Wiehlův dům (Slaný)

památkově chráněný dům ve Slaném

Wiehlův dům je vžité označení pro novorenesanční dům ve Slaném, Wilsonově ulici čp. 560/5, situovaný na nároží Wilsonovy ulice a Divadelní ulice. Dům si pro svou potřebu v letech 18791880 postavil podle návrhu významného českého architekta 19. století Antonína Wiehla jeho bratr Julius Wiehl, profesor lesnické školy a úředně oprávněný zeměměřič ve Slaném. Autorem návrhů maleb a sgrafit na fasádě je rovněž Antonín Wiehl. Dům byl postaven na pozemku, který Julius Wiehl odkoupil.[1] Dům je v současnosti ve vlastnictví města Slaný[2] a je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek.[3] Stejné označení Wiehlův dům se používá i pro dům, který si Antonín Wiehl jako stavebník postavil pro sebe v Praze na Václavském náměstí.

Wiehlův dům
Wiehlův dům ve Slaném
Wiehlův dům ve Slaném
Základní informace
Slohneorenesance
ArchitektiAntonín Wiehl návrh sgrafit a fresek Antonín Wiehl
Výstavba18791880
Přestavbarestaurování sgrafit a malby 1941, 1977, oprava a restaurování 2002 - 2005
Současný majitelMěsto Slaný
Poloha
AdresaSlaný, ČeskoČesko Česko
UliceWilsonova
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky21934/2-582 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis domu editovat

 
Antonín Wiehl - architekt a bratr stavebníka

Nárožní jednopatrový novorenesanční rodinný dům je situovaný na rohu Wilsonovy a Divadelní ulice (dříve Na katovně) s průčelím do Wilsonovy ulice. Novorenesanční dům má sedm os a na každém nároží průčelí jednoosý nárožní rizalit. Ve střední ose průčelí nad vchodem je v prvním patře balkon. Nároží domu, okna a vchodové dveře na balkon zdobí rustika. Nad okny prvního patra a pod hlavní římsou je vlys, kde v černém pásu jsou vyškrabány sfingy nesoucí lyry, rostlinné a mytologické motivy. Autorem sgrafitová výzdoby a maleb je sám architekt Antonín Wiehl. Na fasádě jsou kombinovány barvy černá a hnědá. Na sgrafitech do Divadelní ulice připomíná stavebníka jeho jméno a doba stavby /AEDIFICAVIT /IULIUS WIEHL / A:D: MDCCCLXXIX/, který nesou sfingy. Profesi stavebníka symbolizuje zeměměřičské náčiní, sáhovka a úhelník.[4][5][6][7][8] Na fasádě průčelí ve vlysu prvního patra rizalitů jsou další latinské nápisy odpovídající oblibě architekta v "mluvící architektuře" sbíral průpovídky na historických stavbách jako nositele „vtipu, humoru, ironie, ale i moudrosti a morálky[9]Tyto nápisy doplněné o zeměměřičské náčiní nesou opět sfingy. Jako sgrafito je provedeno i číslo popisné domu vyškrabané do černé omítky pod balkonem nad vchodovými dveřmi z Wilsonovy ulice. Antonín Wiehl architektonický návrh na bratrův dům zpracoval poté, kdy v Praze realizoval již pět činžovních domů. Dům ve Slaném však je v této řadě první, kde Wiehl navrhoval výtvarné řešení a sgrafita sám. Obvykle v návrhu pouze vymezil plochu pro sgrafita a malby a svou představu o barvě a námětech a vlastní návrh výtvarné výzdoby svěřil malíři nebo sochaři. Na výzdobě domů, které navrhoval spolupracoval s malíři (Mikolášem Alšem, Františkem Ženíškem, sochaři (Josefem Václavem Myslbekem. Na některých domech a jejich výzdobě spolupracoval s dalším architektem, zejména (Josefem Fantou, Osvaldem Polívkou a v době stavby slánského domu většinou Janem Zeyerem). Při stavbě svého domu v Praze svěřil návrh maleb Mikoláši Alšovi a návrh sgrafit Josefu Fantovi.[10][11]

Historie domu editovat

 
Wiehlův dům Slaný - sgrafita pod balkonem čp. 560

Stavebníkem byl Julius Wiehl, úředně oprávněný zeměměřič ve Slaném. Stavbu domu zahájil v září 1879 a v lednu 1880 byl již dům zkolaudován. 13. února 1879 stavebník Julius Wiehl společně a jeho bratr architekt Antonín Wiehl na setkání s představiteli města Slaný a majiteli sousedních pozemků informovali o záměru. Stavba byla po vydání stavebního povolení zahájena 3. března 1879.

I když realizace Wiehlova návrhu byla poměrně rychlá, zpočátku probíhala s vážnými komplikacemi. Stavebník vedl spor s městem, protože mu byla stanovena omezení (okna směřující na obecní pozemek). Julius Wiehl se odvolal, avšak obecní zastupitelstvo po vystoupení na návrh purkmistra Antonín Prügla Wiehlovo odvolání většinou hlasů zamítlo. Stavebník v další fázi stavbě ignoroval upravené stavební povolení a v srpnu 1879 mu uložilo město Slaný pokutu ve výši 20 zlatých s alternativou při nezaplacení čtyř dnů ve vězení). Stavba pokračovala v září, kdy byl potvrzen výkres se některými změnami zejména pokud se týká tvaru oken (původní projekt v 1. patře měl obdélná okna). Kolaudace nového domu proběhla v lednu 1880. Julius Wiehl zde bydlel pouze krátce. V roce 1890 je uváděn jako žadatel o povolení úprav domu jako vlastník lékař Leopold Wassermann.[12]Sgrafitová výzdoba byla třikrát opravována a čištěna. Poprvé za druhé světové války v roce 1940, v roce 1977 ji opravoval restaurátor Alois Tintěra. V roce 2002 malby a sgrafita opravil restaurátor Lubomír Zeman v rámci oprav domu v letech 2002 – 2005.[6][7][8]Wiehlův dům je jedním z významných domů ve Slaném, který spoluvytvářel v 2. polovině 19. století Wilsonovu ulici jako hlavní třídu od náměstí do centra města.[13] Antonín Wiehl se po dokončení bratrova domu v roce účastnil soutěže na návrh stavby Městského divadla ve Slaném na pozemku proti Wiehlovu domu v Divadelní ulici. Návrh zpracoval v roce 1881 Jan Koula. Divadlo bylo navrženo jako klasická palladiovská architektura s velkou nikou a mělo být situováno uprostřed parku.[14]Návrh nebyl přijat, protože neodpovídal představě obecního zastupitelstva o stavbách vytvářejících Wilsonovu ulici jako hlavní třídu do středu města. V roce 1883 bylo divadlo postaveno podle vítězného návrhu architekta Jindřicha Failky[14].

Wiehlův dům v současnosti editovat

Pro svou architektonickou hodnotu a význam v historii města je Wiehlův dům zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek.[3]Dům je v současnosti ve vlastnictví města Slaný, které financovalo jeho opravu v letech 2002–2005.[2]

Galerie Wiehlův dům ve Slaném editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 7–11, 22. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  2. a b Město Slaný [online]. česky: Město Slaný [cit. 2015-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-16. (Slaný) 
  3. a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 21934/2-582 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-10-02]. Dostupné online. 
  4. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 22. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  5. POCHE, Emanuel; ET AL. Umělecké památky Čech. Sv. 3.. 1. vyd. Praha: Academia,, 1980. S. 336.. 
  6. a b KUCHYŇKA, Zdeněk; PŘIBYL. Slaný. Praha: Enigma, 1995. 17 s. 
  7. a b PŘIBYL, Vladimír. Wiehlův dům. S. 16.. Slánská radnice [online]. [cit. 2015-10-02]. Roč. 6-2003, čís. 3, s. 16.. 
  8. a b Wiehlův dům (Slaný, Česko). Wiehlův dům (Slaný, Česko) [online]. Soubor jmen korporací - regionální památky. KLadno: Středočeská vědecká knihovna v Kladně, příspěvková organizace [cit. 2015-10-02]. Dostupné online. 
  9. VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. 
  10. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21, 22. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  11. PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
  12. PŘIBYL, Vladimír. Wiehlův dům. S. 16. Slánská radnice [online]. 2003-03-07 [cit. 2015-10-02]. Roč. VI, čís. 3, s. 16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-18. 
  13. PŘIBYL, Vladimír. Wilsonova ulice ve Slaném [online]. Slaný: Vlastivědné muzeum ve Slaném ve spolupráci s odborem kultury ve Slaném, 2003 [cit. 2015-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-03. 
  14. a b WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 22, 23. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Literatura editovat

  • BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22–27. Dostupné online [cit. 2014-11-30].  Archivováno 25. 9. 2015 na Wayback Machine.
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. 
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • KUCHYŇKA, Zdeněk; PŘIBYL. Slaný. Praha: Enigma, 1995. 17 s. 
  • PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
  • POCHE, Emanuel; ET AL. Umělecké památky Čech. Sv. 3.. 1. vyd. Praha: Academia,, 1980. S. 336.. 
  • PŘIBYL, Vladimír. Wiehlův dům. S. 16.. Slánská radnice [online]. [cit. 2015-10-02]. Roč. 6-2003, čís. 3, s. 16.. 
  • PŘIBYL, Vladimír. Wilsonova ulice ve Slaném [online]. Slaný: Vlastivědné muzeum ve Slaném ve spolupráci s odborem kultury ve Slaném, 2003 [cit. 2015-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-03. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanční vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. S. 83–90, 89. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83–90. Dostupné online. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. 
  • Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
  • Wiehlův dům (Slaný, Česko). Wiehlův dům (Slaný, Česko) [online]. Soubor jmen korporací - regionální památky. KLadno: Středočeská vědecká knihovna v Kladně, příspěvková organizace [cit. 2015-10-02]. Dostupné online. 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat