Arogance (franc. arrogance) je povahová vlastnost lidí, kteří dávají najevo nadměrně silné ego, nadměrné sebevědomí. Projevuje se jako naduté, domýšlivé, pyšné či pohrdavé vystupování vůči druhým lidem.[1]

Alegorie „Pride“ (Pýcha), z cyklu Seven Deadly Sins (Sedm smrtelných hříchů), autor Jacob Matham (asi 1592 nebo 1593).

Psychologie a etikaEditovat

Francouzské arrogance je odvozeno z lat. arrogantia, od ad-rogans, ten, kdo si svévolně osobuje a přisvojuje postavení, práva či nároky. Na rozdíl od pýchy, která je o své nadřazenosti upřímně přesvědčena, arogance charakterizuje vnější chování a vystupování osoby, která si nárokuje a osobuje víc, než jí přísluší, ač si toho zpravidla je víceméně vědoma. K aroganci patří také pohrdavé, nezdvořilé až hrubé vystupování vůči druhým. Hranice mezi pýchou a arogancí však není ostrá, arogance může být jedním z vnějších projevů pýchy. Arogance však i často zakrývá vnitřní pocit méněcennosti, jejž si dotyčný kompenzuje namyšleným vystupováním navenek:[zdroj?]

Nejvíc arogantní vůči ženám jsou muži, kteří pochybují o své mužnosti.
— Simone de Beauvoir

I když termín primárně charakterizuje vlastnost jednotlivce, často se užívá i v souvislosti s institucemi a úřady — obecně se hovoří o tzv. „aroganci moci“.[2] Nositelé moci někdy vystupují, jako kdyby nemuseli nic vysvětlovat a o nic žádat, a to i když třeba sami arogantní nejsou, protože to — přinejmenším podle jejich náhledu na věc — vyžaduje splnění úkolu jim svěřeného v dané funkci. Na druhou stranu arogantní jedinci o takovéto mocenské pozice nezřídka cíleně usilují. Hartl–Hartlová zmiňují v této souvislosti „syndrom kachního peří“ (duck feather syndrome), což označuje jednání lidí, po nichž každá kritika steče jako voda, tzn. vůbec se jich nedotkne;[1] v souvislosti s únikem interní diplomatické korespondence na veřejnost přes portál WikiLeaks v listopadu 2010 se v tomto smyslu rozšířil také výraz „teflon“.[3]

Arogance v řecké mytologiiEditovat

Českému přísloví „pýcha předchází pád“ odpovídala ve starém Řecku trojice koros – hybris – até, kterou lze přeložit jako arogance – pýcha – zkáza. Staří Řekové byli přesvědčeni, že každé neštěstí, jež člověka potká, je důsledek arogance a pýchy, kterou třeba i nevědomky urazil nějaké božstvo. Souvislost mezi arogancí a následujícím neštěstím často ukazují homérské básně, například na aroganci Achillově nebo Odysseově, ale právě tak i na aroganci nápadníků, kteří se ucházeli o jeho ženu Penelopé a které v závěru krutě potrestal sám Odysseus.

Pýcha předchází pád, a domýšlivost klopýtnutí.
— Bible, Přísloví 16,18

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0873-0. 
  2. SUMMERS, Anthony; SWANOVÁ, Robyn. Richard Nixon - arogance moci. Praha: BB art, 2003. ISBN 80-7341-036-2. 
  3. Merkelová je teflonová, nic se na ní neudrží, píší Američané. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2010-11-29 [cit. 2022-04-27]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • P. Hartl – H. Hartlová, Psychologický slovník. Praha: Portál 2000 – 774 s. ISBN 80-7178-303-X
  • A. Summers – R. Swanová, Richard Nixon – "arogance moci". Praha: BB art, 2003 – 638 str.; 24 cm. ISBN 80-7341-036-2
  • Ottův slovník naučný, heslo Arrogance. Sv. 2, str. 786

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat