Wikipedie

Brigáda Azov

samostatná brigáda Ukrajinské národní gardy

12. brigáda speciálního určení Azov (ukrajinsky "12-та бригада спеціального призначення «Азов»", v latince 12-ta bryhada spetsialnoho pryznachennya "Azov", anglicky 12th Special Operations Brigade "Azov"), zkráceně též brigáda Azov (ukrajinsky бригада «Азов»), je samostatné oddělení speciálních operací Ukrajinské národní gardy s hlavní základnou v Mariupolu u Azovského moře. Do roku 2017 byla jednotka označována jako batalion Azov nebo prapor Azov, v letech 2017-23 pak po rozšíření z původního praporu na velikost pluku jako pluk Azov, v roce 2023 se jednotka stala brigádou.[1]

12. brigáda speciálního určení Azov
"12-та бригада спеціального призначення «Азов»"
Emblém brigády Azov
Emblém brigády Azov
ZeměUkrajina Ukrajina
Existence5. května 2014 – současnost
Typ Národní garda Ukrajiny
FunkcePolicejní i vojenské
Velikostbrigáda
MottoNepanikařte, připravte sami sebe!
VeliteléDenys Prokopenko

Dřívější velitelé:

  • Andrij Bileckyj (březen – říjen 2014)
  • Ihor Mosijčuk (říjen 2014 – srpen 2016)
  • Maksym Žorin (srpen 2016 – březen 2017)
Další:
Dmytro Linko, Ihor Čerkas, Vadym Trojan
Účast
BitvyVálka na východní Ukrajině
Andrij Biletskyj vede hlídku blízko Mariupolu, 2014

Pluk Azov vznikl v reakci na válku na východě Ukrajiny v květnu 2014 jako dobrovolnická paramilitární jednotka, zpočátku složená z ultrapravicových fotbalových fanoušků v Charkově.[2] Jednotka používala symboliku spojenou s nacismem a navzdory včlenění do struktur ukrajinské armády na podzim 2014 v ní i nadále působil vysoký podíl příznivců neonacismu (samotný mluvčí jednotky v roce 2015 přiznával 10-20 %).[2][3][4] Toho pak podle analytika Michala Lebdušky z Asociace pro mezinárodní otázky využívala ruská propaganda k obhajobě údajné „denacifikace“ Ukrajiny,[5] přestože zpočátku byla ruská pozornost zaměřená zejména na jinou dobrovolnickou jednotku - Pravý sektor.[2]

Jednotka se proslavila osvobozením Mariupolu od proruských separatistů v roce 2014 a v bojích o Marjinku,[2] během ruské invaze na jaře 2022 pak během obrany Mariupolu, kdy se početná skupina bojovníků stala posledními obránci v obležené ocelárně Azovstal. Vzhledem ke svým bojovým výkonům a náročnému výcviku[6] je brigáda označována jako "elitní".[7] Nejpozději od června 2024 již pro jednotku neplatí zákaz poskytování amerických zbraní a výcviku, který byl dříve uvalen americkou administrativou v důsledku problematické minulosti jednotky.[2][6]

Historie jednotky

editovat

Původně šlo o policejní pluk Ministerstva vnitra Ukrajiny, který vznikl 5. května 2014 poté, co nový ukrajinský ministr vnitra Arsenij Avakov povolil vznik polovojenských dobrovolných jednotek. Od svého vzniku bojuje s proruskými separatistickými jednotkami ve válce na východní Ukrajině. První bojovou zkušeností bylo znovudobytí Mariupolu od proruských separatistů.[8] Od 12. listopadu 2014 jsou všichni členové jednotky oficiálně vojáky sloužícími v Národní gardě Ukrajiny.[9][10]

Prapor se v počátcích Rusko-ukrajinské války podílel společně s dalším dobrovolnickým praporem Donbas na pokusech o zpětné dobytí proruskými povstalci ovládnutého Doněcku a má velké zásluhy na dobytí Mariupolu, který jeho příslušníci od konce března 2015 opevňovali, protože očekávali povstaleckou ofenzívu.

Podle agentury Unian zadržela v únoru 2016 ukrajinská tajná policie SBU velitele ukrajinských dobrovolnických milicí Azov-Krym Stanislava Krasnova. Byl obviněn ze spolupráce s Ruskem, údajně měl provokovat přestřelky na severní hranici Krymu a ruským agentům předat seznamy členů dobrovolnického pluku Azov.[11]

V červenci 2015 byla jednotka po bitvě o Širokino i kvůli svým excesům stažena z fronty a více než tři roky strávila v zázemí, než byla na počátku roku 2019 přičleněna k 30. mechanizované brigádě.[4][12]

Ruská invaze na Ukrajinu

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Ruská invaze na Ukrajinu.

Pluk Azov byl klíčovou jednotkou během ukrajinské obrany Mariupolu v roce 2022. Obklíčení města ze strany Rusů nakonec vedlo k zajetí řady obránců v průmyslovém areálu Azovstal. Část z nich se později v rámci výměn zajatců vrátila na Ukrajinu, v září 2022 dokonce včetně velitele Denyse Prokopenka.[13] V srpnu 2023 byla jednotka již jako brigáda obnovena a vyslána do Serebrjanského lesa poblíž Kreminny.[14] Na počátku září 2024 jednotka podnikla úspěšný protiútok u Torecku a dokázala získat zpět pozice ve městě Ňju-Jork.[15]

Z veteránů pluku Azov vznikly i další formace, z nichž nejvýznamnější je 3. samostatná útočná brigáda, zformovaná na počátku roku 2023, která posílila bránící se ukrajinské síly v bitvě o Bachmut.[16] V únoru 2024 pak ve složité situaci, kdy musela zaujímat kruhovou obranu, kryla ústup ukrajinských jednotek v bitvě o Avdijivku.[17]

Členové

editovat

Pluk se skládá z příznivců krajní pravice krajní pravice nacionalistů, veteránů ukrajinské armády i zahraničních nadšenců.[18][19] První dva velitelé, Andrij Bileckyj a Ihor Mosijčuk, bývají označováni za nacisty.[20][21] Podle mluvčího jednotky bylo v roce 2015 deset až dvacet procent členů neonacisty.[2] Dřívější vůdce Roman Zvaryč v roce 2015 tvrdil, že nacismus v praporu považují za problém a řeší ho. Deutsche Welle označila Azov za bojovníky z řad nacionalistů a ultrapravice.[zdroj?] Od vstupu do oficiálních struktur národní gardy se však podle analytiků Vladimíra Bednára a Michala Lebdušky a bývalého europoslance Jaromíra Štětiny od radikálů notně očistil.[22][23] Kromě Chorvatů, Slováků a dalších Slovanů jsou členy batalionu údajně i občané Itálie, Řecka, Ruské federace, Irska a skandinávských zemí.[zdroj?] Počátkem roku 2022 měl pluk odhadem 900 členů.[24]

Představitelé

editovat

Symboly

editovat

Na jaře 2014, kdy "Azov" operoval ve formátu partyzánské jednotky Černý sbor (tehdy známé jako "černí muži"), byl použit obdélníkový černobílý ševron[25] zobrazující skupinu vojáků na trojzubci na pozadí slunečního světla.

Od počátku léta 2014 prapor Azov používal ševrony se žlutým pozadím zobrazujícím symbol "Idea národa" na pozadí "černého slunce" vycházejícího nad modří Azovského moře. Tyto ševrony se používaly až do zimy 2014/2015.

Hákovitý znak na vlajce je tzv. vlčí hák (wolfsangel). Jeho tvar vychází z podoby pasti na vlky. Ve středověku byl hojně používán především v německy mluvících zemích. V období druhé světové války jej často používali jednotky Wehrmachtu a SS. V současnosti je někdy používán různými neonacistickými skupinami, například americkou Aryan Nations.

Poté, co byl prapor přeorganizován a začleněn do Národní gardy Ukrajiny, byl znak přeformátován. Od jara 2015 je plukovním znakem modrá "Idea národa" nakloněná pod úhlem ("Útok") na žlutém pozadí štítu.

Na přelomu let 2015 a 2016 začaly jednotky pluku zavádět vlastní ševrony.

  •  
    Emblém partyzánského oddílu „Černý sbor“, používaný v roce 2014
  •  
    Emblém praporu Azov, používaný 2014–2015
  •  
    Emblém pluku Azov, používaný od roku 2015
  •  
    Prapor pluku Azov
  •  
    Vlajka praporu Azov
  •  
    Alternativní vlajka praporu Azov
  •  
    Emblém azovských civilních jednotek
  •  
    Emblém tankového praporu pluku Azov, používaný od roku 2015
  •  
    Přehlídka jednotky v Mariupolu, 2021
  •  
    Čestná stráž praporu Azov na ceremonii k uctění mrtvých a zraněných

Porušování lidských práv a válečné zločiny

editovat

Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) prohlásil, že Azov porušuje pravidla vedení války např. rabováním od září 2014 do února 2015.[26] V březnu 2022 Rusko obvinilo Azov, že brání civilistům opustit obléhaný Mariupol.[27]

Podpora pluku Azov byla dočasně vyloučena Zákonem o rozpočtu USA.[28] V červnu 2022, po přezkoumání tzv. „Leahyho zákona“, americké ministerstvo zahraničí uvedlo, že dodávky zbraní byly obnoveny, ale nekomentovalo, odkdy byl zjevný zákaz dodávek v platnosti. Zákaz se podle USA na formaci nadále nevztahuje, protože zakazoval pomoc praporu Azov, předchůdci pluku Azov. Zákon zakazuje poskytovat vybavení a výcvik zahraničním vojenským jednotkám nebo osobám podezřelým z hrubého porušování lidských práv. Ministerstvo zahraničí ve svém prohlášení uvedlo, že nezjistilo „žádné důkazy“ o takovém porušování [29].

Ačkoliv se Spojené státy jasně nevyjádřily k tomu, kdy zjevný zákaz začal platit[30], zástupce velitele Azova[31] a zprávy médií[32] naznačili, že určitý druh zákazu platil již téměř deset let.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ PREŠINSKÁ, Michaela; ČTK. "Nezastaví se před ničím." Kreml zuří kvůli rozhodnutí USA, nenáviděná brigáda posílí. Aktuálně.cz [online]. 2024-06-11 [cit. 2024-09-07]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f FORRÓ, Tomáš. Donbas: Reportáž z ukrajinského konfliktu. Praha: Paseka, 2020. ISBN 978-80-7637-048-7. S. 99-100. 
  3. ↑ URBANOVÁ, Anna. Pluk Azov vzešel z krajní pravice, radikálů se postupně zbavoval. Nyní platí za významnou jednotku. iRozhlas.cz [online]. 2022-04-27 [cit. 2024-09-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b KRUPAŘ, Stanislav. Pluk Azov. Mezi svastikou a touhou po svobodě. Reportér [online]. 2017-06-29 [cit. 2024-09-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ Fakta a mýty o "nacistickém" pluku Azov. Je směšné, co Rusové tvrdí, říká analytik. Aktuálně.cz [online]. 2022-04-11 [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b ŠVAMBERK, Alex. Brigáda Azov už smí dostávat americké zbraně. Novinky.cz [online]. 2024-06-11 [cit. 2024-09-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ PATAJ, Roman. Vývoj bojů (925. den): Ukrajinci podnikli na několika místech fronty úspěšné protiútoky. Deník N [online]. 2024-09-06 [cit. 2024-09-07]. Dostupné online. 
  8. ↑ PANCEVSKI, Bojan. Kiev lets loose Men in Black. The Sunday Times. London: 11 May 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 February 2022. 
  9. ↑ 23 April 2015 [cit. 2016-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 July 2015. (ukrajinsky) 
  10. ↑ HUME, Tim. How a Far-Right Battalion Became a Part of Ukraine's National Guard [online]. 16 February 2022 [cit. 2022-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 March 2022. 
  11. ↑ Ukrajinci zatýkali: Velitel praporu Azov byl údajně ruský agent Archivováno 6. 3. 2016 na Wayback Machine., Echo24, 29. února 2016
  12. ↑ PONOMARENKO, Illia. After more than 3 years in bases, Azov Regiment returns to front. Kyiv Independent [online]. 2019-02-01 [cit. 2024-09-08]. Dostupné online. 
  13. ↑ PIKA, Tomáš. Bojovníci z Azovstalu za ‚šedého kardinála‘. Jaké prominentní vězně si vyměnili Ukrajina s Ruskem?. iRozhlas.cz [online]. 2022-09-22 [cit. 2024-09-08]. Dostupné online. 
  14. ↑ UKRINFORM. Ukrajinská brigáda Azov se vrací na frontu. České noviny [online]. 2023-08-17 [cit. 2024-09-08]. Dostupné online. 
  15. ↑ PATAJ, Roman. Vývoj bojů (925. den): Ukrajinci podnikli na několika místech fronty úspěšné protiútoky. Deník N [online]. 2024-09-06 [cit. 2024-09-08]. Dostupné online. 
  16. ↑ UKRINFORM. Azov becomes Separate Assault Brigade with Army’s Ground Forces. Ukrinform.net [online]. 2023-01-26 [cit. 2024-09-08]. Dostupné online. 
  17. ↑ PATAJ, Roman. Vývoj bojů (722. den): Ukrajinská armáda začala ustupovat z Avdijivky, padla už i opevněná pozice Zenit. Deník N [online]. 2024-02-16 [cit. 2024-09-08]. Dostupné online. 
  18. ↑ PROCHÁZKOVÁ, Petra. ‚My a náckové? Kdepak, jen pravoradikální nacionalisté.‘ Kdo bojuje za prapor Azov?. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a.s., 2015-08-01 [cit. 2022-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-12. 
  19. ↑ MÁNERT, Oldřich. Batalion Azov. Bojovníci ve stínu vlčí runy vytáhli do války o Donbas. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-06-29 [cit. 2022-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-10. 
  20. ↑ PROCHÁZKOVÁ, Petra. Muž so strašnou povesťou chce vyhnať Rusov z Ukrajiny. SME [online]. Petit Press, 2015-08-11 [cit. 2022-11-14]. Dostupné online. 
  21. ↑ MASTNÝ, David. Mýty a kontroverze: Ukrajinské dobrovolnické jednotky v Donbasu 2014-15. Praha, 2016. Diplomová práce. Univerzita Karlova - Fakulta sociálních věd. Vedoucí práce PhDr. Bohdan Zilynskyj, Dr., Ph.D.. Dostupné online.
  22. ↑ Pluk Azov. Radikálové, nebo tvrdí obránci?. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-22. 
  23. ↑ Fakta a mýty o "nacistickém" pluku Azov. Je směšné, co Rusové tvrdí, říká analytik. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-04-11 [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. 
  24. ↑ ČTK. Pluk Azov. Radikálové, nebo tvrdí obránci?. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-03-22 [cit. 2022-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-22. 
  25. ↑ vzorová výšivka
  26. ↑ Report on the human rights situation in Ukraine 16 November 2015 to 15 February 2016. www.ohchr.org [online]. [cit. 2022-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-06. 
  27. ↑ Ukraine says Russia strikes Mariupol theatre sheltering residents, Moscow denies attack. Reuters [online]. 2022-03-16. Dostupné online. 
  28. ↑ H.R.8236 - Department of Defense Appropriations Act, 2023 Sec. 8137 (anglicky)
  29. ↑ U.S. lifts weapons ban on controversial Ukrainian military unit. NBC News [online]. 2024-06-11 [cit. 2024-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Department Press Briefing - June 24, 2024 [online]. [cit. 2024-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Why does Azov still not receive Western weapons?. Ukrainska Pravda [online]. [cit. 2024-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ U.S. lifts weapons ban on controversial Ukrainian military unit. NBC News [online]. 2024-06-11 [cit. 2024-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Brigáda_Azov&oldid=24265381“