Formule 1 v roce 1970

Sezóna Formule 1 1970 byla 21. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 13. mistrovských a 3 nemistrovské závody. Mistrovství světa se konalo mezi 7. březnem a 25. říjnem.

21. sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1970)
Mistr světa Jochen Rindt
Mistr světa Jochen Rindt
Obecné informace
Počet závodů13
Počet pilotů43
Počet týmů21
Pohár jezdců
PrvníRakousko Jochen Rindt
(LotusFord)
DruhýBelgie Jacky Ickx
(Ferrari)
TřetíŠvýcarsko Clay Regazzoni
(Ferrari)
Pohár konstruktérů
PrvníSpojené království LotusFord
DruhýItálie Ferrari
TřetíSpojené království MarchFord
Formule 1
1971

Jochen Rindt, závodící za tým Lotus, vyhrál svůj první šampionát jezdců, ačkoli zemřel čtyři závody před koncem sezóny.[1] Získal tolik mistrovských bodů, že se žádnému jinému jezdci nepodařilo jeho celkový počet překonat. Je to dosud jediná sezóna, ve které byl šampionát jezdců udělen posmrtně. Jacky Ickx, závodící za Ferrari, dokončil sezónu s pětibodovou ztrátou. Pohár konstruktérů vyhrál Team Lotus se sedmi body před Ferrari.[2]

Bruce McLaren, zakladatel a majitel slavného týmu McLaren, zemřel 2. června při testování svého vozu McLaren M8D Can-Am na okruhu v Goodwoodu. Piers Courage, jezdec týmu Frank Williams Racing Cars, byl zabit během Grand Prix Nizozemska dne 21. června.

Týmy a jezdci

editovat
Účastník Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky Jezdci Závody
  Tyrrell Racing Organisation Tyrrell-Ford 001 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 D   Jackie Stewart 11–13
March-Ford 701 1–10
  Johnny Servoz-Gavin 1–3
  François Cevert 5–13
  Équipe Matra Elf Matra MS120 Matra MS12 3,0 V12 G   Jean-Pierre Beltoise Vše
  Henri Pescarolo Vše
  Bruce McLaren Motor Racing McLaren-Ford M14A Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G   Bruce McLaren 1–3
  Denny Hulme 1–3, 6–13
  Peter Gethin 5, 8–13
  Dan Gurney 5–7
McLaren-Alfa Romeo M7D
M14D
Alfa Romeo T33 3,0 V8   Andrea de Adamich 2–3, 5–12
  Nanni Galli 10
  Team Surtees McLaren-Ford M7C Ford Cosworth DFV 3,0 V8 F   John Surtees 1–3, 5
Surtees-Ford TS7 7–13
  Derek Bell 12
  STP Corporation March-Ford 701 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 F   Mario Andretti 1–2, 7–9
  Gold Leaf Team Lotus
  Garvey Team Lotus
  World Wide Racing
Lotus-Ford 49C
72B
72C
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 F   Jochen Rindt 1–10
  John Miles 1–10
  Alex Soler-Roig 2, 4, 6
  Emerson Fittipaldi 7–10, 12–13
  Reine Wisell 12–13
  Rob Walker Racing Team
  Brooke Bond Oxo Racing with Rob Walker
Lotus-Ford 49C
72C
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 F   Graham Hill 1–8, 10–13
  Motor Racing Developments
  Auto Motor und Sport
Brabham-Ford BT33 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G   Jack Brabham Vše
  Rolf Stommelen Vše
  March Engineering March-Ford 701 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 F   Chris Amon Vše
  Jo Siffert Vše
  Scuderia Ferrari SpA SEFAC Ferrari 312B Ferrari 001 3,0 F12 F   Jacky Ickx Vše
  Ignazio Giunti 4, 6, 9–10
  Clay Regazzoni 5, 7–13
  Owen Racing Organisation
  Yardley Team BRM
BRM P153
P139
BRM P142 3,0 V12 D   Jackie Oliver Vše
  Pedro Rodríguez Vše
  George Eaton 1–3, 5–7, 9–12
  Peter Westbury 12
  Frank Williams Racing Cars De Tomaso-Ford 505/38 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 D   Piers Courage 1–5
  Brian Redman 7–8
  Tim Schenken 9–12
  Team Gunston Lotus-Ford 49 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 D   John Love 1
Brabham-Ford BT26A G   Peter de Klerk 1
  Scuderia Scribante Lotus-Ford 49C Ford Cosworth DFV 3,0 V8 F   Dave Charlton 1
  Antique Automobiles Racing Team
  Colin Crabbe Racing
March-Ford 701 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G   Ronnie Peterson 3–8, 10–12
  Tom Wheatcroft Racing Brabham-Ford BT26A Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G   Derek Bell 4
  Silvio Moser Racing Team Bellasi-Ford F1 70 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G   Silvio Moser 5–6, 8–10
  Pete Lovely Volkswagen Inc. Lotus-Ford 49B Ford Cosworth DFV 3,0 V8 F   Pete Lovely 5–7, 12
  Hubert Hahne March-Ford 701 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 F   Hubert Hahne 8
  Ecurie Bonnier McLaren-Ford M7C Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G   Jo Bonnier 10, 12
  Gus Hutchison Brabham-Ford BT26A Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G   Gus Hutchison 12

