Otevřít hlavní menu
Tamga Ejmürů

Ejmürové nebo Ajrumové (turecky Eymür, Eymür boyu, ázerbájdžánsky Eyrum, Ājrīmlǖ, Ayrım, Eymur, Ayrum, Arum, Imer, Imir[1], persky Āyromlū, Āyrom, turkmensky Imir, Eymir, rusky Айрумы) jsou jeden z historicky primárních 24 kmenů Oguzských Turků. V 11. století táhl kmen s názvem Avmur pod vedením Seldžuků přes Persii až do Anatolie k dobývání Blízkého Východu[2] Část kmene zůstala v Oguzském knížectví, na území současného Turkmenistánu a Uzbekistánu. Hlavní území kmene tradičně spočívá v oblasti mezi Gruzií, Arménií a Ázerbájdžánem. Zde byli známí pod jménem Ajrum (a jeho variantami). Jejich zbytky v současnosti ještě nalezneme v Turecku, Ázerbájdžánu, Íránu, v Arménii a v menší míře v Gruzii a Turkmenistánu. V těchto zemích je Ejmür (a varianty) běžné příjmení[3]. Ejmürové představují subetnickou turkomanskou skupinou Ázerbajdžánců. Mluví západním dialektem jazyka ázerbájdžánského. Vyznávají sunnitský islám a v menší míře súfismus. V Íránu mluví perštinou a jsou pod dominancí ší'itského islámu[4]. V Turkmenistánu nese význam „eyni ajrum → stejné ajrum“ nebo „ajdın nazara → turecký vzhled“.

Původ a dějinyEditovat

Ejmür byl název jednoho z 24 oghuzských kmenů. Migrace Ejmürů ve Střední Asie počala v 11. století. Společně se Seldžuky porazili Gháznovce a poté, co ustavili Seldžuckou říši, táhli jako dobyvatelé na Blízký Východ až do Byzancie[2]. Po celou dobu seldžukovského dobývání Blízkého východu byli Ejmürové jeho účastníky. V průběhu tohoto dobývání hráli Saluři → Salgur, Ejmürové → Ajrum → Imir → Ajrom a Karkynové → Karkın → Kargın hlavní roli v osídlování Malé Asie.

  1. podskupina z Halabu (Halabští Turkmeni) migrovala do Sivasu a
  2. podskupina z Maraşu (Maraští Turkmeni) se po úpadku Rúmského sultanátu stala součástí ší'itské islámské militantní skupiny Dulkadyrů (1339-1521) (Kizilbašové).

Původ jménaEditovat

V epose „Köč“ napsaném Mövlüdem Sülejmanem je Imir jméno jednoho nepřítele. Epos ho v podstatě připisuje kmenu Ejmur[8]. V dalším epose Chivského chána Abu al-Ghazi Bahadura [pozn. 1][9] ze 17. století, pojmenovaného „Šedžere-ji Terekime“ napsaného arabskou abecedou se tento etnonym čte třemi způsoby: Ijmur, Imir, Ajmur a někdy Ajmır. Podle vysoce hodnotného díla „Tarih-je Mübarak-šah“, se původní etymologický název Imir vzdálil od společného názvu ostatních oguzských kmenů[10]. Dle ázerbájdžánské metateze je jisté, že toto slovo Ejmur vyznívá způsobem Ajrum, Ejrum. Kvalifikovanou odlišnosti jsou změny přízvuku v tureckých jazycích, způsobené změnou výslovností slov „Ejmur“ → Ej + ‚mür,mur‘ na „Ajrum“ → Aj + ‚rum,rım‘. Na území Arménie, mezi místními jmény, existuje řada etnických názvů. Etnické jméno Ejmur zde existuje v zkomolené podobě Ajrum, Ajrım, Imer, Imir.[11] Dále, ázerbájdžánské a arménské „Ajrum“ → Aj + ‚rum,rım‘ v perštině vyznívá jako „Ajrom“ → Aj + ‚rom,rım‘. Zmatek má původ v nedostatku tureckého přízvuku ı v perštině a jeho následném zastoupení přízvukem u. Pokud se v Anatolii vyvíjel ve formu Ejmür, v Turkmenistánu zůstal ve tvaru Imir, a v Uzbekistánu Ajnur.

Vznik jména tohoto kmene se podle legend o jejich původu vztahuje na Oguz-kaganova vnuka jménem „Eymur“[10].

  • Podle předcházející ústní legendy a Oguz-kaganova eposu napsaného na počátku 14. století, známého také pod názvem Oguz-name, pocházejí z 24 turkomanských kmenů Oguzů.
… ve svazu Oguzů je 22 divizií…[12]

Ejmürové jsou uvedeni na 11. místě v pořadí.[pozn. 2]

V staroturečtině jejich domorodý název znamená: v nejlepší kondici[2]. Jako každý kmen či klan patřící do skupiny Oguzů měli a mají svůj znak – tamgu. Jejích zvířecím totemem byla Poštolka rudonohá.

