Christoph von Degenfeld-Schonburg
Christoph hrabě von Degenfeld-Schonburg (2. května 1831 Mohuč – 14. března 1908 Gorice) byl rakousko-uherský generál. V mládí byl účastníkem několika válečných konfliktů a jako syn rakouského ministra války Augusta Degenfeld-Schonburga rychle postupoval v hodnostech. Již ve čtyřiceti letech byl generálmajorem (1871) a v letech 1883–1889 zastával funkci zemského velitele v Banátu. V roce 1887 dosáhl hodnosti generála jezdectva.
| Christoph hrabě Degenfeld-Schonburg | |
|---|---|
 | |
| Zemský velitel v Banátu (7. armádní sbor v Temešváru) | |
| Ve funkci: 1883 – 1889 | |
| Předchůdce | Johann von Appel |
| Nástupce | Johann von Waldstätten |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál jezdectva (1887), polní podmaršál (1876), generálmajor (1871) |
| Narození | 3. května 1831 Mohuč |
| Úmrtí | 14. března 1908 (ve věku 76 let) Gorizia |
| Titul | hrabě |
| Choť | Helena Pallaviciniová (od 1878) Margarete Alice Rosenthal (od 1885) |
| Rodiče | August von Degenfeld-Schonburg a Elizabeth Watson |
| Profese | voják |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel ze staré německé šlechtické rodiny,[1] jejíž část působila ve službách Habsburků a vlastnila statky v Uhrách. Narodil se jako starší syn rakouského generála Augusta Degenfeld-Schonburga (1798–1876),[2] pozdějšího ministra války. Christoph se již v osmnácti letech zapojil jako dobrovolník do bojů ve Vídni během revoluce v letech 1848–1849. V armádě byl již v roce 1854 rytmistrem u 9. husarského pluku, kde strávil několik let.[3] Zúčastnil se války se Sardinií a v roce 1860 byl majorem u 1. husarského pluku.[4] V roce 1860 byl jmenován čestným členem Řádu německých rytířů[5] a v roce 1863 získal titul c. k. komořího.[6] V roce 1864 byl povýšen na podplukovníka a byl přeložen k 3. husarskému pluku. V době prusko-rakouské války byl již v hodnosti plukovníka (1865) velitelem 7. husarského pluku.[7]
V roce 1871 byl povýšen do hodnosti generálmajora, již předtím byl velitelem 2. jezdecké brigády v Šoproni. V roce 1876 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se velitelem 12. pěší divize v Krakově.[8] V letech 1883–1889 byl velitelem 7. armádního sboru v Temešváru,[9][10] jako sborový velitel zároveň obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1883).[11] V roce 1887 dosáhl hodnosti generála jezdectva a k datu 1. dubna 1889 byl penzionován.[12]
Za zásluhy byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu, Řádu železné koruny I. třídy a Vojenského záslužného kříže s válečnou dekorací. Od ruského cara obdržel Řád sv. Anny I. třídy a Řád sv. Stanislava I. třídy, od německého císaře získal Řád červené orlice II. třídy.[13] Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 83 posádkově příslušného do Segedínu.[14] [15]
Rodina editovat
Poprvé se oženil v roce 1878 s hraběnkou Helenou Pallaviciniovou, rozenou Zichyovou (1834–1883). Helena (Ilona) byla nejmladší dcerou prezidenta uherské dvorské komory hraběte Karla Zichyho, později se stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, jejím prvním manželem byl markrabě Osvald Pallavicini (1817–1877).[16] Po ovdovění se Christoph Degenfeld v roce 1885 oženil podruhé s Margaretou Rosenthalovou (1863–1944), dcerou židovského rentiéra Otty Rosenthala z Vratislavi. Obě manželství zůstala bez potomstva.[17]
Jeho mladší bratr Ferdinand (1834–1849) zemřel v dětství, sestra Sarah (1833–1903) byla manželkou c. k. podplukovníka barona Friedricha Cnoblocha (1827–1893).[18]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Rodokmen rodu Degenfeld-Schonburg dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser: 1861; Gotha, 1861; s. 195 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichishen Kaiserthumes 1854; Vídeň, 1854; s. 503 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 387 dostupné online
- ↑ SCHEURING, Nikolai: Liste der Ehrenritter des Johanniterorden 1853–1918; 2021 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 175 dostupné online
- ↑ Miliärschematismus des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 101 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 229 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1884; Vídeň, 1884; s. 95 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 181 dostupné online
- ↑ Služební postup Christopha Degenfeld-Schonburga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 34 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Christopha Degenfeld-Schonburga in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1880; Vídeň, 1880; s. 240 dostupné online
- ↑ Přehled majitelů pluku č. 83 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 544 dostupné online
- ↑ Pluk č. 83 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu Zichyů dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 265 dostupné online
- ↑ Rodina Christopha Degenfeld Schonburga na webu geni.com dostupné online
