Wikipedie

Buřňák Cookův

druh ptáka rodu Pterodroma

Buřňák Cookův (Pterodroma cookii) je jeden z nejmenších druhů buřňáků. Vyskytuje se v Tichém oceánu, hnízdí pouze na Novém Zélandu na ostrůvcích Whenua Hou, Malém bariérovém ostrově a částečně i Velkém bariérovém ostrově. Kolonie druhu se původně vyskytovaly i na Severním a Jižním ostrově, avšak byly zlikvidovány invazními druhy savců.

Jak číst taxoboxBuřňák Cookův
alternativní popis obrázku chybí
Buřňák Cookův
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádtrubkonosí (Procellariiformes)
Čeleďbuřňákovití (Procellariidae)
Rodbuřňák (Pterodroma)
Binomické jméno
Pterodroma cookii
(G.R. Gray, 1843)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika editovat

Druh poprvé popsal George Robert Gray v roce 1843 na základě exempláře, který pořídil německý přírodovědec Ernst Dieffenbach v roce 1839 u říčky Mangaorak v severním Taranaki (jihozápad Severního ostrova).[2] Druhové jméno cookii je poctou kapitánu Jamesi Cookovi.[3]

Rozšíření a populace editovat

 
Ilustrace buřňáka Cookova (Charles Joseph Hullmandel, 1844)

Buřňák Cookův je mořský pták, který tráví čas na moři, avšak přilétá na břeh zahnízdit. Holocénní nálezy ukazuji, že se původně jednalo o ptáka široce rozšířeného napříč Novým Zélandem a kdysi hnízdil v kopcovitých zalesněných oblastech do nadmořských výšek 1000 m ve vzdálenostech 20–30 km od břehu.[4] S osídlením Nového Zélandu lidmi však bylo na tyto ostrovy dovlečeno množství invazivních druhů savců jako jsou krysy nebo lasicovité šelmy, které rychle vyhladily tyto vnitrozemské kolonie. Zachovány zůstaly pouze 3 kolonie, a sice na novozélandských ostrůvcích Whenua Hou (jižní cíp Jižního ostrova) a na Malém a Velkém bariérovém ostrově (severní cíp Severního ostrova).[5]

Zdaleka největší populace se dnes nachází na Malém bariérovém ostrově (650 000 dospělých jedinců podle odhadu z roku 2007). Velký bariérový ostrov hostí pouze několik hnízdních párů, které patrně pochází z Malého barierového ostrova. Na Whenua Hou se v roce 2008 nacházelo kolem 15 000 dospělců. Celkový počet dospělých buřňáků Cookových se tak odhaduje na něco kolem 670 000.[6][5]

 
Buřňák Cookův

Mezi populacemi z Malého bariérového ostrova a Whenua Hou panují významné ekologické i morfologické rozdíly. Např. ptáci z Whenua Hou zahnizďují o měsíc později než ti z Malého bariérového ostrova a jsou také těžší.[4] Podrobné terénní a genetické výzkumy z 21. století navíc ukázaly, že obě populace se liší i ekologicky a v zimní, disperzní fázi se mezi sebou nemísí.[7][8] V roce 2020 bylo proto navrženo, aby tyto populace byly považovány za samostatné poddruhy, a sice:[9][10]

  • Pterodroma cookii cookii (Malý bariérový ostrov)
  • Pterodroma cookii orientalis (Whenua Hou)

V rámci ochranných opatření druhu došlo k translokaci menší části populace buřňáků Cookových na pevninu.[5] Např. v pohoří Maungaharuru v Hawke's Bay byly počátkem desátých let 21. stoletý vypuštěny stovky jedinců z Malého bariérového ostrova. V roce 2018 se ptáci začali pomalu vracet a zahnizďovat.[11][12]

Popis editovat

 
Buřňák Cookův v letu

Jedná se o malého buřňáka s délkou těla kolem 25–30 cm, rozpětím křídel kolem 65 cm a váhou kolem 190 g.[3] Zatímco svrchní strana těla je převážně šedohnědá, spodina je bílá. Křídla jsou dlouhá, tenká a zašpičatělá, přes svrchní stranu se táhne tmavý vzor ve tvaru písmene M. Spodní strana křídel je převážně bílá, v ohbí křídla se nachází tmavší skvrna, ze které se vine krátká linka směřující ke špičce křídla a další směrem k tělu. Ocas je v letu zašpičatělý. Tmavý zobák je dlouhý 25–30 mm. Nohy jsou šedomodré, báze blán jsou nažloutlé a prsty a konce blán jsou tmavé. Přes tmavé oči jsou umístěny tmavé skvrny.[13][5]

Biologie editovat

Na hnízdištích jsou buřňáci aktivní hlavně v noci; vrací se tam asi hodinu po západu slunce za ohlušujícího křiku.[5] V hnízdních kolonií vydávají časté, hlasité trojslabičné kek-kek-kek.[14] K největším aktivitám dochází během bouřkových velmi tmavých nocí.[5] Živí se malými korýši, desetiramenatci a rybkami, které sbírá z hladiny moře, avšak dokáže se i potápět až do hloubek k 28 metrům.[14] Podobně jako řada jiných trubkonosých, i buřňáci Cookovi sbírají potravu stovky až tisíce kilometrů daleko od svých hnízdišť.[5]

