Dobromilice (zámek)
Zámek v Dobromilicích se nachází na jihozápadním okraji stejnojmenné obce, ležící asi 5 km severozápadně od centra města Němčice nad Hanou v okrese Prostějov. Od roku 2002 je zámek v soukromém vlastnictví a prochází pozvolnou rekonstrukcí.[1] Spolu s přilehlou barokní sýpkou je stavba od 3. května 1958 chráněna jako kulturní památka.[2]
| Zámek Dobromilice | |
|---|---|
 Pohled na zámek od západu | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní, rokokový, klasicistní |
| Výstavba | 17. století |
| Stavebník | Scherfenberkové |
| Další majitelé | Přepyští z Rychemberka, Kořenští z Terešova, Reichenauové, Bukůvkové z Bukůvky, Bedřich z Fürstenberka, Arcidiecéze olomoucká |
| Současný majitel | MUDr. Jindřiška Burešová |
| Poloha | |
| Adresa | Dobromilice 40,  Česko |
| Souřadnice | 49°21′30,67″ s. š., 17°8′7,86″ v. d. |
  zámek Dobromilice | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 29542/7-5508 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Předchůdcem zámku byla středověká tvrz, která je v písemných pramenech poprvé připomínána k roku 1368.[3] Když o dvě století později, v roce 1563, zakoupil Dobromilice rytíř Matyáš Žalkovský ze Žalkovic (†1590), byla již tato tvrz pustá.[4] Žalkovští proto přistoupili k výstavbě nové tvrze s pozdně renesančním jádrem, jež vyrostla na jihozápadním okraji obce.[5] Ve druhé polovině 17. století se majitelem dobromilického panství stal Jan Arnošt ze Scherfenberka (†1690), za jehož působení byla tvrz přestavěna na barokní pětikřídlý zámek se sala terrenou, obklopený parkem.[1][3] Už v roce 1699 však Scherfenberkové panství prodali Přepyšským z Rychemberka, po nichž roku 1737 přicházejí Kořenští z Terešova.[6] Václav hrabě Kořenský z Terešova, císařský rada, hejtman Olomouckého kraje a přísedící moravského zemského soudu, dal zámek upravit a rozšířit přístavbou rokokové sálové budovy. Zároveň s úpravami zámku financoval hrabě Kořenský rokokovou přestavbu místního farního kostela Všech svatých, přičemž oba stavební projekty byly patrně realizovány stejným architektem.[5]
V roce 1796 zakoupila zámek a panství za 90 250 zlatých Marie Anna von Reichenau, provdaná Clam-Martinic, která Dobromilice roku 1826 věnovala svému mladému příbuznému Michaelovi Zikmundovi hraběti Bukůvkovi z Bukůvky (1808–1882).[7] Při převzetí statku se však musel Michael Zikmund zavázat, že dobromilický zámek přenechá k doživotnímu užívání svému otci Karlovi Zikmundovi hraběti Bukůvkovi z Bukůvky (1761–1840), druhému bratranci Marie Anny von Reichenau.[7] Za Bukůvků byly upraveny fasády a vstupní průčelí ozdobil rodový erb. Michael Zikmund Bukůvka se panství ujal v roce 1835 a na zámku vedl pestrý společenský život. Jako mecenáš hudebního spolku Brüner Musikverein se stýkal s významnými hudebníky (Karel Vilém Haugwitz, Hynek Vojáček) a v Dobromilicích hostil také politika a opata starobrněnského augustiniánského kláštera Cyrila Františka Nappa (1792–1867).[7] Ačkoliv v roce 1870 odprodal dobromilický velkostatek olomouckému arcibiskupovi Bedřichovi z Fürstenberka (v úřadu 1853–1892), ponechal si na zámku několik místností, které rodina Bukůvků ještě několik let po prodeji obývala.[4][7]
Arcibiskup Fürstenberk zámek roku 1874 předal Katolickému podpůrnému spolku arcidiecéze olomoucké a v církevních rukách se areál nacházel až do doby po roce 1948. Za socialismu zámek sloužil potřebám MNV, v jeho prostorách byly umístěny byty či knihovna.[1] Po roce 1989 byl v části zámeckých prostor provozován Dům na půli cesty. Od roku 2002 je zámek v soukromém vlastnictví a veřejnosti není běžně přístupný.
Architektura editovat
Exteriéry editovat
Dobromilický zámek má podobu volně stojící patrové dvoutraktové stavby, obklopující nepravidelné vnitřní nádvoří. Z nároží vstupního východního křídla vychází nakoso postavená hranolovitá vížka s kruhovým hodinovým ciferníkem, zakončená čtyřbokou mansardovou stanovou střechou. Kořenského rokoková sálová přístavba je obrácena směrem do parku. Vstupní průčelí dekoruje jednoosý rizalit zakončený tympanonem, v němž je umístěn erb Bukůvků z Bukůvky. Z hladkých fasád vystupují obdélná okna, v patře zdobená šambránami a římsami. Východně od zámecké budovy je situována památkově chráněná barokní sýpka z první poloviny 18. století, krytá mansardovou střechou.[5]
Interiéry editovat
V přízemí vstupního křídla jsou dochovány renesanční síťové klenby s hřebínky, patro je zcela plochostropé. Součástí přízemí je rovněž barokní sala terrena s valenou klenbou s výsečemi, kterou zdobí bohatě tvarované zrcadlové rámy. Místnost s balkonovou lodžií, umístěná v patře vstupního křídla, sloužila jako zámecká hodovní síň.[3]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c Zámek | dobromilice.cz. www.dobromilice.cz [online]. [cit. 2022-02-04]. Dostupné online.
- ↑ Zámek se sýpkou. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-02-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c SPURNÝ, František (a kol). Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Morava. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1983. 360 s. S. 56.
- ↑ a b HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1225-7. S. 511–512.
- ↑ a b c SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. A/I. 1. vyd. Praha: Academia, 1994. ISBN 80-200-0474-2. S. 377–379.
- ↑ D'ELVERT, Christian. Die Grafen Koržensky von Tereschau. Notizen-Blatt der historisch-statistischen Section des kais. königl. mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur und Landeskunde. 1868, čís. 11, s. 81–84.
- ↑ a b c d BŘEZINA, Vladimír. Rytířský stav v Čechách a na Moravě v raném novověku. Rod Bukůvků z Bukůvky od středověku do 20. století. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2008. 185 s. ISBN 978-80-86829-33-3. S. 96–98.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek Dobromilice na Wikimedia Commons
