Otevřít hlavní menu

Arogance (franc. arrogance) je povahová vlastnost lidí, kteří dávají najevo nadměrně silné ego, nadměrné sebevědomí. Projevuje se jako naduté, domýšlivé, pyšné či pohrdavé vystupování vůči druhým lidem.[1]

Psychologie a etikaEditovat

Francouzské arrogance je odvozeno z lat. arrogantia, od ad-rogans, ten kdo si svévolně osobuje a přisvojuje postavení, práva či nároky. Na rozdíl od pýchy, která je o své nadřazenosti upřímně přesvědčena, arogance charakterizuje vnější chování a vystupování osoby, která si nárokuje a osobuje víc než jí přísluší, ač si toho zpravidla je více méně vědoma. K aroganci patří také pohrdavé, nezdvořilé až hrubé vystupování vůči druhým. Hranice mezi pýchou a arogancí však není ostrá, arogance může být jedním z vnějších projevů pýchy. Arogance však i často zakrývá vnitřní pocit méněcennosti, jejž si dotyčný kompenzuje namyšleným vystupováním navenek:[zdroj?]

Nejvíc arogantní vůči ženám jsou muži, kteří pochybují o své mužnosti.
— Simone de Beauvoir
Nejvíc arogantní vůči mužům jsou ženy, které pochybují o jejich mužnosti.
— Alan Beguivin

I když termín primárně charakterizuje vlastnost jednotlivce, často se užívá i v souvislosti s institucemi a úřady — obecně se hovoří o tzv. „aroganci moci“.[2] Nositelé moci někdy vystupují, jako kdyby nemuseli nic vysvětlovat a o nic žádat, a to i když třeba sami osobně arogantní nejsou, protože to — přinejmenším podle jejich náhledu na věc — vyžaduje splnění úkolu jim svěřeného v dané funkci. Na druhou stranu osobně arogantní jedinci o takovéto mocenské pozice nezřídka cíleně usilují. Hartl–Hartlová zmiňují v této souvislosti „syndrom kachního peří“ (duck feather syndrome), což označuje jednání lidí, po nichž každá kritika steče jako voda, tzn. vůbec se jich nedotkne;[3] v souvislosti s únikem interní diplomatické korespondence na veřejnost přes portál WikiLeaks v listopadu 2010 se v tomto smyslu rozšířil také výraz „teflon“.[4]

Arogance v řecké mytologiiEditovat

Českému přísloví „pýcha předchází pád“ odpovídala ve starém Řecku trojice koros – hybris – até, kterou lze přeložit jako arogance – pýcha – zkáza. Staří Řekové byli přesvědčeni, že každé neštěstí, jež člověka potká, je důsledek arogance a pýchy, kterou třeba i nevědomky urazil nějaké božstvo. Souvislost mezi arogancí a následujícím neštěstím často ukazují homérské básně, například na aroganci Achillově nebo Odysseově, ale právě tak i na aroganci nápadníků, kteří se ucházeli o jeho ženu Penelopé a které v závěru krutě potrestal sám Odysseus.

Pýcha předchází pád, a domýšlivost klopýtnutí.
— Bible, Přísloví 16,18

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Hartl – Hartlová, Psychologický slovník, str. 55.
  2. Summers – Swanová, Richard Nixon – „arogance moci“. Praha 2003.
  3. Hartl–Hartlová, Psychologický slovník, heslo „syndrom kachního peří“.
  4. http://www.ceskenoviny.cz/svet/zpravy/teflon-merkelova-psala-podle-spiegelu-ambasada-usa-v-berline/562697"

LiteraturaEditovat

  • P. Hartl – H. Hartlová, Psychologický slovník. Praha: Portál 2000 – 774 s. ISBN 80-7178-303-X
  • A. Summers – R. Swanová, Richard Nixon – "arogance moci". Praha: BB art, 2003 – 638 str.; 24 cm. ISBN 80-7341-036-2
  • Ottův slovník naučný, heslo Arrogance. Sv. 2, str. 786

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat