Formule 1 v roce 1969

Sezóna F1

Sezóna Formule 1 1969 byla 20. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 11. mistrovských a 4 nemistrovské závody. Mistrovství světa se konalo mezi 1. březnem a 19. říjnem.

20. sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1969)
Mistr světa Jackie Stewart
Mistr světa Jackie Stewart
Obecné informace
Počet závodů11
Počet pilotů42
Počet týmů25
Pohár jezdců
PrvníSpojené království Jackie Stewart
(MatraFord)
DruhýBelgie Jacky Ickx
(BrabhamFord)
TřetíNový Zéland Bruce McLaren
(McLarenFord)
Pohár konstruktérů
PrvníFrancie MatraFord
DruhýSpojené království BrabhamFord
TřetíSpojené království LotusFord
Formule 1
1970

Britský jezdec Jackie Stewart, závodící za tým Matra-Ford Cosworth vyhrál více než polovinu závodů a získal svůj první šampionát mezi jezdci.[1] Tovární tým Matra v této sezóně nezávodil, ale soukromý tým Matra International vedený Kenem Tyrrellem pomohl Matře vyhrát Pohár konstruktérů.[2] Oba tituly byly prvními tituly, které vyhrál francouzský konstruktér, a stále zůstávají jedinými tituly, které vyhrál vůz vyrobený ve Francii[pozn. 1] a také vůz přihlášený soukromým týmem.

Týmy a jezdci

editovat
Účastník Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky Jezdci Závody
  Gold Leaf Team Lotus Lotus-Ford 49B
63
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 F   Graham Hill 1–10
  Jochen Rindt 1–2, 4–11
  Mario Andretti 1, 7, 10
  Richard Attwood 3
  John Miles 5–6, 8–9, 11
  Rob Walker/Jack Durlacher Racing Team Lotus-Ford 49B Ford Cosworth DFV 3,0 V8 F   Jo Siffert Vše
  Bruce McLaren Motor Racing McLaren-Ford M7A
M7B
M7C
M9A
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G   Denny Hulme Vše
  Bruce McLaren Vše
  Derek Bell 6
  Matra International Matra-Ford MS10
MS80
MS84
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 D   Jackie Stewart Vše
  Jean-Pierre Beltoise Vše
  Johnny Servoz-Gavin 9–11
MS7 Ford Cosworth FVA 1,6 L4 D   Johnny Servoz-Gavin 7
  Scuderia Ferrari SpA SEFAC
  North American Racing Team
Ferrari 312/68
312/69
Ferrari 255C 3,0 V12 F   Chris Amon 1–6
  Pedro Rodríguez 6, 8–11
  Tino Brambilla 8
  Owen Racing Organisation BRM P138
P133
P139
BRM P101 3,0 V12
BRM P142 3,0 V12
D   John Surtees 1–4, 6–11
  Jackie Oliver 1–4, 6–11
  Bill Brack 9
  George Eaton 10–11
  Reg Parnell Racing BRM P126 BRM P101 3,0 V12 G   Pedro Rodríguez 1–3
  Motor Racing Developments Ltd Brabham-Ford BT26A Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G   Jack Brabham 1–4, 8–11
  Jacky Ickx Vše
  Team Gunston Lotus-Ford 49 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 D   John Love 1
Brabham-Repco BT24 Repco 620 3,0 V8 F   Sam Tingle 1
  Team Lawson McLaren-Ford M7A Ford Cosworth DFV 3,0 V8 D   Basil van Rooyen 1
  Jack Holme Brabham-Repco BT20 Repco 620 3,0 V8 G   Peter de Klerk 1
  Frank Williams Racing Cars Brabham-Ford BT26A Ford Cosworth DFV 3,0 V8 D   Piers Courage 2–11
BT30 Ford Cosworth FVA 1,6 L4 D   Richard Attwood 7
  Antique Automobiles Cooper-Maserati T86 Maserati 10/F1 3,0 V12 G   Vic Elford 3
McLaren-Ford M7B Ford Cosworth DFV 3,0 V8 4–7
  Silvio Moser Racing Team Brabham-Ford BT24 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G   Silvio Moser 3–5, 8–11
  Ecurie Bonnier Lotus-Ford 63
49B
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 F   Jo Bonnier 6–7
  Ahrens Racing Team Brabham-Ford BT30 Ford Cosworth FVA 1,6 L4 D   Kurt Ahrens Jr. 7
  Roy Winkelmann Racing Lotus-Ford 59B Ford Cosworth FVA 1,6 L4 F   Hans Herrmann 7
  Rolf Stommelen 7
  Bayerische Motoren Werke AG BMW 269 BMW M12/1 1,6 L4 D   Hubert Hahne 7
  Gerhard Mitter 7
  Dieter Quester 7
  Matra Sports Matra-Ford MS7 Ford Cosworth FVA 1,6 L4 D   Henri Pescarolo 7
  Tecno Racing Team Tecno-Ford TF69 Ford Cosworth FVA 1,6 L4 A   François Cevert 7
  Squadra Tartaruga Brabham-Ford BT23C Ford Cosworth FVA 1,6 L4 F   Xavier Perrot 7
  Felday Engineering Ltd Brabham-Ford BT30 Ford Cosworth FVA 1,6 L4 F   Peter Westbury 7
  Pete Lovely Volkswagen Inc. Lotus-Ford 49B Ford Cosworth DFV 3,0 V8 F   Pete Lovely 9–11
  Paul Seitz Brabham-Climax BT23B Climax FPF 2,8 L4 D   John Cordts 9
  John Maryon Eagle-Climax T1F Climax FPF 2,8 L4 F   Al Pease 9
  • Růžově jsou označeni účastníci Formule 2 při Grand Prix Německa.

