Charlotte Brontëová

britská spisovatelka a básnířka

Charlotte Brontëová (21. dubna 1816 Thornton, West Yorkshire, Spojené království31. března 1855 Haworth) byla anglická spisovatelka, třetí nejstarší z pěti sester Brontëových[2]. Její romány se, stejně jako romány jejích mladších sester Emily a Anne, počítají ke romantickým dílům anglické literatury.

Charlotte Brontëová
CBRichmond.png
Narození 21. dubna 1816
Thornton
Úmrtí 31. března 1855 (ve věku 38 let)
Haworth
Příčina úmrtí tuberkulóza a nadměrné těhotenské zvracení
Místo pohřbení West Yorkshire
Pseudonym Currer Bell
Povolání spisovatelka, básnířka a romanopiskyně
Národnost Angličané
Žánr román
Témata poezie a múzické umění
Literární hnutí realismus
Významná díla Jana Eyrová
Villette
Shirley
The Professor
Poems by Currer, Ellis, and Acton Bell
Manžel(ka) Arthur Bell Nicholls (od 1854)
Rodiče Patrick Brontë[1] a Maria Branwell[1]
Příbuzní Emily Brontëová[1], Anne Brontëová[1], Elizabeth Brontë[1], Maria Brontë[1] a Branwell Brontë[1] (sourozenci)
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Gutenberg.jpg Plné texty děl na Projektu Gutenberg
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodila se ve vsi Thornton poblíž Bradfordu v rodině anglikánského kněze Patricka Brontëho. V roce 1820 se rodina přestěhovala do Haworthu, kde byl Patrick Brontë jmenován vikářem. V roce 1824 byla se svými čtyřmi sestrami poslána do dívčí školy v Cowan Bridge v Lancashire (tuto školu později popsala v románu Jana Eyrová). Chudé poměry, v nichž tam žila, ovlivnily její zdraví a psychický vývoj a uspíšily smrt jejích dvou starších sester, Mary a Elizabeth, které obě zemřely v roce 1825 na tuberkulózu. Vrátila se tedy domů na faru v Haworthu, kde začala spolu se sestrami Emily a Anne a bratrem, básníkem Branwellem Brontëm, popisovat životy a potíže obyvatel svých imaginárních království. Charlotte a Branwell psali povídky o své zemi Anglii a Emily a Anne články a básně o své – Gondalu. Příběhy byly velmi propracované a vzájemně spjaté – část rukopisů se dochovala dodnes. Tento zájem je upoutal po dobu jejich dětství a dospívání a připravil je pro jejich pozdější literární život.

Charlotte pokračovala ve studiu na škole v Mirfieldu v letech 18311832. Zde potkala mnoho svých celoživotních přátel. V roce 1833 publikovala pod pseudonymem Wellesley relativně bezvýznamnou novelu The Green Dwarf (Zelený skřítek), později se živila jako učitelka a guvernantka v mnoha rodinách po celém Yorkshire. V roce 1842 Charlotte a Emily odcestovaly do Bruselu, kde se chtěly nechat zaměstnat v penzionátu – Charlotte učila angličtinu, Emily hudbu. V říjnu 1842 Charlotte odjela zpět do Anglie, nicméně v lednu 1843 se do penzionátu vrátila. Druhý pobyt ale byl velmi nešťastný, stýskalo se jí po domově. V lednu 1844 se tedy vrátila do Haworthu. Zkušenosti z penzionátu zúročila v románech Profesor a Villette.

V květnu 1846 sestry Brontëovy společně publikovaly básnickou sbírku pod vypůjčenými jmény Currer, Ellis a Acton Bellovi. Ačkoliv sbírka byla mimořádně neúspěšná (prodaly se pouze dva výtisky), sestry se rozhodly pokračovat v literární tvorbě psaním románů (které publikovala pod pseudonymem Currer Bell, které bylo patrně vypůjčené od jiné – blíže neznámé – osoby, není ani známo, zda je toto jméno míněno jako mužské či ženské). Kritika její romány odsoudila jako brakové.

V září 1848 zemřel její bratr Branwell, jediný syn rodiny, na bronchitidu a celkovou sešlost, posílenou drogovou závislostí na opiu s kodeinem a silným alkoholismem. Charlotte ale věřila, že zemřel na tuberkulózu. Na tuberkulózu zemřely Emily Brontëová (v prosinci 1848) i Anne Brontëová (v květnu 1849).

Po smrti svých sourozenců tedy Charlotte Brontëová žila sama se svým otcem. Oslněna vidinou nesmírného úspěchu, který měl vzejít z Jany Eyrové, několikrát navštívila Londýn, odhalila svou pravou identitu a začala se pohybovat ve vznešenějším prostředí, spřátelila se s lidmi jako Harriet Martineau, Elizabeth Gaskell, William Makepeace Thackeray a George Henry Lewes. Nikdy se už nevrátila do Haworthu na víc než několik týdnů.

V červnu 1854 si vzala Arthura Bell Nichollse, otcova vikáře. Její úmrtní list označuje za příčinu její smrti tuberkulózu, její časté zvracení v posledních dnech života by ale svědčilo o těhotenství. Existují také náznaky, že mohla zemřít na tyfus, který mohla dostat od Tabithy Ackroydové, své služebné, která zemřela na tyfus krátce předtím. Byla pohřbena v rodinné hrobce v Haworthu.

RományEditovat

Všechny romány Charlotte Brontëové byly přeloženy do češtiny, některé dokonce vícekrát.

OstatníEditovat

Životopisné filmyEditovat

  • Charlotte Brontëová (org. Charlotte Brontë Unmasked) – britský dokument z roku 1999.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g Virginia Blain, Isobel Grundy, Patricia Clements: The Feminist Companion to Literature in English.
  2. Charlotte Brontë 1816–1855.

LiteraturaEditovat

  • MASNEROVÁ, Eva. heslo Brontë, Charlotte. In: kolektiv autorů pod vedením Martina Procházky. Slovník spisovatelů, anglická literatura…. Praha: Libri, 1996. ISBN 80-85983-04-4. S. 146-147.
  • STŘÍBRNÝ, Zdeněk. Dějiny anglické literatury. Svazek 2. Praha: Academia, 1987. S. 480-484. 

Externí odkazyEditovat