Ernst Weber von Ebenhof
Ernst svobodný pán Weber von Ebenhof (10. října 1823 Cerhenice – 23. května 1893 Vídeň) byl rakousko-uherský státní úředník. Ve státní správě sloužil od roku 1845, dvacet let zastával různé funkce u místodržitelství v Čechách, nakonec byl dlouholetým sekčním šéfem na rakouském ministerstvu orby (1874–1888). V roce 1880 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Jeho staršími sourozenci byli český místodržitel Philipp Weber von Ebenhof a významný lékař Ferdinand Weber von Ebenhof.
| Ernst baron Weber von Ebenhof | |
|---|---|
 | |
| Sekční šéf na ministerstvu orby | |
| Ve funkci: 1874 – 1888 | |
| Předchůdce | Ludwig von Possinger |
| Nástupce | Ferdinand von Blumfeld |
| Narození | 1823 |
| Úmrtí | 1893 (ve věku 69–70 let) |
| Titul |  svobodný pán (1880) |
| Příbuzní | Philipp Weber von Ebenhof (sourozenec) |
| Ocenění | Leopoldův řád, Řád železné koruny |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Narodil se v Cerhenicích u Kolína, kde jeho otec Jakub Weber působil jako panský správce. Ernst vstoupil do státních služeb v roce 1845 jako konceptní praktikant u zemského gubernia v Praze, krátce poté byl přeložen ke krajskému úřadu v Litoměřicích. Po reorganizaci státní správy byl v roce 1849 jmenován okresním komisařem II. třídy u českého místodržitelství a podílel se na činnosti Zemské vyvazovací komise. V letech 1854–1858 byl místodržitelským tajemníkem v Praze, krátce působil také na ministerstvu vnitra ve Vídni.[1] V roce 1859 byl místodržitelským radou u zemské vlády v Krakově, ještě téhož roku byl ale povolán zpět do Prahy, kde byl pak v letech 1859–1868 místodržitelským radou s kompetencí pro správu policejního a stavebního odboru.[2][3] Poté již natrvalo odešel do Vídně, kde byl ředitelem protokolu ministerské rady (1869–1874)[4] a nakonec dlouholetým sekčním šéfem na ministerstvu orby (1874–1888),[5] od roku 1884 prvním sekčním šéfem.[6]
Tituly a ocenění
editovatSpolu s bratry byl adoptován svým strýcem Wenzelem Weberem (1781–1865), dlouholetým krajským hejtmanem v Chrudimi.[7] Na základě adopce získal v roce 1865 šlechtický titul rytíře s predikátem von Ebenhof (statek na Šumavě, odkud rodina pocházela).[8] V roce 1880 byl povýšen do stavu svobodných pánů.[9] V roce 1884 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[10] Během působení ve státních službách získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[11]
rytíř Řádu Albrechtova (1867, Sasko)
Řád železné koruny III. třídy (1868, Rakousko-Uhersko)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1874, Rakousko-Uhersko)
komandér Řádu italské koruny (1874, Itálie)
Řád železné koruny II. třídy (1880, Rakousko-Uhersko)
Rodina
editovatV roce 1854 se v Praze oženil s Isabelou Stenzelovou (1836–1928), dcera Josefa Stenzela, hospodářského správce u Auerspergů. Z manželství se narodili dva synové.[12] Starší Oskar (1855–1932) sloužil v c. k. armádě a dosáhl hodnosti polního podmaršála,[13] mladší Ernst (1858–1931) působil ve státní správě, nakonec byl sekčním šéfem v císařské kabinetní kanceláři zodpovědným za heraldiku rytířů Řádu zlatého rouna a tajným radou.[14][15]
Jeho starší bratr Philipp (1818–1900) působil také ve státních službách, byl dlouholetým místodržitelem na Moravě (1872–1874) a místodržitelem v Čechách (1874–1881). Další bratr Ferdinand (1819–1893) proslul jako lékař a děkan Karlovy univerzity. Nejmladší ze sourozenců Moriz (1824–1905) byl státním úředníkem a dlouholetým okresním hejtmanem v Plané. Jejich sestra Johanna byla manželkou průmyslníka a politika Aloise Welze.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1859, kapitola Königreich Böhmen, Vídeň, 1859; s. 2 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1866, Vídeň, 1866; s. 380 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1868, Vídeň, 1868; s. 396 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 246 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1876; s. 293 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 121 dostupné online
- ↑ Wenzel Weber von Ebenhof in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der Ritter- und Adels-Geschlechter 1870; Brno, 1870; s. 445–446 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1889; Gotha, 1889; s. 962 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 275 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Ernsta Webera von Ebenhof in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1887; Vídeň, 1887; s. 123 dostupné online
- ↑ Rodina Ernsta Webera von Ebenhof na webu geni.com dostupné online
- ↑ Oskar Weber von Ebenhof na webu Rakouského státního archivu dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 37 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1909; Gotha, 1909; s. 907 dostupné online
Literatura
editovat- Kolektiv: Ministerstvo orby ve Vídni a české země v letech 1867–1918; Ministerstvo zemědělství České republiky Praha, 2016; 143 s. ISBN 978-80-7434-286-8
- KLEČACKÝ, Martin a kolektiv: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky Praha, 2020; s. 776–780 (heslo Weber von Ebenhof) ISBN 978-80-88304-18-0
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2008; Brandýs nad Labem, 2008; 493 s. ISBN 978-80-85955-36-1