Wikipedie

František Lazecký

český spisovatel

František Lazecký (18. srpna 1905 Tísek[1] – 16. listopadu 1984 Praha) byl moravský knihovník, spisovatel a básník katolické orientace.

František Lazecký
Rodné jménoFrantišek Josef Lazecký
Narození18. srpna 1905
Tísek
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. listopadu 1984 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materČVUT
Povoláníknihovník, básník, prozaik a redaktor
TitulIng.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v rodině rolníka Josefa Lazeckého (1873) a Amalie rozené Tisovské (1882). R. 1942 se ve Frýdlantě oženil s Květuší Kavkovou (1916–1988).[1]

Po studiu na měšťanské škole v Klimkovicích, studoval od roku 1921 na vyšší hospodářské škole v Opavě, kde mezi jeho učiteli byl i regionální spisovatel Vojtěch Martínek. Po maturitě r. 1925 studoval na Vysoké škole zemědělského inženýrství (tehdy součást ČVUT) a roku 1930 získal titul inženýra. Souběžně studoval jeden rok knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (UK) a v letech 1928–1929 státní knihovnickou školu.[2]

Od roku 1930 byl knihovníkem Ústřední zemědělské a lesnické knihovny Československé akademie zemědělských věd v Praze. V letech 1946–1952 a 1956–1959 byl jejím ředitelem a v letech 1959–1962 externě přednášel knihovnictví na Filozofické fakultě UK. Přispíval do několika katolických literárních časopisů (Akord, Řád aj.) Roku 1969 odešel do důchodu a věnoval se pouze psaní a literatuře, zejména pro děti. Byl členem Umělecké besedy v Praze, Moravského kola spisovatelů v Brně (1943–1948) a Sdružení slezských umělců v Opavě.

Tvorba editovat

Do literatury vstoupil lyrikou, která až barokně emfaticky představovala spor duše s tělem (sbírky Krutá chemie, Kříže). Koncem 30. let zjednodušil formu veršů, až k písňovému rytmu, a také témata: začal psát především o domově. Překládal například písně Ludwiga van Beethovena, F. Schuberta nebo M. P. Musorgského, podílel se na překladu Starého zákona a katolického breviáře. Po roce 1945 se začal zabývat tvorbou pro děti, přičemž čerpal z folklorní tradice Slezska (zejm. pohádky). Básně ze 70. let jsou považovány za vrchol jeho tvorby (sbírky Hledání klíčů, Jenom vzlyk temnot). Psal i eseje, v předválečných letech hlavně s historickou tematikou.[3]

Dílo editovat

Básně editovat

  • Krutá chemie (1930)
  • Kříže (1934)
  • Odění královské (1937)
  • Vězeň (1940)
  • Malé rekviem (1944)
  • Bratr Svět (1947)
  • Má paní hudba (1970)
  • Hledání klíčů (1971)
  • Jenom vzlyk temnot (1971)
  • Přátelství s jalovcem (1978) – vyšlo jako bibliofilie
  • Malinový chodníček (1979) – básně pro děti
  • Naše kačka potápačka (1979) – básně pro děti
  • Moje klenotnice (1980) – vyšlo jako bibliofilie
  • Na mořském břehu (1980) – vyšlo jako bibliofilie
  • Osudná píseň (1982)
  • Zastavení pod jeřabinou (1982) – vyšlo jako bibliofilie
  • Chlebovice (1983)
  • Světlany (1985) – vyšlo jako bibliofilie
  • Mamince na hrob (1985) – vyšlo jako bibliofilie
  • Večeře u kata (1988)
  • To krásné jaro (1988)
  • Tam u živých vod (1988)
  • Století za stoletím (1991)
  • Poéma o lidském srdci (1991)

Eseje editovat

  • Pro mou zemi (1936)
  • Vladaři (1938)
  • Nad Slezskými písněmi (1947) – vyšlo jako bibliofilie
  • Křížová cesta (1991)

Próza editovat

  • Studna v selském dvoře (1939)
  • Kaliny a maliny (1960) – přepracované 2. vyd. 1972 pod názvem Kvítko ze skleněné hory
  • Černá princezna a ptáček Konypáček. Slezské pohádky 1. (1975)
  • Sedm Janků a drak Sedmihlavec. Slezské pohádky 2. (1977)
  • Dukátová stařenka: pověsti ze slezského a lašského kraje (1983)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2024-01-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ DOUPALOVÁ, Eva. Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Praha: SPN, 1987. S. 145–146. 
  3. ↑ Slovník české literatury. slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2024-01-13]. Dostupné online. 

Literatura – výběr editovat

  • O. Králík: Poznámky k dílu Františka Lazeckého. Řád 6, 1940, s. 310–317
  • J. Strakoš: Lyrika plodné bolesti. Řád 6, 1940, s. 362–369 a 415–424
  • V. Stupka: Básník František Lazecký – in: Morava Arnu Novákovi. Sborník básní, studií a vzpomínek. Praha 1941, s. 245–263
  • V. Stupka: Básnický kraj Františka Lazeckého – in: Lazecký, F.: Bratr Svět. Brno 1947, s. 101–133
  • J. Zika: Skizza k pětasedmdesátinám Františka Lazeckého. Zprávy spolku čes. bibliofilů 1980, č. 3, s. 73
  • J. Rumler: František Lazecký – básník a pohádkář. Úvodní slovo na večeru pohádek. Praha 1982
  • J. Zika: Místo Františka Lazeckého v české poezii. Dvě kapitoly nedokončené a nepublikované monografie

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Lazecký&oldid=23680464“