Změny před sezónou

editovat

Změny během sezóny

editovat

Kalendář

editovat
Pořadí Grand Prix Okruh Datum
1 Grand Prix Jihoafrické republiky   Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand 7. březen
2 Grand Prix Španělska   Circuito Permanente Del Jarama, Madrid 19. duben
3 Grand Prix Monaka   Circuit de Monaco, Monte Carlo 10. květen
4 Grand Prix Belgie   Circuit de Spa-Francorchamps, Stavelot 7. červen
5 Grand Prix Nizozemska   Circuit Zandvoort, Zandvoort 21. červen
6 Grand Prix Francie   Charade Circuit, Clermont-Ferrand 5. červenec
7 Grand Prix Velké Británie   Brands Hatch, West Kingsdown 18. červenec
8 Grand Prix Německa   Hockenheimring, Hockenheim[pozn. 1] 2. srpen
9 Grand Prix Rakouska   Österreichring, Spielberg 16. září
10 Grand Prix Itálie   Autodromo Nazionale di Monza, Monza 6. září
11 Grand Prix Kanady   Circuit Mont-Tremblant, Mont-Tremblant 20. září
12 Grand Prix USA   Watkins Glen International, New York 4. říjen
13 Grand Prix Mexika   Magdalena Mixhuca, Mexico City 25. října

Změny v kalendáři

editovat

Změny předpisů

editovat

Technické předpisy

editovat
  • Kolem palivových nádrží byl zaveden „bezpečnostní měchýř“, aby se snížilo riziko požáru.[6][7]
  • Maximální zdvihový objem pro stlačené motory, například turbomotory, byl snížen z 1500 cm³ na 500 cm³. Maximální zdvihový objem pro atmosféricky plněné motory zůstal na 3000 cm³.[6][8]
  • Minimální hmotnost vozu byla zvýšena z 500 kg na 530 kg.[6][8]

Sportovní předpisy a předpisy akce

editovat
  • O startovním pořadí závodu obvykle rozhodoval nejrychlejší čas jezdců během kteréhokoli z tréninků. V některých případech však místo na startovním roštu mělo zaručeno pouze deset „vyvolených“ jezdců v pořadí podle jejich nejlepšího času. Zbývající jezdci si museli zasloužit svou účast ve třicetiminutové kvalifikaci: nejrychlejším jezdcům v této části bylo umožněno odstartovat do závodu a byli umístěni na rošt v pořadí podle jejich původního nejlepšího tréninkového času. To vedlo k tomu, že se jezdci nekvalifikovali do závodu, přestože byli v tréninku rychlejší než ostatní, kteří se kvalifikovali.[9][10][11] Tento systém byl zaveden krátce před druhým závodem sezóny, což vedlo k protestům mezi týmy a jezdci.[12]

Aby mohli jezdci závodit, museli v tréninku odjet alespoň pět kol.[13][pozn. 2]

FIA zveřejnila některé úvahy o designu okruhů a oznámila, že všechny okruhy budou muset projít kontrolou:[6][7]

  • Výběhové zóny musely být široké alespoň 3 m.
  • Dvojité mantinely byly nyní standardem. Používání slaměných balíků bylo zakázáno.
  • Diváci se museli pohybovat alespoň 3 m za oplocením.
  • Boxová ulička měla být oddělena od trati bariérou.
  • Dále byly stanoveny předpisy o šířce trati, povrchu trati a maximální změně sklonu.

Výsledky a pořadí

editovat

Grand Prix

editovat
Pořadí Grand Prix Pole position Nejrychlejší kolo Vítěz závodu Vítězný tým Pneumatiky Výsledky
1   Grand Prix Jihoafrické republiky   Jackie Stewart   Jack Brabham   Jack Brabham   Brabham-Ford G Výsledky
2   Grand Prix Španělska   Jack Brabham   Jack Brabham   Jackie Stewart   March-Ford D Výsledky
3   Grand Prix Monaka   Jackie Stewart   Jochen Rindt   Jochen Rindt   Lotus-Ford F Výsledky
4   Grand Prix Belgie   Jackie Stewart   Chris Amon   Pedro Rodríguez   BRM D Výsledky
5   Grand Prix Nizozemska   Jochen Rindt   Jacky Ickx   Jochen Rindt   Lotus-Ford F Výsledky
6   Grand Prix Francie   Jacky Ickx   Jack Brabham   Jochen Rindt   Lotus-Ford F Výsledky
7   Grand Prix Velké Británie   Jochen Rindt   Jack Brabham   Jochen Rindt   Lotus-Ford F Výsledky
8   Grand Prix Německa   Jacky Ickx   Jacky Ickx   Jochen Rindt   Lotus-Ford F Výsledky
9   Grand Prix Rakouska   Jochen Rindt   Jacky Ickx
  Clay Regazzoni
  Jacky Ickx   Ferrari F Výsledky
10   Grand Prix Itálie   Jacky Ickx   Clay Regazzoni   Clay Regazzoni   Ferrari F Výsledky
11   Grand Prix Kanady   Jackie Stewart   Clay Regazzoni   Jacky Ickx   Ferrari F Výsledky
12   Grand Prix USA   Jacky Ickx   Jacky Ickx   Emerson Fittipaldi   Lotus-Ford F Výsledky
13   Grand Prix Mexika   Clay Regazzoni   Jacky Ickx   Jacky Ickx   Ferrari F Výsledky

Bodový systém

editovat

Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo šest nejlepších výsledků z kol 1-7 a pět nejlepších výsledků z kol 8-13.

Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:

Umístění 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Body 9 6 4 3 2 1
Zdroj:[14]

