Otevřít hlavní menu

František Antonín Berka z Dubé

český šlechtic

František Antonín hrabě Berka z Dubé (1635/1649? – 24. dubna 1706, Vídeň)[1] byl český šlechtic, poslední mužský potomek starého rodu Berků z Dubé. Jako dědic majetku po několika příbuzných patřil k nejbohatším šlechticům v Čechách (Rychmburk, Jablonné v Podještědí). Uplatnil se jako významný diplomat ve službách Leopolda I., byl vyslancem v severských zemích a nakonec velvyslancem v Benátkách. Proslul také jako sběratel umění, mecenáš katolické církve a barokní architektury, financoval stavbu kostela sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí.

František Antonín Berka z Dubé
Erb rodu
Erb rodu

Nejvyšší maršálek Českého království
Ve funkci:
10. červen 1701 nebo 1703 – 24. duben 1706
Panovník Josef I., Karel VI.
Předchůdce Heřman Jakub Czernin z Chudenic
Nástupce Antonín Jan Nostic-Rieneck

Císařský velvyslanec v Benátkách
Ve funkci:
1700 – 1704
Panovník Josef I.

Tajný rada

Císařský komorník

Narození 1635
Úmrtí 24. dubna 1706 (ve věku 70–71 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť Luisa Montecuccoli
Rodiče Jindřich Volf Berka z Dubé
Eleonora z Lobkowicz (Nostitzová)
Děti bezdětný
Zaměstnání politik, diplomat
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Původ a majetkové poměryEditovat

 
Karel Škréta: Paris a Helena (stylizovaný portrét Františka Antonína Berky a jeho manželky Luisy, rozené Montecuccoli, 1672; Národní galerie Praha

Narodil se jako mladší syn prezidenta české komory hraběte Jindřicha Volfa Berky z Dubé († 1650) a jeho druhé manželky Eleonory z Lobkovic, později provdané Nosticové. Po otci původně zdědil panství Jablonné v Podještědí (1650), po smrti staršího bratra Františka Karla převzal i Malešov u Kutné Hory (1663). Malešovské panství s 22 vesnicemi prodala poručnická správa kvůli dluhům v roce 1666 Šporkům.[2] František Antonín jako poslední žijící potomek Berků z Dubé zdědil i rozsáhlý majetek vymřelé východočeské větve (1654), fakticky ale panství Rychmburk a Rosice převzal až po patnáctiletém soudním sporu v roce 1669. Po dobu jeho nezletilosti vedla správu majetku matka Eleonora, rozená Lobkovicová, a teta Eliška Barbora Berková, provdaná Valdštejnová.[3] Problematické nároky uplatňoval také na panství Dačice, o něž vedl soudní spor s Fürstenbergy Ve Vídni vlastnil palác ve čtvrti Josefstadt.

Diplomat a mecenášEditovat

 
Bazilika v Jablonném v Podještědí

Absolvoval kavalírskou cestu, během níž vznikl jeho portrét v Římě (1670), dnes v majetku Národní galerie,[4] podle dochovaných pramenů krátce studoval na univerzitě v Sieně. V roce 1672 se oženil s Luisou Montecuccoli, dcerou významného císařského vojevůdce a státníka knížete Raimunda Montecuccoliho (1608–1680). Veřejné působení zahájil jako přísedící zemského soudu (1676), jako bohatý český šlechtic a zeť předního habsburského ministra vstoupil do diplomatických služeb, poprvé působil koncem 70. let 17. století ve Španělsku, poté byl císařským vyslancem v Kodani, Stockholmu, Haagu a hanzovních městech. Vrcholem jeho diplomatické kariéry byl post velvyslance v Benátkách (1700–1704). Ještě před koncem této mise byl jmenován nejvyšším maršálkem Českého království (1703–1706). Mimoto byl císařským komořím, tajným radou a místodržícím Českého království.

Od svého prvního pobytu v Itálii budoval systematickou obrazovou sbírku, kupoval díla renesančních italských a nizozemských malířů, kromě toho si řadu obrazů nechal namalovat na zakázku. Vysoké nároky na dlouholetou diplomatickou reprezentaci jej přivedly do finančních problémů, a to i přes vysoké příjmy z českých panství. Jeho dluhy dosáhly výše čtvrt miliónu zlatých a v roce 1693 musel vyhlásit osobní bankrot, poté došlo k rozprodeji uměleckých sbírek. Přes finanční nesnáze patřil i poté k významným mecenášům a dotoval stavbu kostela sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí (projektantem byl císařský architekt Johann Lucas von Hildebrandt).[5] Kromě toho hned po převzetí majetku rychmburského a rosického panství nechal provést významné stavební úpravy na hradě Rychmburku, v sousedství zámku v Rosicích zřídil jízdárnu a zahradu (1678).[6]

František Antonín Berka z Dubé zemřel bez potomstva ve Vídni 24. dubna 1706 a jeho smrtí rod Berků vymřel. Největší dědický podíl (Rychmburk, Rosice) převzala jeho sestřenice Františka Rozálie Berková, provdaná Kinská († 1714). Ta později koupila i Jablonné v Podještědí, které původně zdědil Františkův nevlastní bratr Antonín Jan Nostic. Hrabě Nostic také převzal post nejvyššího maršálka Českého království.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný, díl 3.; Praha, 1890 (reprint 1996) s. 815 ISBN 80-7185-070-5
  2. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989 s. 296
  3. HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640-1740; Praha, 2013 s. 436-437 ISBN 978-80-7422-233-7
  4. KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620-1750); Pelhřimov, 2013 s. 141, 246 ISBN 978-80-7415-071-5
  5. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl II.; Praha, 1997 s. 539-540, 542 ISBN 80-85983-14-1
  6. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989 s. 420, 428

LiteraturaEditovat

  • KUBEŠ, Jiří, a kol. V zastoupení císaře: česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 640 s. ISBN 978-80-7422-574-1. 
  • KUDĚLOVÁ, Lucie: Popis města Padovy z počátku 18. století - Univerzita Karlova, Praha, 2008, diplomová práce dostupné online
  • MILTOVÁ, Radka: Ve společenství bohů a hrdinů. Mýty antického světa v české a moravské nástěnné malbě šlechtických venkovských sídel 1650-1690; Praha, 2017 ISBN 978-80-7422-510-9

Externí odkazyEditovat