Otevřít hlavní menu

Byronský hrdina je idealizovaná, ale zkažená osoba znázorněná v životě a díle lorda Byrona. Byronova bývalá milenka Caroline Lambová ji charakterizovala jako "šílenou, zlou osobnost a je nebezpečné ji znát". Byronský hrdina se poprvé objevil v Byronově autografickém románu, epické básni Childe Haroldova pouť (1812 – 1818).

CharakterEditovat

Byronský hrdina má typické osobní rysy, které shrnují následující charakteristiky[1]:

HistorieEditovat

Poprvé se byronský hrdina objevil v románu Childe Haroldova pouť, dále pak v mnoha dalších Byronových dílech, včetně sbírek básní na orientální téma Džaur (1813), Korzár (1814) a Lara (1814) a čteném dramatu Manfred (1817). Byron ovlivnil mnohé autory a umělce hnutí romantismu a spisovatele gotického románu v 19. století.

Lord Byron se stal modelem pro titulní postavu románu,který napsala jeho bývalá milenka Carolina Lambová Glenarvon (1816) a pro postavu lorda Ruthvena v Vampírovi (1819), který napsal jeho osobní lékař John Polidori.

Další literární postavy ovlivněné byronským hrdinou.

Literární badatelé také nacházejí paralelu mezi byronským hrdinou a osamělým hrdinou v ruské literatuře. Zvláště v osamělém hloubání a odporu k tradičním hodnotám hlavního hrdiny románu Alexandra Puškina Evžen Oněgin (1833) jsou patrny vlastností byronského hrdiny z Childe Halroldovy pouti. První vydání románu na pokračování se objevilo v roce 1823, tedy 12 let po Childe Haroldově pouti a je zde zřejmý Byronův vliv (Vladimir Nabokov uvedl v komentáři, že Puškin četl Byrona během let v exilu, tedy dříve než napsal Evžena Oněgina). Stejně tak Michail Lermontov oživil byronského hrdinu v postavě Pečorina v románu z roku 1840 Hrdina naší doby.

SoučasnostEditovat

Byronský hrdina je také hlavní postavou mnoha soudobých románů.

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat