Chřešťovice (zámek)
Chřešťovice jsou zámek ve stejnojmenné vesnici u Albrechtic nad Vltavou v okrese Písek v Jihočeském kraji. Vznikl barokní přestavbou starší tvrze v první polovině osmnáctého století. Zámek je chráněn jako kulturní památka.[1]
| Chřešťovice | |
|---|---|
.jpg) Jižní průčelí | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní |
| Architekt | Vincenc Rohrbacher |
| Přestavba | 16. století 18. století 19. století |
| Další majitelé | Kalenicové z Kalenic Kořenští z Terešova |
| Poloha | |
| Adresa | Chřešťovice, Albrechtice nad Vltavou,  Česko |
| Souřadnice | 49°19′18,94″ s. š., 14°17′20,21″ v. d. |
  Chřešťovice | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 16719/3-2519 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Prvním panským sídlem v Chřešťovicích bývala gotická tvrz poprvé zmíněná v roce 1529.[2] Sídlili na ní zvíkovští a později písečtí manové, kterým patřila část vesnice. Druhý díl vsi byl součástí vltavotýnského statku pražských biskupů. Výnosy z této části vesnice v patnáctém století patřily Janovi ze Soutic a Bohušovi z Drahobudic, kteří ji v roce 1468 dostali od král Jiřího z Poděbrad do zástavy.[3]
Jádrem manského statku býval poplužní dvůr, u kterého byla podle Augusta Sedláčka koncem patnáctého století postavena tvrz.[4] Prvním známým držitelem dvora byl v roce 1360 Bohuněk z Chřešťovic.[3] Roku 1461 dvůr patřil Janu Radkovci z Mirovic, který používal také přídomek „z Chřešťovic“. Král Vladislav Jagellonský mu povolil změnu manského statku na dědičný s tím, že manské povinnosti převede na dvůr v Jehnědně. Janu Radkovci kromě Chřešťovic patřilo několik selských dvorů v Paměticích (ty roku 1492 prodal Jindřichovi ze Švamberka na Zvíkově) a v zástavě měl od Bohuslava a jeho syna Hynka ze Švamberka ves Palčice u Údraže.[4]
V roce 1509 byl pánem Chřešťovic Janův nejstarší syn Petr. Později statek připadl jeho bratru Oldřichovi, kterému roku 1529 patřila tvrz, dvůr, celá ves Chřešťovice, část Jehnědna a Dobešic, mlýn pod kostelem svatého Jana Křitele a podací právo ke kostelu.[4] Zároveň však musel vyplatit 300 kop grošů[4] Petrovým potomkům, což učinil v roce 1544.[5] Oldřich Radkovec malé panství odkázal svým dvěma dcerám Johance a Anně. Johanka v roce 1558 svou polovinu prodala Janovi staršímu Kalenicovi z Kalenic za 500 kop českých grošů, zatímco Anna se provdala za Janova syna Bohuslava z Kalenic. Kalenicové se o statek dělili do roku 1572, kdy Anna koupila Janovu polovinu za tisíc kop českých grošů a celý statek odkázala manželovi. Bohuslav použil dědictví po otci, a v roce 1575 přikoupil části vsí nebo celé vsi Kluky, Březí, Křižanov, Veselí a Bilina. Po Annině smrti se Bohuslav z Kalenic oženil podruhé s Marjanou z Tetova. Díky jejímu věnu koupil statek Bzí.[5] Některý člen rodu Kaleniců nechal tvrz přestavět v renesančním slohu.[6]
.jpg)
.jpg)
Bohuslav z Kalenic měl syny Jana, Oldřicha, Bohuslava a Jáchyma, z nichž poslední pocházel z druhého manželství. Jan dostal roku 1592 od otce 5 500 míšeňských grošů, aby mohl podniknout cestu do Nizozemska. Oldřich s Bohuslavem měli majetek spravovat společně s tím, že Jáchymovým poručníkem se stal Oldřich. Oba bratři však po otcově smrti přenechali statek Bzí Marjaně z Tetova a Chřešťovice získal Oldřich. Roku 1600 se s bratry o majetek rozdělil, takže mu připadla polovina chřešťovické tvrze: světnice, kancelář, klenutá kuchyně, světnička, komora a světnička nad mostem. Později získal i druhou půlku tvrze a 8. ledna 1602 se oženil s Annou, dcerou Burjana Tetoura z Tetova. Oldřich se vzhledem k nemoci nezúčastnil stavovského povstání a v jeho průběhu dne 23. února 1619 zemřel. Poručníkem Oldřichova nezletilého syna Jana Adama Kalenice z Kalenic se stal jeho strýc Jan Kalenice z Kalenic, který sídlil ve Škvořeticích. Po Bitvě na Bílé hoře poručnictví převzala Anna z Tetova. Chřešťovice však byly zadlužené, a Anna je nedokázala dlouho udržet. Dne 24. srpna 1628 je proto za 12 500 kop míšeňských grošů koupila Alena Marie Šternberková, rozená Hozlauerová z Hozlau. Ke statku tehdy patřily Chřešťovice, Nahorský a Dobešický dvůr, část Vltavy se třemi mlýny, podací právo ke kostelu a vsi Kluky, Březí a Dobešice.[5]
Alena Marie byla manželkou Václava ze Šternberka († 1635), po jehož smrti se provdala za Radslava Jaroslava ze Vchynic († 1644). V roce 1636 Chřešťovice prodala za 24 000 rýnských zlatých Kateřině Kothartové, rozené Rezlové. Ta panství vlastnila jen krátce a roku 1642 je od ní koupil Jan Kořenský z Terešova na Radomilicích, jehož manželkou byla Anna Zuzana Čabelická ze Soutic. Jan Kořenský Chřešťovice i Radomilice odkázal svému mentálně postiženému strýcovi Václavu Lukášovi Kořenskému z Terešova. Ten je roku 1669 zdědil, ale panství za něj spravovala manželka Barbora Kateřina Vitinka ze Rzavého. Jan však před svou smrtí odkázal mnoho peněz různým osobám, a dluhy nebylo možné z výnosů obou statků pokrýt. Barbora Kateřina proto u zemského soudu požádala o prodej panství a uhrazení dluhů.[5] Soudem stanovená komise potom Chřešťovice roku 1679 prodala Novému Městu pražskému.[7]
Nové Město statek vlastnilo do roku 1695, kdy jej od něho koupil hrabě Zikmund Ludvík z Trauttmansdorffu, majitel Protivína.[7] Spolu s protivínským panstvím Chřešťovice roku 1711 získal Adam František ze Schwarzenbergu. Schwarzenbergové nechali starou tvrz roku 1708,[8] 1709[2] nebo 1719 přestavět podle projektu architekta Vincence Rohrbachera na barokní zámek.[3]
Ve druhé polovině dvacátého století se o zámek dělil místní národní výbor s jednotným zemědělským družstvem.[3] V zámku tehdy byly byty.[8] Po roce 2005 zámek vlastnil Karl Häsler, který zahájil částečnou rekonstrukci.[9] Roku 2018 zámek koupil nový majitel.[10]
Stavební podoba editovat
Zámecká budova je trojkřídlá a má dvě patra. Fasády na nádvoří jsou členěné pilastry.[8] Zdivo gotické tvrze s až 160 centimetrů silnými zdmi a valenými klenbami se dochovalo ve východní vnější zdi hlavního křídla, dále v přibližně východní polovině jižní obvodové zdi a především v severním křídle, kde je patrná dispozice trojprostorového gotického paláce. Ostatní původně gotické zdi bývaly nejspíše hradbou, přičemž na východní straně a v jihovýchodním nároží jsou patrné původně otevřené čtverhranné bašty. Zbývající rozsah budov je nejspíše výsledkem renesančního rozšíření. Komunikaci mezi pokoji renesanční tvrze v patře umožňovaly pavlače. Část pavlačí byla v baroku nahrazena pilířovými arkádami, které však byly během klasicistních úprav (1819[2]) zazděny.[6] V polovině osmnáctého století muselo být zdivo západního průčelí podepřeno opěráky. V prvním patře v jihovýchodním rohu se nachází zámecká kaple svaté Barbory.[2]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-02-22]. Identifikátor záznamu 127299 : Zámek s kaplí sv. Barbory. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-02-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Chřešťovice – zámek, s. 87.
- ↑ a b c d SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VII. Písecko. Praha: František Šimáček, 1890. 343 s. Dostupné online. Kapitola Chřešťovice, s. 250. Dále jen Sedláček (1890).
- ↑ a b c d Sedláček (1890), s. 251.
- ↑ a b Kolektiv autorů. Encyklopedie českých tvrzí. 1. vyd. Díl I. A–J. Praha: Argo, 1998. 272 s. ISBN 80-7203-068-X. Heslo Chřešťovice, s. 248.
- ↑ a b Sedláček (1890), s. 252.
- ↑ a b c Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Chřešťovice, s. 548–549.
- ↑ POUROVÁ, Renata. Hrady, zámky a tvrze, které přežily rok 2000. Klatovy: AgAkcent, 2014. 527 s. ISBN 978-80-87018-14-9.
- ↑ FABIÁN, Petr. Chřešťovice [online]. Petr Fabián, rev. 2019-03 [cit. 2021-02-22]. Dostupné online.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chřešťovice na Wikimedia Commons
