František Hlaváček (národní demokrat)

Narozen 26. 11. 1876 ve Slavkově u Brna, zemřel 15. 10. 1974 v Praze. Novinář, politik, redaktor, politický a národohospodářský publicista, překladatel z francouzštiny, italštiny, němčiny, rumunštiny a slovanských jazyků.

František Hlaváček (26. listopadu 1876 Slavkov u Brna15. října 1974 Praha) byl český politik, slavista a překladatel, příslušník československých legií v Itálii, příslušník protinacistického odboje a posléze politický vězeň. Za první světové války se stal vůbec prvním Čechem osvobozeným z italského zajetí a zařazeným do italské armády, poté vedl kancelář Československé národní rady v Římě, od roku 1925 pak zastával pozici generálního tajemníka politické strany Československá národní demokracie.

František Hlaváček
František Hlaváček (okolo roku 1925)
František Hlaváček (okolo roku 1925)
Narození26. listopadu 1876 nebo 25. listopadu 1876
Slavkov u Brna
Úmrtí15. října 1974 (ve věku 97 let)
Praha
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materKarlo-Ferdinandova univerzita
Povolánípolitik, překladatel, příslušník československých legií v Itálii
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí

editovat

Narodil se ve Slavkově u Brna na jižní Moravě. Studoval gymnázium, nejdříve v Brně, pak v Hradci Králové a v Praze. Již během středoškolských studií sympatizoval s tzv. pokrokářským hnutím, mj. se účastnil demonstrací během procesu s Omladinou na přelomu let 1893 a 1894 a napsal též první texty do pokrokářských periodik. Následně studoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde studoval jazyky. Navázal kontakty s jihoslovanskými pokrokářsky smýšlejícími studenty a redigoval jejich časopisy v srbochorvatštině Hrvalska Misao a Novo Doba.

Od roku 1898 byl tajemníkem Českého obchodního muzea. O rok později přešel do pražské obchodní komory, kterou od roku 1901 zastupoval v zahraničí. Zde navazoval styky s politiky slovanských národů a od roku 1906, kdy byl vyslán jako delegát komory do Milána, i s osobnostmi italského veřejného života. V roce 1908 byl tajemníkem Jubilejní výstavy v Praze.

V Itálii

editovat

Roku 1914 Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku a následně pak vypukla první světová válka. Ačkoliv Hlaváček bojovat za monarchii nechtěl, přesto odmítl výsadu úředníka obchodní komory nebýt odveden, nastoupil do rakousko-uherské armády a byl odvelen na jižní frontu, se záměrem dezertovat. V armádě pak absolvoval důstojnický kurz.

Dne 11. srpna 1916 opustil během bitvy u Gorice své místo v Isonzu a přeběhl na italskou stranu fronty. Italským zpravodajcům hodlal předat zásadní informace o rakousko-uherské ofenzivě (ve fázi plánování) v oblasti náhorní plošiny Bainsizza. Na italských štábech se ale zpočátku s touto informací nijak nepracovalo a Hlaváček byl poslán do důstojnického zajateckého tábora u Bibbieny. O několik měsíců později v dubnu 1917 byl pak povolán na velitelství 2. armády generála Pietra Badoglia v Cormons, aby podrobně popsal zjištěný plán. Přestože řada Hlaváčkových informací již v té době nebyla aktuální, operace italského vojska, která se díky nim uskutečnila, vyvolala reakci v tamních rakousko-uherských jednotkách, kdy celý jeden český prapor dezertoval k Italům. Italské velení následně brzy uvěřil, že je plánován útok v oblasti Bainsizza v plném rozsahu. V této době se zároveň František Hlaváček stal vůbec prvním českým válečným zajatcem první světové války, který byl osvobozen ze zajetí a zařazen do italských ozbrojených sil. Útok na Bainsizzu byl hlavním cílem jedenácté bitvy o Isonzo, která však, i díky Hlaváčkovým informacím, skončila italským vítězstvím. Hlaváček byl vyznamenán vojenským křížem a následně lobboval za zřízení samostatné československé legie v Itálii.[1]

Začátkem roku 1917 byl mezitím jmenován pařížskou Československou národní radou, orgánem usilujícím o vznik Československa, ředitelem její kanceláře v Římě. V této funkci především řídil propagační akci ve věci náboru českých zajatců v italských zajateckých táborech do legií či získávání politické podpory pro myšlenku československé samostatnosti. Nedlouho před samotným vyhlášením ČSR byl povolán do ústředí rady v Paříži, kde působil až do konce války, po vyhlášení samostatnosti Československa mu byl novou vládou svěřen úřad předsedy čs. zásobovací komise v Paříži. Zde potom mj. působil jako člen výboru Mezinárodní obchodní komory, místopředseda Obchodní komory československo-francouzské, předseda zdejší československé kolonie a spoluzakladatel zdejšího Slovanského výboru.

V Československu

editovat

Roku 1925 vrátil se do vlasti. Politicky se angažoval v Československé národní demokracii generálním tajemníkem Čs. národní demokracie. Tuto pozici vykonával do roku 1931, kdy kvůli neshodám s politikou předsedy strany Františka Hodáče na svou funkci rezignoval. Nadále se pak živil jako novinář na volné noze.

Po začátku okupace Čech, Moravy a Slezska Nacistickým Německem se zapojil do tzv. druhého odboje. Koncem druhé světové války byl však vůli tomu zatčen gestapem a v prosinci 1944 odsouzen k 7 letům vězení. Internován byl v tzv. Malé pevnosti v koncentračním táboře Terezín. Po válce se především věnoval další propagaci mezislovanských vztahů, psal články do novin a časopisů či pořádal přednášky.

Úmrtí

editovat

František Hlaváček zemřel 15. října 1974 v Praze ve věku 97 let. Pohřben byl v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze.[2]

Ocenění

editovat

26. ledna 1926 byl František Hlaváček vyznamenán Řádem za zásluhy.

Překládal z ruštiny, polštiny, bulharštiny, srbštiny, rumunštiny, němčiny a později také italštiny. Zvláštní náklonnost pak měl k ukrajinštině: podle svých slov byla prvním jazykem, který se, již v šesté třídě obecné školy, naučil, přeložil řadu děl ukrajinských autorů a byl také propagátorem ukrajinské literatury. Jako první přeložil díla spisovatele Ivana Franka do češtiny a oba rovněž pojilo osobní přátelství.

Reference

editovat
  1. Cornwall (2000), pp.126-127
  2. František Hlaváček 1876 - 1974 v BillionGraves GPS Headstones | BillionGraves. billiongraves.com [online]. [cit. 2023-12-22]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • BEDNAŘÍK, František. V boj!: Obrázková kronika československého revolučního hnutí v Italii 1915-1918. Praha: Za Svobodu, 1927, s. 109. Dostupné online
  • BONNAUD, R.. K vítězné svobodě 1914-1918-1928: [album fotografií z dějin zahraničního i domácího odboje československého]. V Praze: Péčí a nákladem Památníku Odboje, 1928, s. 341. Dostupné online
  • František Hlaváček: jeho život a práce : (pamětní spisek k 50 tým narozeninám). xr: Mladá generace československé národní demokracie, 1927, s. 15. Dostupné online
  • LOGAJ, Josef, Josef LOGAJ a Tomáš Garrigue MASARYK. Československé legie v Italii (1915-1918). Praha: Památník odboje, 1922, s. 16. Dostupné online
  • SEKANINA, František. Album representantů všech oborů veřejného života československého. Praha: Umělecké nakl. Josef Zeibrdlich, 1927, s. 962. Dostupné online

Externí odkazy

editovat