Otevřít hlavní menu

František Antonín Berka z Dubé

český šlechtic

František Antonín hrabě Berka z Dubé (1635/1649? – 24. dubna 1706, Vídeň)[1] byl český šlechtic, poslední mužský potomek starého rodu Berků z Dubé. Jako dědic majetku po několika příbuzných patřil k nejbohatším šlechticům v Čechách (Rychmburk, Jablonné v Podještědí). Uplatnil se jako významný diplomat ve službách Leopolda I., byl vyslancem v severských zemích a nakonec velvyslancem v Benátkách. Proslul také jako sběratel umění, mecenáš katolické církve a barokní architektury, financoval stavbu kostela sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí.

František Antonín Berka z Dubé
Erb rodu
Erb rodu

Nejvyšší maršálek Českého království
Ve funkci:
10. červen 1701 nebo 1703 – 24. duben 1706
Panovník Josef I., Karel VI.
Předchůdce Heřman Jakub Czernin z Chudenic
Nástupce Antonín Jan Nostic-Rieneck

Císařský velvyslanec v Benátkách
Ve funkci:
1700 – 1704
Panovník Josef I.

Tajný rada

Císařský komorník

Narození 1635/1649?
Úmrtí 24. dubna 1706 (ve věku 70–71 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť Luisa Montecuccoli
Rodiče Jindřich Volf Berka z Dubé
Eleonora z Lobkowicz (Nostitzová)
Děti bezdětný
Zaměstnání politik, diplomat
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a majetkové poměryEditovat

 
Karel Škréta: Paris a Helena (stylizovaný portrét Františka Antonína Berky a jeho manželky Luisy, rozené Montecuccoli, 1672; Národní galerie Praha

Narodil se jako mladší syn prezidenta české komory hraběte Jindřicha Volfa Berky z Dubé († 1650) a jeho druhé manželky Eleonory z Lobkovic, později provdané Nosticové. Po otci původně zdědil panství Jablonné v Podještědí (1650), po smrti staršího bratra Františka Karla převzal i Malešov u Kutné Hory (1663). Malešovské panství s 22 vesnicemi prodala poručnická správa kvůli dluhům v roce 1666 Šporkům.[2] František Antonín jako poslední žijící potomek Berků z Dubé zdědil i rozsáhlý majetek vymřelé východočeské větve (1654), fakticky ale panství Rychmburk a Rosice převzal až po patnáctiletém soudním sporu v roce 1669. Po dobu jeho nezletilosti vedla správu majetku matka Eleonora, rozená Lobkovicová, a teta Eliška Barbora Berková, provdaná Valdštejnová.[3] Problematické nároky uplatňoval také na panství Dačice, o něž vedl soudní spor s Fürstenbergy Ve Vídni vlastnil palác ve čtvrti Josefstadt.

Diplomat a mecenášEditovat

 
Bazilika v Jablonném v Podještědí

Absolvoval kavalírskou cestu, během níž vznikl jeho portrét v Římě (1670), dnes v majetku Národní galerie,[4] podle dochovaných pramenů krátce studoval na univerzitě v Sieně. V roce 1672 se oženil s Luisou Montecuccoli, dcerou významného císařského vojevůdce a státníka knížete Raimunda Montecuccoliho (1608–1680). Veřejné působení zahájil jako přísedící zemského soudu (1676), jako bohatý český šlechtic a zeť předního habsburského ministra vstoupil do diplomatických služeb, poprvé působil koncem 70. let 17. století ve Španělsku, poté byl císařským vyslancem v Kodani, Stockholmu, Haagu a hanzovních městech. Vrcholem jeho diplomatické kariéry byl post velvyslance v Benátkách (1700–1704). Ještě před koncem této mise byl jmenován nejvyšším maršálkem Českého království (1703–1706). Mimoto byl císařským komořím, tajným radou a místodržícím Českého království.

Od svého prvního pobytu v Itálii budoval systematickou obrazovou sbírku, kupoval díla renesančních italských a nizozemských malířů, kromě toho si řadu obrazů nechal namalovat na zakázku. Vysoké nároky na dlouholetou diplomatickou reprezentaci jej přivedly do finančních problémů, a to i přes vysoké příjmy z českých panství. Jeho dluhy dosáhly výše čtvrt miliónu zlatých a v roce 1693 musel vyhlásit osobní bankrot, poté došlo k rozprodeji uměleckých sbírek. Přes finanční nesnáze patřil i poté k významným mecenášům a dotoval stavbu kostela sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí (projektantem byl císařský architekt Johann Lucas von Hildebrandt).[5] Kromě toho hned po převzetí majetku rychmburského a rosického panství nechal provést významné stavební úpravy na hradě Rychmburku, v sousedství zámku v Rosicích zřídil jízdárnu a zahradu (1678).[6]

František Antonín Berka z Dubé zemřel bez potomstva ve Vídni 24. dubna 1706 a jeho smrtí rod Berků vymřel. Největší dědický podíl (Rychmburk, Rosice) převzala jeho sestřenice Františka Rozálie Berková, provdaná Kinská († 1714). Ta později koupila i Jablonné v Podještědí, které původně zdědil Františkův nevlastní bratr Antonín Jan Nostic. Hrabě Nostic také převzal post nejvyššího maršálka Českého království.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný, díl 3.; Praha, 1890 (reprint 1996) s. 815 ISBN 80-7185-070-5
  2. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989 s. 296
  3. HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640-1740; Praha, 2013 s. 436-437 ISBN 978-80-7422-233-7
  4. KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620-1750); Pelhřimov, 2013 s. 141, 246 ISBN 978-80-7415-071-5
  5. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl II.; Praha, 1997 s. 539-540, 542 ISBN 80-85983-14-1
  6. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989 s. 420, 428

LiteraturaEditovat

  • KUBEŠ, Jiří, a kol. V zastoupení císaře: česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 640 s. ISBN 978-80-7422-574-1. 
  • KUDĚLOVÁ, Lucie: Popis města Padovy z počátku 18. století - Univerzita Karlova, Praha, 2008, diplomová práce dostupné online
  • MILTOVÁ, Radka: Ve společenství bohů a hrdinů. Mýty antického světa v české a moravské nástěnné malbě šlechtických venkovských sídel 1650-1690; Praha, 2017 ISBN 978-80-7422-510-9

Externí odkazyEditovat