Otevřít hlavní menu

ZaloženíEditovat

Tato právní figura – kapitulní děkanství, byla založena roku 21. listopadu 1349 císařem Karlem IV. prostřednictvím arcibiskupa Arnošta z Pardubic, vlastním bratrem 20. litoměřického probošta Bohuslava z Pardubic. Byla použita část fundačního proboštského majetku, která se sloučila se scholastikátem (funkcí při kapitule – jednalo se o kapitulní školu a s ní spojenou knihovnu), který takto zanikl. Prvním děkanem byl jmenován kanovník-scholastik Mikuláš Hostislav z Horažďovic. Jeho hlavním úkolem bylo při zachovávání rezidence pečovat o bohoslužby.

Děkan je také strážcem kapitulní pečeti. Vlastním právem užívá titul prelát a k tomu odpovídající insignie.

Za dlouhá staletí se v této funkci a zároveň kanonikátu vystřídala řada vynikajících osobností.

ObročíEditovat

Ke kapitulnímu děkanství patřilo, jak to bylo obvyklé od zakladatele kanonikátu-dignity fundace ve formě obročí. Ze zjištěných údajů lze doložit, že k děkanskému obročí patřila také obec Podsedice, která byla kolem roku 1443, za děkana Matyáše z Častolovic dědičně pronajata některým podsedickým osadníkům. Bylo přesně určeno, jaké mají tito nájemci povinnosti finanční, naturální; byli zproštěni robot a dalších povinností k vrchnosti. Písemné smlouvy k tomu byly sjednány, aby bylo dosaženo vyšších výnosů a kultivace, rovněž také pěstování ovoce, chmele a vína.

K dalšímu obročí děkanství patřila obec Vědlice. Tuto obec kapitulní děkan Jan z Tábora poskytl tuto obec Janu Münzerovi-Mincířovi z Čečelic „na dva lidské životy“. Probošt Benedikt z Valdštejna se po roce 1455 začal tímto problémem zabývat a dosáhl listinou z 13. prosince 1459, že držitelé Vědlic za sebe i za své následovníky, že pokud je budou Münzerové užívat, budou platit každoročně 60 grošů. Později se Jan Münzer stal velkým dobrodincem proboštství, a roku 1464 daroval kapitule (již ne konkrétnímu kanonikátu kapitulního děkana) osadu Želetice, které byly připojeny ke kostelu sv. Jana Křtitele. V Želeticích převzal probošt také dvůr. Tento dar proboštství byl potvrzen 15. května 1465 králem Jiřím z Poděbrad a králem Ladislavem Pohrobkem (14531457). Současně přenechal Münzer proboštovi a jeho nástupci patronátní právo ke kostelu sv. Martina v Mlékojedech.

Současná situaceEditovat

Podle současného Kodexu kanonického práva z roku 1983, kánon 507, §1 je tato funkce analogická funkci děkana sboru kardinálů na univerzální úrovni, v tomto případě se však jedná o funkci na úrovni partikulární. Chápe se jako "primus inter pares" (kánon 352, §2); obsazování kanonikátu-dignity kapitulního děkana se děje jmenováním od diecézního biskupa. Probošt jakožto první dignita je volen sídelními kanovníky a následně potvrzen litoměřickým diecézním biskupem na tříleté funkční období[1] – představuje prvek výkonné moci.

Druhá kapitulní dignita – děkan litoměřické kapituly je však svou povahou ustanovení trvalé. Představuje ve sboru kanovníků prvek stability.

Kapitulní děkani litoměřické kapitulyEditovat

Kapitulní děkani litoměřické kolegiátní kapitulyEditovat

Kapitulní děkani litoměřické katedrální kapitulyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Stanovy Katedrální Kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích, platné od 11. dubna 1995
  2. viz Winter: Život cirkev.. 423; Borovy: Medek str. 10, 11.
  3. SCHLENZ, Johann. 203 Schl. SB III/30. [s.l.]: Státní oblastní archiv v Litoměřicích, originál z 26. července 1667 Vídeň. Dostupné online. 
  4. Schematismus des österreichischen Kaiserthums, I. Theil, z roku 1822, s. 18, uvádí: Unbesetzt – Neobsazeno

LiteraturaEditovat