Pořadí jedzců

editovat
Poř. Jezdec RSA
 
ESP
 
MON
 
BEL
 
NED
 
FRA
 
GBR
 
GER
 
AUT
 
ITA
 
CAN
 
USA
 
MEX
 
Body[pozn. 3]
1   Jochen Rindt 13 Ret 1 Ret 1 1 1 1 Ret DNS 45
2   Jacky Ickx Ret Ret Ret 8 3 Ret Ret 2 1 Ret 1 4 1 40
3   Clay Regazzoni 4 4 Ret 2 1 2 13 2 33
4   Denny Hulme 2 Ret 4 4 3 3 Ret 4 Ret 7 3 27
5   Jackie Stewart 3 1 Ret Ret 2 9 Ret Ret Ret 2 Ret Ret Ret 25
6   Jack Brabham 1 Ret 2 Ret 11 3 2 Ret 13 Ret Ret 10 Ret 25
7   Pedro Rodríguez 9 Ret 6 1 10 Ret Ret Ret 4 Ret 4 2 6 23
8   Chris Amon Ret Ret Ret 2 Ret 2 5 Ret 8 7 3 5 4 23
9   Jean-Pierre Beltoise 4 Ret Ret 3 5 13 Ret Ret 6 3 8 Ret 5 16
10   Emerson Fittipaldi 8 4 15 DNS 1 Ret 12
11   Rolf Stommelen Ret Ret DNQ 5 DNQ 7 DNS 5 3 5 Ret 12 Ret 10
12   Henri Pescarolo 7 Ret 3 6 8 5 Ret 6 14 Ret 7 8 9 8
13   Graham Hill 6 4 5 Ret NC 10 6 Ret DNS NC Ret Ret 7
14   Bruce McLaren Ret 2 Ret 6
15   Reine Wisell 3 NC 4
16   Mario Andretti Ret 3 Ret Ret Ret 4
17   Ignazio Giunti 4 14 7 Ret 3
18   John Surtees Ret Ret Ret 6 Ret 9 Ret Ret 5 Ret 8 3
19   John Miles 5 DNQ DNQ Ret 7 8 Ret Ret Ret DNS 2
20   Jackie Oliver Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 5 Ret NC Ret 7 2
21   Johnny Servoz-Gavin Ret 5 DNQ 2
22   François Cevert Ret 11 7 7 Ret 6 9 Ret Ret 1
23   Peter Gethin Ret Ret 10 NC 6 14 Ret 1
24   Dan Gurney Ret 6 Ret 1
25   Derek Bell Ret 6 1
  Jo Siffert 10 DNQ 8 7 Ret Ret Ret 8 9 Ret Ret 9 Ret 0
  Ronnie Peterson 7 NC 9 Ret 9 Ret Ret NC 11 0
  Andrea de Adamich DNQ DNQ DNQ NC DNS DNQ 12 8 Ret DNQ 0
  John Love 8 0
  George Eaton Ret DNQ DNQ Ret 12 Ret 11 Ret 10 Ret 0
  Peter de Klerk 11 0
  Dave Charlton 12 0
  Piers Courage Ret DNS NC Ret Ret‡ 0
  Tim Schenken Ret Ret NC Ret 0
  Pete Lovely DNQ DNQ NC DNQ 0
  Silvio Moser DNQ DNQ DNQ Ret DNQ 0
  Jo Bonnier DNQ Ret 0
  Gus Hutchison Ret 0
  Alex Soler-Roig DNQ DNS DNQ 0
  Brian Redman DNS DNQ 0
  Hubert Hahne DNQ 0
  Nanni Galli DNQ 0
  Peter Westbury DNQ 0
Poř. Jezdec RSA
 
ESP
 
MON
 
BEL
 
NED
 
FRA
 
GBR
 
GER
 
AUT
 
ITA
 
CAN
 
USA
 
MEX
 
Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu

Jochen Rindt utrpěl smrtelnou nehodu v tréninku před Grand Prix Itálie.

Piers Courage utrpěl smrtelnou nehodu během Grand Prix Nizozemska.

Pořadí konstruktérů

editovat
Poř. Konstruktér RSA
 
ESP
 
MON
 
BEL
 
NED
 
FRA
 
GBR
 
GER
 
AUT
 
ITA
 
CAN
 
USA
 
MEX
 
Body[pozn. 4]
1   Lotus-Ford 5 4 1 Ret 1 1 1 1 15 DNS NC 1 NC 59
2   Ferrari Ret Ret Ret 4 3 14 4 2 1 1 1 (4) 1 52 (55)
3   March-Ford 3 1 7 2 2 2 5 7 8 2 3 5 4 48
4   Brabham-Ford 1 Ret 2 5 11 3 2 5 3 5 Ret 10 Ret 35
5   McLaren-Ford 2 2 4 6 4 3 3 10 4 6 7 3 35
6   BRM 9 Ret 6 1 10 12 Ret Ret 4 Ret 4 2 6 23
7   Matra 4 Ret 3 3 5 5 Ret 6 6 3 7 8 5 23
8   Surtees-Ford Ret 9 Ret Ret 5 6 8 3
  McLaren-Alfa Romeo DNQ DNQ DNQ NC DNS DNQ 12 8 Ret DNQ 0
  De Tomaso-Ford Ret DNS NC Ret Ret DNS DNQ Ret Ret NC Ret 0
  Tyrrell-Ford DNS Ret Ret Ret 0
  Bellasi-Ford DNQ DNQ DNQ Ret DNQ 0
Poř. Konstruktér RSA
 
ESP
 
MON
 
BEL
 
NED
 
FRA
 
GBR
 
GER
 
AUT
 
ITA
 
CAN
 
USA
 
MEX
 
Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu
  • Tučné výsledky se započítávají do součtů šampionátu.

Nemistrovské závody

editovat

Další závody Formule 1 pořádané v roce 1970, které se nepočítávaly do mistrovství světa. International Trophy a Gold Cup se konaly souběžně s vozy Formule 5000.

Závod Okruh Datum Vítěz závodu Vítězný konstruktér
  V Race of Champions Brands Hatch 22. březen   Jackie Stewart   March-Cosworth
  XXII BRDC International Trophy Silverstone 26. duben   Chris Amon   March-Cosworth
  XVII International Gold Cup Oulton Park 22. srpen   John Surtees   Surtees-Cosworth

Poznámky

editovat
  1. Grand Prix Německa se původně měla jet na Nürburgringu, ale jezdci odmítli na tomto okruhu závodit, pokud na něm nebudou provedeny zásadní bezpečnostní změny. Představitelé trati Nürburgring reagovali na seznam změn požadovaných jezdci negativně. Nakonec Hockenheimring hostil závod v sezóně 1970 v plánované datum původního okruhu.
  2. Není jasné, zda toto pravidlo existovalo před tímto rokem.
  3. Body byly uděleny na základě 9–6–4–3–2–1 šesti nejlepším jezdcům umístěným v každém závodě. Započítávalo se 6 nejlepších výsledků z prvních 7 závodů a 5 nejlepších výsledků z posledních 6 závodů, i když toto pravidlo neovlivnilo body žádného jezdce v šampionátu 1970.
  4. Do šampionátu se započítávalo pouze 6 nejlepších výsledků z prvních 7 kol a 5 nejlepších výsledků z posledních 6 kol. Čísla bez závorek jsou body do mistrovství a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1970 Formula One season na anglické Wikipedii.

  1. 1970 Driver Standings [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. 
  2. 1970 Constructor Standings [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. 
  3. Steve Small. The Guinness Complete Grand Prix Who's Who. [s.l.]: Guinness, 1994. ISBN 0851127029. S. 351. 
  4. HENRY, Alan. Johnny Servoz-Gavin. The Guardian. 26 July 2006. Dostupné online [cit. 14 September 2012]. 
  5. Reine WISELL [online]. [cit. 2024-03-04]. Dostupné online. 
  6. a b c d Steven de Grootte. F1 rules and stats 1970-1979 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-03-04]. Dostupné online. 
  7. a b Safety Improvements in F1 since 1963 [online]. [cit. 2024-03-04]. Dostupné online. 
  8. a b Steven de Grootte. F1 rules and stats 1960-1969 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-03-04]. Dostupné online. 
  9. Denis Jenkinson. 1970 Monaco Grand Prix race report: Brabham bins it, Jochen wins it [online]. 10 May 1970 [cit. 2024-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 May 2023. 
  10. Denis Jenkinson. 1970 Dutch Grand Prix race report: Sharp end of the wedge [online]. 21 June 1970 [cit. 2024-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 June 2023. 
  11. Denis Jenkinson. 41st Italian Grand Prix [online]. 6 September 1970 [cit. 2024-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 June 2023. 
  12. Poachers turned gamekeepers: how the FOCA became the new FIA - Part 1: Introduction and timeline [online]. 21 November 2007. Dostupné online. 
  13. Denis Jenkinson. 1970 Belgian Grand Prix race report: Rodriguez reaps rewards [online]. 7 June 1970 [cit. 2023-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 April 2023. 
  14. World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019. 

Externí odkazy

editovat