Otevřít hlavní menu

Duslova vila v Berouně

kulturní památka České republiky v obci Beroun

Duslova vila v Berouně je vžité označení pro novorenesanční vilu v Berouně na třídě Politických vězňů 203. Dům si v roce 1890 postavil podle návrhu významného českého architekta 19. století a novorenesance Antonína Wiehla[1][2] podnikatel Martin Dusl. Dům je ve vlastnictví Města Beroun[3] a využívá jej Městská galerie.[4] Od roku 1996 je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek[5]

Duslova vila v Berouně
Duslova vila v Berouně
Duslova vila v Berouně
Základní informace
Sloh neorenesance
Architekt Antonín Wiehl
Výstavba 1890
Přestavba rekonstrukce a restaurování 2001 - 2003
Současný majitel Město Beroun
Poloha
Adresa Beroun, ČeskoČesko Česko
Ulice Politických vězňů
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 11517/2-4347 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis domuEditovat

Dům je situován severně od Husova náměstí na Třídě Politických vězňů a jihozápadně od mostu přes Berounku. Novorenesanční, jednoposchoďová budova. Průčelí s rizalitem je směrováno na severozápad do Třídy Politických vězňů. Ve střední ose průčelí nad vchodem je v prvním patře balkon. Nad okny parteru i prvního patra jsou suprafenestry. Pod střechou je po celém obvodu budovy konzolová římsa. Budova je na jihozápad prodloužena prosklenou lodžií, jejíž střecha tvoří terasu 1. patra s balustrádovým zábradlím. Ze zahrady stoupá ke vchodu do lodžie schodiště. Nároží domu zdobí rustika. Fasáda je bohatě členěna štukovým ostěním, balustrádami, římsami, zrcadly a vázami. Ze zahrady vede do 1. patra vnější schodiště na zadní straně. Zvlášť hodnotná je originální výzdoba interiérů. Kromě prvků navržených při stavbě vily jsou do interiéru včleněny historické plastiky, architektonické prvky a malby: malovaný epitaf rodiny Mosníků z r. 1613 z kostela sv. Jakuba v Berouně, v přízemí u schodiště je osazen pozdně gotický portál se sklípkovou výzdobou z první poloviny 16. stol. (původně v domu čp. 31/I. v Berouně). Stropy jsou zdobeny fabiony a římsami se zrcadly s profilovanými rámy se štukami a malovanou dekorativní výzdobou. Stěny jsou pokryty papírovými tapetami s rostlinnými dekory. Na podlahách jsou položeny parkety s intarziemi. Unikátní jsou troje kachlová kamna. Na schodištích, v přízemí a 1. patře jsou kovaná zábradlí a mříže.[6]

Autor Duslovy vilyEditovat

Antonín Wiehl byl již od sedmdesátých let 19. století uznávaným a žádaným architektem a vůdčí osobností české novorenesance. Ve svých realizacích prosazoval vlastní styl vycházející výrazně z české renesance 16. století. Byl též erudovaným konzervátorem památkové péče, sběratelem a muzejním pracovníkem a tuto zkušenost uplatňoval v detailech fasád i interiérů. Ke každé realizaci přistupoval na základě detailního studia historických staveb, kdy si ke každé stavbě v terénu zpracoval podrobný dokumentační materiál.[7] Architektonický návrh na Duslovu vilu zpracoval poté, kdy v Praze realizoval již 8 činžovních domů, z veřejných staveb budovu vodárny v Praze na Novotného lávce, arkády na Vyšehradském hřbitově a 2 stavby srovnatelné velikostí s Duslovou vilou: Wiehlův dům ve Slaném pro svého bratra Julia (zde Wiehl navrhoval výtvarné řešení a sgrafita sám) a přístavbu vily pro Josefa Šebestiána Daubka v Brněnci u Svitav.[8]Při těchto realizacích spolupracoval s významnými malíři a sochaři z generace Národního divadla:[9] s malíři (Mikolášem Alšem, Františkem Ženíškem. Velice často spoluprácoval se sochařem (Josefem Václavem Myslbekem: na Berounsku v době před realizací Duslovy vily Wiehl (ve spolupráci právě s Myslbekem a s malířem Maxmiliánem Pirnerem) zpracoval návrh novorenesanční hrobky rodiny Daubkovy v Litni (1888).[10][11][12] Na Duslově vile je vidět Wiehlova preciznost v detailech výzdoby fasády i interiérů. I když byl propagátorem české renesanční tradice, Duslova vila je navržena ve stylu italské renesance.

Historie domuEditovat

Otec stavebníka Antonín Dusl, podílník na pile, koupil roce 1852 dům v tehdejší Karlově ulici nad severním okrajem vnitřního města. Jeho nejmladší syn Martin Dusl otcův podnik rozšířil a stal se významným výrobcem parket a dalších výrobků zé dřeva. Byl též významným mecenášem a vášnivým amatérským paleontologem, který spolupracoval s Joachimem Barrandem.[13] Na konci osmdesátých let se rozhodl postavit novou reprezentativní rezidenci vedle otcova domu. Stavba domu zahájil a dokončil v roce 1890. Od r. 1924 je vila majetkem města Beroun a do r. 1965 zde sídlilo muzeum v Berouně a Okresní archiv v Berouně. Poté zde do r. 2002 byla dislokována knihovna. Sál v prvním patře byl využíván k přednáškám, koncertům a různým kulturním programům. K domu v době jeho stavby náležela i zahrada oddělená od ulice vysokou zdí. Poté, kdy v roce 1924 dům koupilo město, byla zahrada upravena na veřejný park pojmenovaný od roku 1932 podle historika a archiváře Berouna prof. Ferdinanda Pakosty.[14] V sadu je socha „Geniu Bedřicha Smetany“ od berounského rodáka Václava Živce.[15]

Duslova vila v současnostiEditovat

Pro svou architektonickou hodnotu a význam v historii města je Duslova vila od roku 1996 zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek.[16]a patří k významným stavebním památkám Středočeského kraje.[17] Dům je v současnosti ve vlastnictví města Beroun, které finacovalo jeho opravu v letech 2002–2005[3] Sdružení atika restaurovalo štukovou výzdobu fasády.[18] Ve dvou etapách byly restaurovány interiéry. V roce 2003 byla dokončena II. etapa restaurování nástěnných maleb a papírových tapet, (restaurátor D. Frank), dále zábradlí, mříže, parapetní a střešní zahrádky (restaurátor J. Kučera), parkety v místnostech č. 208 a 209, 1890 (restaurátor J. Fiala), rekonstrukce nástěnných maleb ostatních místností restaurátor F. Ondráček).[19] Po dokončení generální opravy slouží potřebám Městské galerie v Berouně.[4][20][21]

Galerie Duslova vila v BerouněEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  2. KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. (česky) 
  3. a b Památky. 28 Duslova vila [online]. Beroun: Město Beroun [cit. 2015-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-29. (česky) 
  4. a b Městská galerie Beroun [online]. česky: Město Beroun [cit. 2015-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (Beroun) 
  5. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 21934/2-582 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-10-02]. Dostupné online. (česky) 
  6. POCHE, Emanuel; ET AL. Umělecké památky Čech. Sv. 1.. 1. vyd. Praha: Academia,, 1977. S. 65. (česky) 
  7. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 11. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  8. VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanãní vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83-90. Dostupné online. 
  9. ŽÁKOVEC, František. Chrám znovuzrození. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1918 (1918 tisk). S. 101. (česky) 
  10. BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22-27. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  11. PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království Českého. Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů a jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém. Řada první: Arcidiecese Pražská, Díl II., Vikariáty: Berounský, Bystřický a Plzeňský. Sepsal Antonín Podlaha.. první. vyd. Praha: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1908 (1908 tisk). 230 s. (Knih "Dědictví Svatojanského" čís. 101.. Podíl údů "Dědictví Svatojanského" na rok 1908 čís. 3). Kapitola 6.Liteň, fara, s. 61 - 67. (česky) 
  12. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 34255/2-345 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  13. ČTK. V Berouně má vzniknout nové náměstí pojmenované po Barrandovi [online]. Praha: Archiweb, 2009-11-09 [cit. 2015-10-03]. Dostupné online. (česky) 
  14. Profesor Ferdinand Pakosta : vzpomínky a ocenění jeho práce pro český jih a brdský kraj : Jeho činnost v Pacově a v Berouně : [Sborník] / uspořádal Přemysl Plaček. první. vyd. Tábor: Přemysl Plačka, 1915 (V. Šafránek) Dostupné online. S. 222-284. (česky) 
  15. Duslova vila (Beroun, Česko) Jiné jméno Duslovský palác (Beroun, Česko) Dům čp. 203 (Beroun, Česko). Duslova vila (Beroun, Česko) [online]. Kladno: Středočeská vědecká knihovna v Kladně, příspěvková organizace [cit. 2015-10-03]. Dostupné online. (česky) 
  16. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 211517/2-4347 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-10-03]. Dostupné online. (česky) 
  17. ŠVÁCHA, Rostislav; ET AL. Slavné vily Středočeského kraje [online]. Příprava vydání Rostislav Švácha. první. vyd. Praha: FOIBOS, 2010 [cit. 2015-10-03]. S. 86-89.. Dostupné online. ISBN 978-80-87073-19-3. (česky) 
  18. Řehoř Karel Atika. Štukatérské sdružení. Reference Beroun Duslova vila [online]. Kladno-Švermov: Řehoř Karel Atika. Štukatérské sdružení [cit. 2015-10-03]. Dostupné online. (česky) 
  19. Beroun. Okres Beroun. Duslova vila. Zprávy památkové péče. Příloha Přehled restaurátorských prací v roce 2003 [online]. Praha: Národní památkový ústav Praha, 2004 [cit. 2015-10-03]. S. 3. (česky) 
  20. TOPINKA, Jiří. Berounská Duslova vila opět reprezentační.. první. vyd. Svazek 7. Beroun: okresní archiv v Berouně, 2004. (Minulostí Berounska. Sborník Státního okresního archivu v Berouně). S. 306. (česky) 
  21. HULÍNSKÝ, Milan. Vila se snad dočká opravy. Mladá fronta Dnes. 18.7.2001, roč. roč. 12, čís. 165, s. C/3.. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22-27. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. (česky) Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1-52. (česky) 
  • Duslova vila (Beroun, Česko) Jiné jméno Duslovský palác (Beroun, Česko) Dům čp. 203 (Beroun, Česko). Duslova vila (Beroun, Česko) [online]. Kladno: Středočeská vědecká knihovna v Kladně, příspěvková organizace [cit. 2015-10-03]. Dostupné online. (česky) <
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. (česky) 
  • HULÍNSKÝ, Milan. Vila se snad dočká opravy. Mladá fronta Dnes. 18.7.2001, roč. roč. 12, čís. 165, s. C/3.. (česky) 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. (česky) 
  • Profesor Ferdinand Pakosta : vzpomínky a ocenění jeho práce pro český jih a brdský kraj : Jeho činnost. první. vyd. Tábor: Přemysl Plačka, 1915 (V. Šafránek) Dostupné online. S. 222-284. (česky) 
  • PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku století dvacátého. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26-48. Dostupné online.
  • POCHE, Emanuel; ET AL. Umělecké památky Čech. Sv. 1.. 1. vyd. Praha: Academia,, 1971. S. 65. (česky) 
  • ŠVÁCHA, Rostislav; ET AL. Slavné vily Středočeského kraje [online]. Příprava vydání Rostislav Švácha. první. vyd. Praha: FOIBOS, 2010 [cit. 2015-10-03]. S. 86-89.. Dostupné online. ISBN 978-80-87073-19-3. (česky) 
  • TOPINKA, Jiří. Berounská Duslova vila opět reprezentační.. první. vyd. Svazek 7. Beroun: okresní archiv v Berouně, 2004. (Minulostí Berounska. Sborník Státního okresního archivu v Berouně). S. 306. (česky) 
  • VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanãní vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83-90. Dostupné online. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. (česky) 
  • Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  • ŽÁKOVEC, František. Chrám znovuzrození. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1918 (1918 tisk). S. 101. (česky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat