Štěch (1977) a Karel Stehlík (1978) považuje za silné stránky Mrázkovy tvorby.[4]

Řada Mrázkových prací (soch, plastik, reliéfů) byla určena pro veřejný prostor a to jak interiéry, tak exteriéry, ve kterých se uplatnila i monumentálnější díla (prvním se stal reliéf pro Památník padlým sovětským vojákům z roku 1956[4] umístěný na hřbitově svaté Otýlie). K nim patřily sochy pro pomníky a památníky související s válečnými událostmi, dekorativní sochy (často součásti vodních prvků) a v menší míře i sochy socialistických funkcionářů (např. portrét pro pomník Klementa Gottwalda v Dačicích nebo socha téhož pro České Budějovice). Většina Mrázkova díla určená pro veřejný prostor se uplatnila v jižních Čechách, především v Českých Budějovicích a blízkém okolí. K nejznámějším patří Malše II. umístěná u Lidické třídy poblíž pivovaru Samson, Labutě na křižovatce Lidické a Mánesovy u domu Experiment (postupující chátrání zanedbané plastiky město omlouvá složitými majetkovými poměry), Volavky pro fontánu v parku Sady (odcizeno 1995) a Basketbalista v parku Dlouhá louka u Sportovní haly. Zcela jedinečným Mrázkovým dílem je bronzové sousoší Soutok Vltavy s Malší (1962), které Miroslav Krajný popisuje jako navzájem se proplétající ženské akty s důrazem na hybnost, dramatičnost a zvýrazněný senzualizmus.[3] Sousoší bylo do roku 2008 umístěno ve fontáně na „náměstí“ Vltava-střed (před KD Vltava na stejnojmenném sídlišti), odkud bylo během rekonstrukce prostranství odstraněno a do veřejného prostoru vráceno až v roce 2021, ovšem na nové místo u Dlouhého mostu. Cenná je rovněž socha Pramen umístěná ve vodárenské areálu Plav.[3]

Mrázkovy pomníky, památníky a pamětní desky byly zejména v souvislosti s rozmachem socialistické výstavby v 70. letech 20. století rozesety po celém Jihočeském kraji. Vytvořil díla pro Dačice, Jindřichův Hradec, Novou Včelnici, Týn nad Vltavou, Zliv a další obce.[4] Jeho dílo bylo bohatě zastoupeno na výstavách v jižních Čechách, ale také v Praze v roce 1964 i ve Švédsku a Maďarsku.[5]

Seznam děl editovat

Díla jsou řazena chronologicky, seznam není kompletní.

Objekt Obrázek Datum Umístění Materiál Galerie Poznámka
portrét J. H. 1940 [3]
Akt 1940 [3]
Tanec 1941 [3]
Vzpomínka 1942 pálená hlína Výška 110 cm.[5][3]
Portrét Pavla 1942 Také uváděna jako podobizna syna Pavla.[3]
Lidice 1943 pálená hlína Výška 32 cm.[3]
Lidice 1943 bronz Výška 29 cm.[4]
Chlapec 1943 pálená hlína Výška 22 cm.[4]
Průvodčí 1943 [3]
Jaro 1944 pálená hlína Výška 38 cm.[5] Ženský akt.[3]
Léto 1944 [3]
Podzim 1944 [3]
Zima 1944 [3]
Pod tíhou 1944 [3]
Bolest 1944 [3]
Zoufalství 1944 [3]
Nenávist 1944 [3]
Vzdor 1944 pálená hlína Výška 40 cm.[3]
Buchenwald 1945 [3]
Nad hrobem 1945 [3]
Nálet 1945 pálená hlína Výška 55 cm.[3]
Prosící 1945 pálená hlína Výška 22 cm.[3] Podle jiného zdroje pochází z roku 1946.[4]
Drbny 1945 [3]
V naději 1946 pálená hlína Výška 34 cm.[3]
Holý život 1946 pálená hlína Výška 35 cm.[3]
Poezie 1946 Ženský akt.[3]
Pomník účastníků II. národního odboje
(Q95690757)
  1946 hřbitov Mladé
České Budějovice
leštěná žula Reliéf pro hřbitov v Mladém od F. Mrázka[3] na pomníku podle návrhu V. Háry. Uvádí 15 jmen. Před hřbitovem.
Matka 1946 patinovaná sádra Výška 29 cm[3] nebo 30cm.[4] Také uváděna jako podobizna matky[3]
Ejhle člověk 1946 Plastika.[3]
Do kostela 1947 [3]
Reliéf padlým
(Q94444248)
  1947 Netolice
 
Kategorie „Reliéf padlým (Netolice)“ na Wikimedia Commons
[3] U zdi kostela sv. Václava.
Pamětní deska Bohumila Kozlíka 1947 Deska věnovaná řediteli školy ze Slavče popravenému v Táboře.[3]
Portrét V. Kebla 1947 pálená hlína Výška 34 cm.[3]
Dělník 1947 [3]
Kovák 1948 [3]
Milicionář 1948 [3]
Zedník 1948 K příležitosti zemědělské výstavy v Soběslavi 1950.[3]
Dřevorubec 1948 [3]
Husité 1948 [3]
Budování socialismu ≥1948 K příležitosti zemědělské výstavy v Soběslavi 1950 jako ústřední motiv výstaviště.[3]
V nový život 1949 [3]
Pavel 1949 pálená hlína Výška 36 cm.[3] Také uváděn jako Pavlík[5] nebo Pavlík Trčka.[4]
Ota 1949 pálená hlína Výška 36 cm.[3] Také uváděn jako Otík[5] nebo Otík Trčka.[4]
Země 1949 Ženský akt.[3]
Dělnický učitel 1951 Mirotice Pro novou školní budovu.[3]
Stávka 1952 Štěkeň Pro školu.[3]
Družstevnice 1954 [3]
Krmička 1954 [3]
1955 České Budějovice Reliéfy s náměty dětí pro novostavby.[3]
Spartakiáda 1955 Dívčí postava s kužely.[3]
Malše 195x [6]
Památník vojáků Rudé armády
(Q96063177)
  1956 hřbitov svaté Otýlie
České Budějovice
pískovec
 
Kategorie „Pomník vojáků Rudé armády (České Budějovice)“ na Wikimedia Commons
170 × 350 cm. Ve spolupráci s architektem Josefem Vítů.[3]
Renatka 1957 bronz Výška 46 cm, také uváděna jako Renata.[5] Portrét.[3]
1957 Sokolov Reliéfy s náměty dětí pro obytné domy.[3]
Basketbalista 1957 [3]
Romanovci 1957 Reliéf.[3]
Hokejisté 1957 patinovaná sádra 30 × 100 cm.[4] Rozměrnější dekorativní reliéf.[3] Podle jiného zdroje pochází z roku 1959.[4]
Toaleta 1958 bronz Výška 23 cm. V majetku AJG.[4]
Mladá družstevnice 1959 sádra Výška 56 cm.[3]
Od husitství k socialismu 1959 Strakonice patinovaná sádra Reliéf. 120 × 350 cm. Sochařská výzdoba kulturního domu motockylových závodů.[3]
1959 České Budějovice Řešení interiéru haly českobudějovického pivovaru.[3]
Portrét ak. malíře Jana Rafaela Schustra 1959 pálená hlína Výška 45 cm.[3]
Portrét Renaty 1959 bronz Výška 35 cm.[3]
Portrét paní M. N. 1959 patinovaná sádra Výška 55 cm.[5][3]
Rybář 1959 Vodňany Pro rybářskou školu.[3]
Sbírání brambor 1959 patinovaná sádra 50 × 75 cm.[4]
Budování jižních Čech 1960 Reliéf. Řada figur, nositelů symbolických významů.[3]
Výlov 1960 patinovaná sádra Reliéf. 35 × 100 cm.[3]
Rybář 1960 patinovaná sádra Výška 60 cm.[3]
Rybář 1960 Výstaviště
České Budějovice
[3] Ze zdroje nelze jednoznačně rozlišit, zda jde o totožné dílo s výše uvedenou 60cm soškou z patinované sádry nebo odlišnou práci.
Ošetřovatelka telat 1960 Plastika.[3]
Sázení stromků 1960 Výstaviště
České Budějovice
Pro výstavu Země živitelka.[3]
Družstevníci 1960 Plastika.[4]
Smuteční plastika   1960? Nový hřbitov v Borovanech (okres České Budějovice)
 
Kategorie „Smuteční plastika (František Mrázek)“ na Wikimedia Commons
Socha poblíž centrálního kříže.
Ivanka 1961 Portrét.[3]
Z bojů dělnické třídy. I. 1961 Jihočeské muzeum patinovaná sádra Reliéf.[3] 80 × 100 cm(?)
Z bojů dělnické třídy. Exekuce II. 1961 Jihočeské muzeum patinovaná sádra Reliéf. 80 × 100 cm.[3]
Z bojů dělnické třídy. Osvobození III. 1961 Jihočeské muzeum patinovaná sádra Reliéf. 80 × 100 cm.[3]
Z bojů dělnické třídy. IV. 1961 Jihočeské muzeum patinovaná sádra Reliéf.[3] 80 × 100 cm(?)
Divadlo 1961 [3]
Rybář 1962 Hluboká nad Vltavou Monumentálnější verze Rybáře pro Státní rybářství.[3]
Rybář 1962 patinovaná sádra Výška 130 cm, v majetku AJG.[4] Ze zdroje nelze určit, zda je dílo totožné se sochou pro Státní rybářství.
Soutok Vltavy s Malší
(Q106497108)
  1962 Fr. Ondříčka 1243/46
Dlouhý most
České Budějovice
bronz
 
Kategorie „Soutok Vltavy s Malší (František Mrázek)“ na Wikimedia Commons
Socha vznikla v roce 1962; na Vltavě-střed však byla umístěna až roku 1985. Odstraněna v roce 2008 při revitalizaci náměstí Vltava-střed. 6. května 2021 umístěna u Dlouhého mostu na vyhlídce poblíž Zátkovy vily.
Labutě
(Q57436625)
  1963 Lidická 136/5
České Budějovice
laminát
 
Kategorie „Labutě u Experimentu“ na Wikimedia Commons
Vodárenství 1963 Plav Reliéf pro „čistírnu vody ve Vidově“.[3]
Mateřství
(Q57504196)
  1965 Sady
České Budějovice
pískovec
 
Kategorie „Pomník Mateřství (České Budějovice)“ na Wikimedia Commons
[7] Socha je některými zdroji uváděna jako pomník.
Ukradené volavky
(Q80458695)
  1965 Sady
České Budějovice
laminát Plastika volavek umístěná na jedné z fontán v parku Sady. Výška 160 cm. Původní název: Volavky.[3] Odstraněná (ukradená) mezi lety 1993–1997,[8] pravděpodobně 1995.[7] Fontána obnovená v roce 2002.
Volavky II. 1965 Pražská
České Budějovice
laminát [3] V bazénku s okrasnými rybičkami před vchodem do budovy tehdejšího Státního rybářství na Pražské třídě.[8]
Výlov 1965 České Budějovice Reliéf.[6] Pro státní rybářství.[3]
Malše II.
(Q93769872)
  1965 Lidická 174/37
České Budějovice
laminát
 
Kategorie „Malše II.“ na Wikimedia Commons
Výška 120 cm.[3] Po restaurování v zimě 2020 / 2021 byla socha umístěna na původní místo 28. dubna 2021.
Malše III. 1965 Také označovaná Klečící Malše nebo Malše[3][6]
Pramen
(Q105390971)
  1966 úpravna vody
Plav
pískovec Výška 144 cm. Ve zdroji uvedeno „ve vodárně ve Vidově“.[3]
Dívčí akt 1967 Vimperk Pro sídliště.[3]
Pamětní deska Ondřeje Puklice ze Vztuh
(Q104997330)
  1967 Krajinská 36/2
České Budějovice
laminát
 
Kategorie „Pamětní deska Ondřeje Puklice ze Vztuh“ na Wikimedia Commons
Pamětní deska na Puklicově domu.
Rodina
(Q67183987)
  1968 kulturní dům Máj
Pelhřimov
pískovec
 
Kategorie „Rodina (Pelhřimov)“ na Wikimedia Commons
Výška 120 cm.[3] Podle jiného zdroje pochází z roku 1967.[4]
Sedící 1968 [3]
Malše II. 1969 patinovaná hlína Abstrahující ženský akt.[6]
Mateřství 1969 [3] Podle jiného zdroje pochází z roku 1970.[4]
Portrét archeologa V. Dubského 1969 laminát Busta. Výška 60 cm.[3]
Mašle
(Q96068566)
  1969 Pekárenská 1060/25
České Budějovice
laminát
 
Kategorie „Plastika (Pekárenská)“ na Wikimedia Commons
Plastika pro sídliště.[3] Podle[3] z roku 1969, podle [7] z roku 1970. Některými zdroji je dílo označováno jako Kompozice II.
Kompozice
(Q106493834)
  1970 Čéčova 2092/66
České Budějovice
pískovec
 
Kategorie „Kompozice (Čéčova)“ na Wikimedia Commons
Výška 160 cm.[3]
Jižní Čechy 1970 České Budějovice Reliéf pro středisko výpočetní techniky.[3]
Sova 1970 Hořepník pískovec Výška 160 cm.[3]
Květ 1970 tepaná měď Dekorativní plastika pro sídliště. Výška 160 cm. Umístěno ve veřejném prostoru (lokalitu zdroj neuvádí). Jednou uveden letopočet 1970, podruhé 1971.[3]
Vzpomnínka 1970 laminát Výška 120 cm.[4]
prezident Klement Gottwald 1971 Dačice Portrét pro pomník.[3]
Julie Prokopová 1971 České Budějovice Portrét pro pamětní desku.[3]
Pomník přátelství 1971 Reliéf ženy s holubicí.[4]
Antonín Zápotocký 1973 Busta.[3]
Julius Fučík 1973 Třeboň sádra Busta. Výška 60 cm. Na pamětní desku v Třeboni.[3]
Ležící žena 1974 Nová Bystřice Pro sídliště.[3]
Internacionalismus 1974 laminát Skica. 27 × 40 cm.[4]
Internacionalismus 1975 Muzeum dělnického revolučního hnutí
České Budějovice
kov Sousoší pěti osob. 220 × 340 cm.[3]
Pomník osvobození
(Q110205504)
  1975 Týn nad Vltavou pískovec Výška 240 cm.[3]
Šamotář 1975 laminát Výška 120 cm.[4]
Šamotář
(Q94444999)
  1975 Zliv kámen
 
Kategorie „Šamotář (Zliv)“ na Wikimedia Commons
Výška 240 cm.[5]
Klement Gottwald 1976 patinovaná sádra Výška 105 cm.[3] Podle jiného zdroje dosahuje 100 cm, šlo o skicu a byla v majetku KV KSČ.[4]
Zima 1977 bronz Výška 26 cm[3] nebo 27 cm.[4]
Milenci 1977 bronz Výška 15 cm.[4]
Rybář 1977 bronz Výška 27 cm.[4]
Poezie I. 1977 bronz Výška 25 cm.[4]
Poezie II. 1977 bronz Výška 27 cm.[4]
Portrét národního umělce Karla Štěcha 1977 bronz Výška 45 cm. Zdroj uvádí jednou letopočet 1977, podruhé 1979.[3] Podle dalšího zdroje 1977.[4]
Portrét ak. mal. K. Stehlíka 1978 patinovaná sádra [5]
Jižní Čechy 1978 laminát 22 × 43 cm.[4]
Pomník K. Gottwalda
(Q106768131)
1979 bronz Výška 315 cm.[3] Architektonickou úpravu provedl Otto Kubík. V prosinci 1989 odstraněna, od r. 1999 uložena v Mříči, od roku 2005 v soukromém muzeu na Zlínsku.
Přátelství 1980 České Budějovice pískovec Sousoší pro pomník. Výška 270 cm. V exteriéru (přesnou lokalitu zdroj neuvádí).[3]
Rybář
(Q80455971)
  1980 Třeboň pískovec
 
Kategorie „Fisherman statue (Třeboň)“ na Wikimedia Commons
[9]
Matka s dítětem a holubicí 1981 sádra Výška 86 cm.[3]
Mateřství I. 1981 patinovaná sádra Výška 26 cm.[4]
Mateřství II. 1981 patinovaná sádra Výška 26 cm.[4]
Mír 1981 laminát 40 × 100 cm.[4]
Soutok 1983 Drobná soška, snad studie k nerealizovanému většímu dílu.[6]
Košíkář 1985 laminát Výška 68 cm. Studie (vystavená v roce 1988 v Alšově galerii) k soše Basketbalista.[7]
Basketbalista
(Q97142647)
  1985 Stromovka 1216/12
České Budějovice
bronz
 
Kategorie „Basketbalista by František Mrázek“ na Wikimedia Commons
Výška 200 cm.[7]
Řeka I. 1987 bronz Drobná socha.[6]
Řeka II. 1987 bronz Drobná socha.[6]
Řeka III. 1987 bronz Drobná socha.[6]
  • Pamětní medaile města Jindřichova Hradce, bronz, Ø 60 mm, 1969
  • Medaile Město Jindřichův Hradec, bronz, Ø 50 mm, 1970[4]
  • Medaile Země živitelka, bronz, Ø 50 mm, 1974[4]
  • Medaile Mezinárodní výstava poštovních známek, bronz, Ø 60 mm, 1973[4]
  • Medaile k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, bronz, Ø 50 mm, 1975

Reference editovat

  1. KOVÁŘ, Daniel. Budějovické hřbitovy. 1. vyd. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, 2001. 103 s. 
  2. KOVÁŘ, Daniel. Příběhy budějovických pomníků. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, 2000. S. 123. 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be bf bg bh bi bj bk bl bm bn bo bp bq br bs bt bu bv bw bx by bz ca cb cc cd ce cf cg ch ci cj ck cl cm cn co cp cq cr cs ct cu cv cw cx cy cz da db dc dd de df dg KRAJNÝ, Miloslav. František Mrázek. České Budějovice: Jihočeské nakladatelství, 1985. 
  4. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak LAUDA, Bořivoj. Zasloužilý umělec Karel Stehlík, zasloužilý umělec František Mrázek. Hluboká nad Vltavou: Alšova jihočeská galerie, 1982-1983. 
  5. a b c d e f g h i j LAUDA, Bořivoj. Zasloužilý umělec Karel Stehlík akademický malíř, zasloužilý umělec František Mrázek akademický sochař, Ctirad Stehlík akademický malíř a grafik. Strakonice: Muzeum středního Pootaví v Strakonicích, 1978. 
  6. a b c d e f g h NOVOTNÁ, Anna. Umění ve veřejném prostoru Českých Budějovic v letech 1948–1989. České Budějovice, 2017. 74 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita, Filozofická fakulta, Ústav estetiky a dějin umění. Vedoucí práce Hynek Látal. s. 22.
  7. a b c d e NOVOTNÁ, Anna; ŽENÍŠKOVÁ, Anna. Panny a labutě. Týniště nad Orlicí: Pravý úhel, 2021. 160 s. ISBN 978-80-907128-3-6. S. 22–25, 82–83, 127. 
  8. a b MARŠÍK, Martin. České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Ještě jednou Volavky. Budějcká drbna [online]. 2018-08-04 [cit. 2018-08-04]. Dostupné online. 
  9. ČERNÝ, Ladislav. Vetřelci a volavky [online]. Pavel Karous [cit. 2021-06-08]. Dostupné online. 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat