Bitva u Wogastisburgu

Bitva u Wogastisburgu proběhla v roce 631 nebo 632 mezi slovanskými kmeny Sámovy říše a franskými vojsky krále Dagoberta I. u slovanského hradiště jménem Wogastisburg. V této bitvě dosáhlo slovanské vojsko významného vítězství.

Bitva u Wogastisburgu
konflikt: Fransko-slovanské války
Věnceslav Černý: Bitva u Vogastisburku roku 630 (Obrázkové dějiny národa českého, 1893)
Trvání	631 nebo 632
Místo	Wogastisburg, místo ve střední Evropě
Příčiny	Přepadení franských kupců na území Sámovy říše
Výsledek	rozhodné vítězství Slovanů
Změny území	rozšíření Sámovy říše
Strany
Sámova říše Sámova říše Franská říše Franská říše
Velitelé
Sámo Dagobert I. Chrodobert Arioald
Ztráty
neznámé neznámé, ale patrně větší než u Slovanů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příčiny tažení

Dle kroniky Historia Francorum, jediného věrohodného písemného zdroje, byli v devátém roce vlády krále Dagoberta I. (631/632) kdesi na území Sámovy říše přepadeni franští kupci. Následně na Sámův dvůr přišel králův vyslanec Sicharius s požadavkem na spravedlivou náhradu za kupce, které Sámovi lidé povraždili, a za majetek, kterého se protizákonně zmocnili. Sámo odmítl škodu nahradit a chtěl ustanovit soudy pro spory mezi oběma stranami. Poté propukla hádka a následně byl Sicharius vykázán. Následkem této diplomatické roztržky začalo franské válečné tažení.

Franské tažení

Frankové vpadli do Sámovy říše zřejmě ve třech proudech (vojsko rozdělené na více částí se lépe uživilo drancováním, a zároveň vyplenilo větší území). Na předem domluveném místě na území nepřítele se pak části vojska spojily. Jižní a severní křídlo Dagobertovy armády, kterou tvořila vojska franských Alamanů a Langobardů, dosáhla vítězství, a odvedla velký počet zajatců. Austrasijci ve středním a hlavním proudu Dagobertovy armády oblehli pevnost Wogastisburg, kde zůstal veliký počet slovanských Vinidů (mylné pojmenování pro slovanské kmeny). Po třech dnech došlo k bitvě, v níž byl pobit velký počet obléhatelů. Zbytek Dagobertových vojsk se dal na útěk, přičemž ponechal na místě výzbroj a výstroj.

Části franského vojska

• Austrasijci, vedeni pravděpodobně samotným Dagobertem I.
• Alamani, vedeni vévodou Chrodobertem
• Langobardi, vedeni Arioaldem

Wogastisburg

Přesná lokalizace hradiště je dnes zřejmě nemožná. Z Fredegarovy kroniky se dozvídáme pouze jeho jméno, funkci (castrum – trvale opevněné místo) a umístění kdesi ve směru postupu austrasijského vojska.

V poslední době čeští historikové a archeologové upozorňují na lokalitu vrchu Rubín u Podbořan v severozápadních Čechách. Jejich tvrzení je podpořeno archeologickými nálezy (ostruhy, šipky a další) slovansko-avarského typu ze 7. století.

Další indicie je směr protiútoku Slovanů do Durynska. Letopisec píše, že „po třídenním neúspěšném boji byli četnější z vojska Dagobertova mečem pobiti a potom úprkem se vracejí do svých sídel. Potom vpadnou Venedi do Durynska a ostatních krajů království Franků pustošit“. Na základě těchto indicií se pokoušel lokalizovat Wogastisburg autor literatury faktu Miroslav Ivanov. Vycházel z toho, že Wogastisburg byla pohraniční pevnost. Tu hledal někde u česko-německých hranic poblíž Durynska na českém území (Úhošť u Kadaně) i na německém území, kde tehdy žili Slované, přesněji slovanští Srbové.

Slovenský historik Matúš Kučera ji lokalizoval na základě historické analýzy geografické, vojenské, archeologické i jazykového původu na území Bratislavské brány lokalizovatelné v prostorech obou břehů Dunaje až po děvínský pevnostní uzel, původem slova burgus označujícím pevnost mezi barbarským a římským světem, kde měl sídlo významný slovanský kníže Braslav nebo Předslav a zvali jej sídlem Braslavovým, tedy braslau burgus, kde hostí kupce, z germánskeho jazyka wo gastis burgus. V roce 2012 slovenský historik Ján Steinhübel Wogastisburg umístil v poloze bývalého římského tábora na soutoku Dunaje a Enže při rakouském měste Enns.

Výsledky bitvy

Po porážce franských vojsk Slované opakovaně útočili na Durynsko. Sámova říše se rozrostla (připojil se k ní např. lužickosrbský vévoda Dervan) a stala se významným regionálním uskupením.^[zdroj?]

Pokusy o lokalizaci Wogastisburgu

Mapa maďarského historika Sándora Márkiho, na níž je Vogastisburg umístěn jako štýrský Voitsberg

Vrch Rubín u Podbořan

Umístění Wogastisburgu v představách historických badatelů

• 1551 – Voitsberg u Štýrského Hradce (Wolfgang Laz, 1729 Johann Georg von Eckhart, 1745 Johann Christoph Jordan, 1814 Josef Dobrovský, 1830 Jernej Kopitar (žák Dobrovského), 1847 Adolf Emanuel Pernold)
• 1763 – někde na území severních Srbů u tzv. limes sorabicus na linii Mohan–Rednitz–Nába (Gelasius Dobner)
• 1771 – Wolgast (Volehošť) v Pomořanech (Albert Georg Schwartz)
• 1772 – Voigtsberg ve Fojtsku (Johann Erich Thunmann, 1774 František Martin Pelcl, 1890 Ludwig Oelsner)
• 1794 – Fohnsdorf ve Štýrsku (Carl Ernst Bohn)
• 1829 – Reicheneck u Hersbrucku v Bavorsku (Konrad Mannert)
• 1830 – Tuhošť (František Palacký, 1843 Václav Vladivoj Tomek, 1899 Adolf Bachmann)
• 1836 – Vohburg an der Donau (Bohošť) (František Palacký), 1846 Franz Xaver Pritz
• 1837 – hypotetický Woigast někde na Ohři; poprvé hledáno v Čechách (Kaspar Zeuss, 1884 Bruno Krusch)
• 1837 – někde na trase Rýn–Mohan–Čechy (Pavel Josef Šafařík)
• 1843 – Wossburg (Wóspork) v Horní Lužici (Leopold von Ledebur)
• 1881 – Úhošť/Purberk u Kadaně (August Sedláček, 1896 František Nerad, 1912 Václav Novotný, 1919 Lubor Niederle, 1937 Rudolf Käubler, 1949 Gerard Labuda)
• 1884 – Loket (Hermann Leopold Krause)
• 1890 – Voigtsdorf u Saydy (Ludwig Oelsner)
• 1893 – Wüstenburg u Aufseß u Bayreuthu (Ernst von und zu Aufseß)
• 1911 – Staffelberg u Staffelsteinu (Franz Frank, 1958 Rudolf Grünwald)
• 1932 – Vokov, německy Wogau (Anton Gnirs)
• 1951 – Vídeň (Karl Oettinger)
• 1979 – Augsburg (Pavel Beneš)
• 1979 – Bratislava (Matúš Kučera)
• 1979 – Rubín u Podbořan (Josef Bubeník, 1997 Dušan Třeštík)
• 1983 – Znojmo (Jaroslav Zástěra)
• 2006 – Ptačí vrch u Vranova nad Dyjí (Jaroslav Růžička)
• 2012 – Albing v Dolních Rakousích; v místě bývalého římského tábora na východním břehu Enže při ústí do Dunaje (Ján Steinhübel)

Poznámka: Někteří (jako A. E. Pernold) Wogastisburg (Vocastrum, Vogastrum, Vogaster, Vogastrense castrum) výslovně označili za Sámovo ústřední sídlo.

Odkazy

Literatura

• Michal Lutovský / Naďa Profantová: Sámova říše (Praha 1995).
• Michal Lutovský: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Praha 2001). [články „Sámo“ a „Sámova říše“ s. 291 f., „Wogastisburg“ s. 365] ISBN 80-7277-054-3.
• Zdeněk Měřínský: České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I (Libri, 2002, ISBN 80-7277-104-3, s. 204–209)
• Matúš Kučera: Cesta dejinami, stredoveké Slovensko, (Bratislava 2002) vyd. Perfekt
• Matúš Kučera: Cesta dejinami, Postavy veľkomoravskej ríše, (Bratislava 2005) vyd. Perfekt
• Miroslav Ivanov: Martova pole (Orbis, 1974)
• Ján Steinhübel: Kapitoly z nejstarších českých dějin 531–1004 (Spolok Slovákov v Poľsku, Kraków 2012, ISBN 978-83-7490-506-0)

Související články

• Seznam bitev

Externí odkazy

• Bohové a mýty staré Evropy - Sámo a Wogastisburg na YouTube
• Hradiště Wogastisburg. Úryvky z kroniky tak řečeného Fredegara o Sámovi a jeho říši
• Michal Ezechel: Bitva, o které se neví, kde se stala.
• Moravia Magna: Hledaný Sámův Vogastisburg

Portály: Historie | Středověk