Oguzské kmeny podle Oguz-kaganova eposuEditovat

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Oghuzové
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Bozokové (Sivé šípy)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Üčokové (Tři šípy)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
"Günchán"
Kajı
Bajat
Alkaevli
Karaevli
 
 
 
 
"Ajchán"
Jazgır
Töker
Dodurga
Japrılı
 
 
 
 
"Jyldyzchán"
Avšar
Kızık
Begdili
Kargın
 
 
 
 
 
 
"Gökchán"
Bajındır
Bedženeg
Čavdur
Čepni
 
 
 
 
"Dagchán"
Salur
Ejmür
Alan-jurtlu
Üregil
 
 
 
 
"Denizchán"
Igdir
Bükdüz
Jiva
Kınık
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Totem
Káně
 
 
 
 
Totem
Orel
 
 
 
 
Totem
Orel jestřábí
 
 
 
 
 
 
Totem
Moták pochop
 
 
 
 
Totem
Poštolka rudonohá
 
 
 
 
Totem
Jestřáb lesní
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

ToponymaEditovat

V Turecku nalézáme 72 míst a vesnic nazvaných Eğmir, Eymir, Eymür, Igmir a İymir, kromě toto se tyto názvy míst ještě vyskytují v Gruzii, kde geografické jméno tohoto toponymu je hodně zastoupené jako Imera, Imira, Imirasani (Imir Hasanli). Další místo Imirli, jež stalo názvem města, se nachází v Arménské provincii Armavir. Kromě toho, v spojitosti s jménem kmenu Ajrum, se ještě v Ázerbájdžánském Agdašském rajóne přijalo jméno vzniklého geografického názvu podle Ázerbajdžánského města Ejmur. V dějinách Zakavkazských toponym se žijícími body staly ještě města jménem Şinix Ayrum, Polad Ayrum a Ayrum.

V současnosti ještě zbytky kmene nalezneme:

Významné osobnosti z kmene EjmürEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Abu al-Ghazi je známý jako autor dvou historických děl: „Genealogie Turkménů → (Šedžere-ji Terekime)“ dokončena v roce 1661 a „Genealogie Turků“ → (Šedžere-ji Türk) dokončena v roce 1665. Jedná se o důležité zdroje moderních poznatků středoasijské historie
  2. Oguzové se tradičně dělí na dvě hlavní skupiny: Bozok'ySivé šípy a Üčok'yTři šípy, ke kterým jsou podle Kašgarského Ejmürové přiřazeni jako jeden z kmenů větve Dagchána

ReferenceEditovat

  1. a b c d e Azərbaycan toponimləri. „Ensiklopədik lüğat..“, – Bakı: Azərbaycan ensiklopediyası, 1999. səh. 55. 588s. (ázerbájdžánsky)
  2. a b c Besim Atalay: Divanü Lügati't – Türk. Türk Tarih Kurumu Basımevi, Ankara, s. 56., s. 57. (turecky)
  3. R. Khanam. „Encyclopaedic ethnography of Middle-East and Central Asia: J-O“, First Edition (2005) Vol 2. s. 126—127 ISBN 81-8220-064-4(anglicky)
  4. „Jazyky Íránu“ (anglicky)
  5. Alakbarli E. „Qədim türk-oğuz yurdu- Ermənisatan“, – Bakı: Sabah, 1994. - 208s (ázerbájdžánsky)
  6. Alijeva R. „Azərbaycan toponimləri“, Bakı: Qanun, 2002. - 136s (ázerbájdžánsky)
  7. Шахсевены. slovari.yandex.ru. БСЭ. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)  (rusky)
  8. a b Prof. Dr. Soltanğa Ataniyazov „Minulost: Distribuce, současná situace a budoucí turkmenské pokolení“ dostupné online Archivováno 25. 1. 2011 na Wayback Machine, S. 13, přístupné 19. Září 2011. (turecky)
  9. Sinor, Denis, Inner Asia: History, Civilization, Languages; A Syllabus (Bloomington: Indiana University, 1969) p.59. (anglicky)
  10. a b Fakr-al-Dīn Mobarakshah, „Tarih-e-Mobarakshah“, ed. E. Denison Ross, London, 1927, p. 48. (anglicky)
  11. Səmədova, Könül „Qərbi Azərbaycan Etnotoponimlərinin Areallari“, Azərbaycan dövlət Pedaqoci Universiteti, Bakı, Nurlan-200, s. 17. (ázerbájdžánsky)
  12. Encyclopaedia Iranica: „Bayat“. Bayāt was one of the twenty-two Oghuz tribes listed in Maḥmūd Kāšḡarī’s. (anglicky)
  13. a b Bünyadov Z., Məmmədov H. „Irəvan əyalətinin icmal dəftəri“. Bakı, 1997 (ázerbájdžánsky)
  14. a b The Army and Creation of the Pahlavi State in Iran, 1921-1926 - Stephanie Cronin [online]. Google Books, 1997 [cit. 2012-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. AZIMI, Fakhreddin. The Quest for Democracy in Iran: A Century of Struggle against Authoritarian Rule. [s.l.]: Harvard University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-674-02778-7. S. 84. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat