Otevřít hlavní menu

Felix Téver

česká spisovatelka

Felix Téver, vlastním jménem Anna Lauermannová, rozená Anna Anselma Mikschová, později psaná Anna Mikšová, (15. prosince 1852 Praha[1]16. června 1932 Praha-Liboc[2]) byla česká spisovatelka.

Felix Téver
Anna Lauermannová, rozená Mikšová
Anna Lauermannová, rozená Mikšová
Rodné jméno Anna Mikšová
Narození 15. prosince 1852
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 16. června 1932 (ve věku 79 let)
Praha-Liboc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Pseudonym Felix Téver
Manžel(ka) Josef Lauermann
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodila se jako mladší dcera proslulého pražského lékaře a porodníka Mikoláše Miksche (1800-1875), který měl plno přátel v kruzích měšťanských politiků, a jeho manželky Anny, rozené Lukešové (1815-1898)[3].

Vzdělání nabyla v Praze na německé, pak na české Vyšší dívčí škole. Dále se učila zpěvu a hře na klavír ve škole Františka Pivody. Spřátelila se s Marií, dcerou F. L. Riegera a obě vstoupily do Amerického klubu dam. 23. srpna roku 1875 se provdala za múzicky nadaného a bohatého měšťana Josefa Lauermanna (vnuk Jungmannův), který se po sňatku začal projevovat jako agresivní psychopat. Po osmi letech od něj i s dcerou Olgou utekla, roku 1888 se rozvedli a exmanžel byl umístěn v psychiatrické léčebně. Když se vrátila z tříletého pobytu v Itálii, Francii a Švýcarsku, kde se zotavovala z plicní choroby a duševních útrap, otevřela roku 1880 ve svém domě na Jungmannově náměstí 3 z popudu Františka Ladislava Riegra literární salón. Hostila tam postupně tři generace osobností, mezi prvými historika Antona Gindelyho, který ji přesvědčil, aby sama psala. Rádci jí byli např. Eliška Krásnohorská, Julius Zeyer nebo Otakar Theer. Začala překládat stati z němčiny a francouzštiny a psát vlastní básně, povídky, pak i romány. Padesát let pořádala pro své přátele z okruhu spisovatelů, hudebníků i vědců společnost, nejčastěji čajové literární besedy, kde se probíraly všechny novinky té doby. Určitý čas v jejím domě bydlela také Eliška Krásnohorská. V létě se společnost scházela v Horní Liboci ve vile Julia Zeyera, od něhož dům v jeho hmotné nouzi odkoupila, nechala ho tam bydlet a přátelila se s ním až do jeho smrti. Na svou dobu velmi emancipovaná žena, která mj. kouřila cigarety.[zdroj?]

V Liboci v téměř 80 letech zemřela. Její rohová hrobka s mramorovým stolkem a lavičkou na Olšanských hřbitovech bývá hojně navštěvována kočkami, pro které zde návštěvníci hřbitova nechávají pamlsky (2019).

Literární tvorbaEditovat

Literární tvorbu začala pod pseudonymem Felix Téver (vzpomínka na Itálii – šťastná Tibera) sérií povídek, z nichž první publikovala po doporučení Svatopluka Čecha v Květech. Pak následovaly romány, vyzkoušela si i psaní několika dramatických prací. Publikovala také v literárních časopisech. V počátcích psala z vlastní zkušenosti o rozvrácených manželstvích, nešťastných a a opuštěných ženách (Šeď v šediˇˇ, A div se nestal, U Božího oka, aj.), později se dostala k tématům života společnosti ve staré Praze druhé poloviny 19. století.[4]

Vzpomínky na její literární salón zpracovali její přátelé ve sborníku O bábušce, vydaném tři roky po její smrti.

Výčet literárních pracíEditovat

Povídková tvorbaEditovat

  • Povídky (1894)
  • Její mladší bratr (1900)
  • V soumraku (1902)
  • Duše nezakotvené (1908)
  • Pan básník (1910)
  • Bílá a rudá (1910)

Romány, novelyEditovat

  • Na dvojí struně (1912)
  • U božího oka (1919)
  • Děti (1921)
  • V hradbách (1924)
  • Černý Lohengrin (1927) - román inspirovaný Puškinovým Oněginem
  • Prapodivná historie (1932) – romanticko-fantaskní román o lékaři, vydán posmrtně
  • Lidé minulých dob (1940) – vzpomínky na literární přátele a obyvatele staré Prahy, vydáno posmrtně

Dramatická tvorbaEditovat

  • Pět aktovek (1920) – pět jednoaktovek, vydáno souborem v jednom svazku
  • Za zlatem (1923) – hrála se v pražské Uranii
  • Ozdravovna Na smíchu (1931) – veselohra z lázeňského prostředí[5]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele Matky Boží před Týnem na Starém Městě pražském
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Fabiána a Šebestiána v Dolní Liboci
  3. AhMP, Konskripční přihláška[1]
  4. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola Felix Téver, s. 292. 
  5. VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Felix Téver, s. 112. 

LiteraturaEditovat

  • Lexikon české literatury 4, sv. II. U-Ž. Zpracoval autorský a redakční kolektiv, vedoucí redaktor Luboš Merhaut. Academia Praha 2008.

Externí odkazyEditovat