Otevřít hlavní menu

Franjo Kuharić (15. dubna 1919, Gornji Pribić11. března 2002, Záhřeb) byl chorvatský římskokatolický duchovní, biskup, arcibiskup-metropolita záhřebský (1970 – 1997) a kardinál, čestný člen Chorvatské akademie věd a umění.[1] Na kněze byl vysvěcen roku 1945 a v roce 1964 se stal biskupem. Roku 1970 byl jmenován arcibiskupem záhřebským. Roku 1983 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován kardinálem. V roce 1997 odešel na odpočinek. Na místo arcibiskupa pak nastoupil Josip Bozanić. V roce 2002 začal proces jeho blahořečení.

Franjo Kuharić
Kuharić franjo biskup.jpg
Narození 15. dubna 1919
Pribić
Úmrtí 11. března 2002 (ve věku 82 let)
Záhřeb
Místo pohřbení Záhřebská katedrála
Alma mater Záhřebská univerzita
Ocenění Velký řád královny Jeleny
Funkce pomocný biskup (1964–1970)
arcibiskup (1970–1997)
kardinál (1983–2002)
katolický biskup
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

BiografieEditovat

Narodil se jako nejmladší, třinácté dítě v chudé rodině v malé vesnici Gornji Pribić (opčina Krašić).

Raná kariéraEditovat

Studoval teologii v Záhřebu. Na kněze byl vysvěcen 15. července 1945. Při svěcení v záhřebské katedrále arcibiskup Alojzije Stepinac k mladým novoknězům prohlásil: „Posílám vás do krvavé koupele.“

Krátce sloužil jako kaplan v faře Radoboj a jako správce fary Rakov Potok a Sveti Martin pod Okićem. Komunisté se na něj dvakrát pokusili spáchat atentát (v roce 1947 v Rakovu Potoku a roku 1948 ve vesnici Jakovlje), ale přežil. Tehdejší záhřebský arcibiskup-koadjutor Franjo Šeper ho roku 1957 jmenoval farářem v Samoboru.

BiskupEditovat

15. února 1964 byl papežem Pavlem VI. jmenován za pomocného biskupa záhřebského. Biskupské svěcení přijal 3. května 1964 v záhřebské katedrále. Když byl v srpnu 1969 kardinál Franjo Šeper jmenován prefektem Kongregace pro nauku víry, Kuharić byl jmenován apoštolským administrátorem Záhřebské arcidiecéze, a 16. června 1970 záhřebským arcibiskupem. V září toho roku byl zvolen předsedou Biskupské konference Jugoslávie. Roku 1970 obdržel čestný doktorát na Univerzitě v Záhřebu.

KardinálEditovat

Papež Jan Pavel II. ho 2. února 1983 na veřejné konzistoři jmenoval kardinálem. Byl morální autoritou jak totalitního režimu, tak i po osamostatnění Chorvatska. Podporoval obranu Chorvatska, ale vyzýval k respektování morálních principů.

Přivítal papeže Jana Pavla II. během jeho návštěvy v Chorvatsku v září 1994. U příležitosti oslav 900 let Záhřebské diecéze a prvního záhřebského biskupa, Čecha Ducha. Do důchodu odešel 5. července 1997 z důvodu kanonického věku. Jeho nástupcem se stal Josip Bozanić.

SmrtEditovat

Zemřel 11. března 2002 v Záhřebu a byl pochován v kryptě záhřebské katedrály.

Proces blahořečeníEditovat

11. března 2012 Záhřebská arcidiecéze oznámila, že začala proces blahořečení Franjo Kuhariće.

NázoryEditovat

Status MeđugorjeEditovat

Když se zmiňoval status Međugorje, kardinál Kuharić prohlásil, že „proto necháváme tento aspekt dalšímu zkoumání. Církev nemusí spěchat.“[1]

DíloEditovat

Křest Ferdinanda ZvonimíraEditovat

20. září 1997 provedl kardinál Franjo Kuharić v Záhřebu křest syna hlavy domu habsbursko-lotrinského Ferdinanda, kdy mu bylo dáno tradiční chorvatské křestní jméno Zvonimir. Jeho kmotry byli jeho strýc Jiří Habsbursko-Lotrinský, Alois-Konstantin Löwenstein-Wertheim-Rosenberský, Markéta Bulharská a Agnes Husslein (roz. baronka von Arco).[3]

SpisyEditovat

  • Pisma i razmatranja o katoličkom svećeništvu (1974)
  • Korizmene poslanice i poruke (1985)
  • Poruke sa Stepinčeva groba (1990)

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franjo Kuharić na anglické Wikipedii.

  1. Glas Koncila (chorvatské katolické noviny), srpen, 1993.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

arcibiskup záhřebský
Předchůdce:
Franjo Šeper
19701997
Franjo Kuharić
Nástupce:
Josip Bozanić