Hnízdění editovat

 
Dvojice buřňáků Cookových na hladině

Buřňáci Cookovi hnízdí v koloniích na strmých svazích zarostlých původními lesy. Původně hnízdili hlavně v kopcovitých oblastech do 1000 m n. m. do 30 km od moře, dnešní ostrovní populace jsou však soustředěny v nižších nadmořských výškách.[6][14] K zahnízdění na Malém bariérovém ostrově dochází od září do dubna, na Whenua Hou je toto období posunuto o měsíc dopředu.[4] Kolonie buřňáků Cookových na Malém bariérovém ostrově se volně mísí s buřňáky Parkinsonovými.[14]

Buřňáci Cookovi si hloubí nory v lesní podlážce, často mezi kořeny stromů. Nory bývají 1–5 m hluboké. Samice klade pouze jedno bílé vejce o rozměrech 53×39 mm a váze kolem 43 g.[14] Partneři se střídají v inkubaci a zatímco jeden z partnerů inkubuje, druhý shání potravu na moři. První „směnu“ si bere na starost samice, načež ji střídá samec. Tyto směny trvají v průměru 14 dní a mohou trvat i kolem 4 týdnů.[15] Inkubace trvá kolem 47 dní.[14] Mláďata se osamostatňují za cca 87 dnů.[4]

Ohrožení editovat

V minulosti populace druhu značně utrpěla introdukcí savčích predátorů, kteří vyhladili populace na hlavních ostrovech. V době přítomnosti krys na Malém bariérovém ostrově tito hlodavci sežrali až 90 % vajec a mláďat.[5] V roce 2006 byly krysy na tomto ostrově vyhubeny a hnízdní úspěšnost buřňáků Cookových narostla z 5 % na 70 %.[6] Podobně buřňákům Cookovým pomohlo i odstranění divoce žijících koček z Malého bariérového ostrova či odstranění chřástalů wek z Whenua Hou v 80. letech 20. století. Ještě počátkem 20. století se na Whenua Hou nacházelo klem 200 000 párů buřňáků Cookových, avšak predace vajec krysami a chřástaly wekami snížila populaci buřňáků na méně než 100 párů. Po odstranění chřástalů a krys dochází k postupnému obnovení populačních stavů.[14]

Mezinárodní svaz ochrany přírody ve své zprávě o stavu populace z roku 2018 uvádí, že je populace na vzestupu, přesto druh hodnotí jako zranitelný. Důvodem je hlavně vysoká citlivost druhu na přítomnost predátorů. Vzhledem k tomu, že řada z těchto predátorů umí přeplavat i poměrně velké vodní plochy, jsou ptačí kolonie buřňáků Cookových pod neutuchající hrozbou. Na Velkém bariérovém ostrově se stále nachází zdivočelé kočky, chřástalové weky i krysy (obecné i ostrovní), které silně ohrožují zdejší populaci, nicméně početně tato populace představuje jen malý zlomek z celkové populace.[6]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ WATOLA, George. The discovery of New Zealand's birds: the first record of every bird species in New Zealand since 1769. Orewa: Stepping Stone Books, 2009. Dostupné online. ISBN 9780473135409. S. 64–65. (anglicky) 
  3. ↑ a b Marchant & Higgins 1990, s. 488.
  4. ↑ a b c d IMBER, M. J.; WEST, J.A.; COOPER, W.J. Cook’s petrel (Pterodroma cookii): historic distribution, breeding biology and effects of predators. S. 221–230. Notornis [online]. 2003 [cit. 2023-01-31]. Roč. 50, čís. 4, s. 221–230. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f g h TAYLOR, G. A.; RAYNER, M. J. Cook’s petrel | tītī [online]. New Zealand Birds Online, 2013, rev. 2023 [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d Pterodroma cookii [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2018: e.T22697975A132616449, 2018 [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ RAYNER, Matt J.; CARRAHER, Colm J. F.; CLOUT, Mick N. Mitochondrial DNA analysis reveals genetic structure in two New Zealand Cook’s petrel (Pterodroma cookii) populations. Conservation Genetics. 2010-10, roč. 11, čís. 5, s. 2073–2077. Dostupné online [cit. 2023-01-31]. ISSN 1566-0621. DOI 10.1007/s10592-010-0072-1. (anglicky) 
  8. ↑ RAYNER, Matt J.; HAUBER, Mark E.; STEEVES, Tammy E. Contemporary and historical separation of transequatorial migration between genetically distinct seabird populations. Nature Communications. 2011-05-31, roč. 2, čís. 1, s. 332. Dostupné online [cit. 2023-01-31]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/ncomms1330. (anglicky) 
  9. ↑ RAYNER, Matt J.; LOENEN, Ayla L. Van; SHEPHERD, Lara D. Comprehensive evidence for subspecies designations in Cook’s Petrel Pterodroma cookii with implications for conservation management. Bird Conservation International. 2021-03, roč. 31, čís. 1, s. 1–13. Dostupné online [cit. 2023-01-31]. ISSN 0959-2709. DOI 10.1017/S0959270920000350. (anglicky) 
  10. ↑ HUTT, Kendall. Cook's Petrel populations are two different subspecies, DNA testing finds. Stuff [online]. 2020-10-16 [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Petrel once-extinct in Hawke's Bay is back. NZ Herald [online]. [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Wingbeats returning to the mountain that roars. blog.doc.govt.nz [online]. DOC - Conservation blog, 2020-05-22 [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Heather, Robertson & Onley 2015, s. 64.
  14. ↑ a b c d e f g Heather, Robertson & Onley 2015, s. 255.
  15. ↑ Marchant & Higgins 1990, s. 492.

Literatura editovat

  • HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky) 
  • MARCHANT, S.; HIGGINS, P. J., 1990. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Volume 1, Ratites to ducks; Part A, Ratites to petrels. Svazek 2. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 9780195530681. (anglicky) 
  • Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Buřňák_Cookův&oldid=22930835“