Otevřít hlavní menu

Adolf Šelbický

český římskokatolický duchovní

Adolf Šelbický (23. prosince 1869 Benešov nad Ploučnicí17. ledna 1959 Praha) byl český římskokatolický kněz, děkan litoměřické kapituly a v letech 19291939 generální vikář litoměřické diecéze.

Monsignore
ThDr. Adolf Šelbický
Generální vikář
litoměřické diecéze
ThDr. Adolf Šelbický jako kanovník litoměřické kapituly
ThDr. Adolf Šelbický jako kanovník
litoměřické kapituly
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Předchůdce Antonín Čech
Nástupce Pro německou část diecéze
Franz Wagner;
Pro českou část diecéze
Josef Kuška
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 17. července 1892
Osobní údaje
Datum narození 23. prosince 1869
Místo narození Benešov nad Ploučnicí, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 17. ledna 1959
(ve věku 89 let)
Místo úmrtí Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vinohradský hřbitov
50°4′38″ s. š., 14°29′10″ v. d.
Povolání římskokatolický duchovní
Řády a ocenění Pro Ecclesia et Pontifice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kněžská dráhaEditovat

 
Adolf Šelbický

Na kněze byl vysvěcen v 17. července 1892. Po vysvěcení sloužil jako farář v rodném Benešově, v letech 1903–1910 v Dolní Poustevně. V roce 1910 se stal kanovníkem Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích, posléze pak také profesorem bohosloví, kapitulním děkanem a v roce 1929 generálním vikářem litoměřické diecéze. Za svou činnost obdržel titul apoštolského protonotáře a vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice.

Jako Čech se dostával do stále větších konfliktů se stoupenci německého národního socialismu, který v Sudetech stále sílil.

Ke konci roku 1938 byl přinucen rezignovat na funkci generálního vikáře, nicméně litoměřický biskup Antonín Alois Weber ho jmenoval k 1. lednu 1939 do téže funkce pro zbytek diecéze v okleštěném Československu se sídlem v Libochovicích. Mons. Šelbický se obával zatčení, a proto odešel nejdříve do nemocnice v Lounech, ale tam se po poradě se svými důvěrníky rozhodl rezignovat na všechny své funkce a odejít do penze do Prahy. Tento úmysl biskup Weber schválil. Po komunistickém převratu byl zatčen 13. 10. 1949 v souvislosti s kauzou kněžské nemocniční poklady, vyslýchán a pro své stáří ponechán ve Státní léčebně psychiatrické v Kosmonosích. Zemřel v Praze a byl pohřben byl na Vinohradském hřbitově do rodinného hrobu.

Pastorační činnostEditovat

 
Rodinný hrob Šelbických na vinohradském hřbitově

V roce 1912 byl českým diecézním referentem eucharistického mezinárodního sjezdu ve Vídni a pronesl tam v chrámu Páně u minoritů dne 12. září 1912 na slavnostní schůzi české sekce řeč „Časté návštěvy Nejsvětější Svátosti.

Jako předseda Ústředního spolku pro výstavbu kostelů si získal velkých zásluh o vhodnou a uměleckou výzdobu četných chrámů litoměřické diecéze.

BibliografieEditovat

  • Moderní a křesťanský názor světový, Politické a tiskové družstvo křesťansko sociální, Mladá Boleslav 1926
  • Liberalismus, Socialismus, Anarchismus, Cyrillo-methodějská knihtiskárna Václav Kotrba, Ročník XIV. 1897–1898

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Antonín Čech
  Generální vikář litoměřické diecéze
Adolf Šelbický
19291939
  Nástupce:
Franz Wagner (pro Němce);
Josef Kuška (pro Čechy)