Změny před sezónou

editovat

Změny během sezóny

editovat

Kalendář

editovat
Pořadí Grand Prix Okruh Datum
1 Grand Prix Jihoafrické republiky   Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand 1. březen
2 Grand Prix Španělska   Montjuïc circuit, Barcelona 4. květen
3 Grand Prix Monaka   Circuit de Monaco, Monte Carlo 18. květen
4 Grand Prix Nizozemska   Circuit Zandvoort, Zandvoort 21. červen
5 Grand Prix Francie   Charade Circuit, Clermont-Ferrand 6. červenec
6 Grand Prix Velké Británie   Silverstone Circuit, Silverstone 19. červenec
7 Grand Prix Německa   Nürburgring, Nürburg 3. srpen
8 Grand Prix Itálie   Autodromo Nazionale di Monza, Monza 7. září
9 Grand Prix Kanady   Mosport Park, Bowmanville 20. září
10 Grand Prix USA   Watkins Glen International, New York 5. říjen
11 Grand Prix Mexika   Magdalena Mixhuca, Mexico City 19. října

Změny v kalendáři

editovat

Zrušené závody

editovat
  • Grand Prix Belgie se měla původně konat 8. června, ale Jackie Stewart, silný zastánce bezpečnosti ve Formuli 1, prohlédl okruh a požadoval několik změn. Majitelé okruhu jeho přání nesplnili a jezdci Grand Prix bojkotovali.[3][4]

Změny předpisů

editovat

O aerodynamice se mluvilo od minulé sezóny a většina týmů se rozhodla implementovat přední a zadní křídla, kromě spoilerů na přídi, které přišly o něco později. Lotus byl průkopníkem pohyblivých křídel, ovládaných čtvrtým pedálem u jezdcových nohou, a jeho soupeři využili zimní přestávky k implementaci vlastního systému. McLaren například dal svým jezdcům páku vedle levé ruky, aby zploštili zadní křídlo, čímž se zvýšila rychlost na rovince, a připojil brzdový pedál ke křídlu, aby se křídlo automaticky vrátilo do původní polohy a vznikl přítlak v zatáčkách. Tyrrell Matra přišel s elektricky ovládaným zadním křídlem, které automaticky zploštělo zadní křídlo při zařazení pátého rychlostního stupně.[5]

Na začátku sezóny byla křídla umístěna co nejvýše, aby generovala co největší přítlak, a zajištěna na zavěšení vozu, aby tlačila pneumatiky do země. Když však Grand Prix Španělska 1969 zaznamenala několik dramatických havárií, FIA (tehdy známá jako Commission Sportive Internationale nebo CSI) zakázala jakékoli použití křídel. Stále byly povoleny pouze křídla na nose. O tom bylo náhle rozhodnuto po prvním tréninku na Grand Prix Monaka.[6]

Od následujícího závodu byla křídla opět povolena, ale pouze v případě, že neměla žádné pohyblivé části a byla pevně připevněny k odpruženým částem karoserie (tedy ne k zavěšení) a spadala do určité maximální výšky a šířky. Tato pravidla byla zavedena pro Grand Prix Nizozemska a přísně vynucována od Francie.[6][7][8]

Výsledky a pořadí

editovat

Grand Prix

editovat
Pořadí Grand Prix Pole position Nejrychlejší kolo Vítěz závodu Vítězný tým Pneumatiky Výsledky
1   Grand Prix Jihoafrické republiky   Jack Brabham   Jackie Stewart   Jackie Stewart   Matra-Ford D Výsledky
2   Grand Prix Španělska   Jochen Rindt   Jochen Rindt   Jackie Stewart   Matra-Ford D Výsledky
3   Grand Prix Monaka   Jackie Stewart   Jackie Stewart   Graham Hill   Lotus-Ford F Výsledky
4   Grand Prix Nizozemska   Jochen Rindt   Jackie Stewart   Jackie Stewart   Matra-Ford D Výsledky
5   Grand Prix Francie   Jackie Stewart   Jackie Stewart   Jackie Stewart   Matra-Ford D Výsledky
6   Grand Prix Velké Británie   Jochen Rindt   Jackie Stewart   Jackie Stewart   Matra-Ford D Výsledky
7   Grand Prix Německa   Jacky Ickx   Jacky Ickx   Jacky Ickx   Brabham-Ford G Výsledky
8   Grand Prix Itálie   Jochen Rindt   Jean-Pierre Beltoise   Jackie Stewart   Matra-Ford D Výsledky
9   Grand Prix Kanady   Jacky Ickx   Jacky Ickx
  Jack Brabham
  Jacky Ickx   Brabham-Ford G Výsledky
10   Grand Prix USA   Jochen Rindt   Jochen Rindt   Jochen Rindt   Lotus-Ford F Výsledky
11   Grand Prix Mexika   Jack Brabham   Jacky Ickx   Denny Hulme   McLaren-Ford G Výsledky

Bodový systém

editovat

Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Vozy Formule 2 neměly nárok na body do šampionátu. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo pět nejlepších výsledků z kol 1-6 a čtyři nejlepší výsledky z kol 7-11.

Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:

Umístění 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Body 9 6 4 3 2 1
Zdroj:[9]

Pořadí jedzců

editovat
Poř. Jezdec RSA
 
ESP
 
MON
 
NED
 
FRA
 
GBR
 
GER
 
ITA
 
CAN
 
USA
 
MEX
 
Body
1   Jackie Stewart 1 1 Ret 1 1 1 2 1 Ret Ret 4 63
2   Jacky Ickx Ret 6 Ret 5 3 2 1 10 1 Ret 2 37
3   Bruce McLaren 5 2 5 Ret 4 3 3 4 5 DNS DNS 26
4   Jochen Rindt Ret Ret Ret Ret 4 Ret 2 3 1 Ret 22
5   Jean-Pierre Beltoise 6 3 Ret 8 2 9 12 3 4 Ret 5 21
6   Denny Hulme 3 4 6 4 8 Ret Ret 7 Ret Ret 1 20
7   Graham Hill 2 Ret 1 7 6 7 4 9 Ret Ret 19
8   Piers Courage Ret 2 Ret Ret 5 Ret 5 Ret 2 10 16
9   Jo Siffert 4 Ret 3 2 9 8 11 8 Ret Ret Ret 15
10   Jack Brabham Ret Ret Ret 6 Ret 2 4 3 14
11   John Surtees Ret 5 Ret 9 Ret DNS NC Ret 3 Ret 6
12   Chris Amon Ret Ret Ret 3 Ret Ret 4
13   Richard Attwood 4 6[pozn. 2] 3
14   Vic Elford 7 10 5 6 Ret 3
15   Pedro Rodríguez Ret Ret Ret Ret 6 Ret 5 7 3
16   Silvio Moser Ret Ret 7 Ret Ret 6 11 1
17   Jackie Oliver 7 Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 6 1
18   Johnny Servoz-Gavin Ret1 6 NC 8 1
  Sam Tingle 8 0
  Pete Lovely 7 Ret 9 0
  John Miles Ret 10 Ret Ret Ret 0
  Bill Brack NC 0
  Mario Andretti Ret Ret Ret 0
  Jo Bonnier Ret Ret 0
  George Eaton Ret Ret 0
  Peter de Klerk NC 0
  Basil van Rooyen Ret 0
  John Love Ret 0
  Derek Bell Ret 0
  John Cordts Ret 0
  Al Pease DSQ 0
  Ernesto Brambilla DNS 0
Jezdci, kteří neměli nárok na body Formule 1, protože jeli s vozy Formule 2.
  Henri Pescarolo 5
  Kurt Ahrens Jr. 7
  Rolf Stommelen 8
  Peter Westbury 9
  Xavier Perrot 10
  François Cevert Ret
  Gerhard Mitter DNS
  Hubert Hahne DNS
  Dieter Quester DNS
  Hans Herrmann DNS
Poř. Jezdec RSA
 
ESP
 
MON
 
NED
 
FRA
 
GBR
 
GER
 
ITA
 
CAN
 
USA
 
MEX
 
Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu

Vozy Formule 2 obsadily při Grand Prix Německa pozice mezi pátým a desátým místem, ale jezdci, kteří tyto vozy řídili, nezískali žádné body do šampionátu. Body za páté a šesté získali jedenáctý a dvanáctý v závodě Siffert a Beltoise.

Pořadí konstruktérů

editovat
Poř. Konstruktér RSA
 
ESP
 
MON
 
NED
 
FRA
 
GBR
 
GER
 
ITA
 
CAN
 
USA
 
MEX
 
Body
1   Matra-Ford 1 1 Ret 1 1 1 2 1 4 NC 4 66
2   Brabham-Ford Ret 6 2 5 3 2 1 (5) 1 2 2 49 (51)
3   Lotus-Ford 2 Ret 1 2 6 4 4 2 3 1 9 47
4   McLaren-Ford 3 2 (5) 4 4 3 3 4 5 Ret 1 38 (40)
5   BRM 7 5 Ret 9 Ret Ret NC NC 3 6 7
6   Ferrari Ret Ret Ret 3 Ret Ret 6 Ret 5 7 7
  Cooper-Maserati 7 WD 0
  Brabham-Repco 8 0
  Brabham-Climax Ret 0
  Eagle-Climax DSQ 0
Poř. Konstruktér RSA
 
ESP
 
MON
 
NED
 
FRA
 
GBR
 
GER
 
ITA
 
CAN
 
USA
 
MEX
 
Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu
  • Tučné výsledky se započítávají do součtů šampionátu.

Nemistrovské závody

editovat

Další závody Formule 1 pořádané v roce 1969, které se nepočítávaly do mistrovství světa. Grand Prix Madridu a Gold Cup se konaly souběžně s vozy Formule 5000.

Závod Okruh Datum Vítěz závodu Vítězný konstruktér
  IV Race of Champions Brands Hatch 16. březen   Jackie Stewart   Matra-Cosworth
  XXI BRDC International Trophy Silverstone 30. březen   Jack Brabham   Brabham-Cosworth
  Grand Prix Madridu Jarama 13. duben   Keith Holland   Lola-Chevrolet
  XVI International Gold Cup Oulton Park 16. srpen   Jacky Ickx   Brabham-Cosworth

Poznámky

editovat
  1. Vítězný vůz Jackieho Stewarta Matra MS80 byl vyrobený ve Vélizy-Villacoublay, ve Francii. Vítězné vozy Fernanda Alonsa Renault R25 a Renault R26 byly vyrobeny v Enstone, ve Velké Británii.
  2. Richard Attwood neměl nárok na získaný bod, protože závodil s vozem Formule 2.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1969 Formula One season na anglické Wikipedii.

  1. 1969 Driver Standings [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  2. 1969 Constructor Standings [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  3. Grand Prix - The Killer Years [online]. YouTube [cit. 2016-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 October 2011. 
  4. David Hayhoe, Formula 1: The Knowledge records and trivia since 1950 – 2nd Edition, 2021, page 35.
  5. Michael Tee. South African Grand Prix race report: Stewart streaks ahead [online]. 1 March 1969 [cit. 2024-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 December 2023. 
  6. a b Jennie Mowbray. #F1 History: 1969 - High wings banned [online]. 13 February 2024 [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  7. Safety Improvements in F1 since 1963 [online]. [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  8. Steven de Grootte. F1 rules and stats 1960-1969 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  9. World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.