Bettina von Arnim

německá spisovatelka, skladatelka a zpěvačka

Bettina von Arnim, roz. Elisabeth Catharina Ludovica Magdalena Brentano, známá též jako Bettina Brentano, (4. dubna 1785 Frankfurt nad Mohanem20. ledna 1859 Berlín) byla německá spisovatelka období romantismu a hudební skladatelka. Byla manželkou Achima von Arnim a přítelkyní Johanna Wolfganga von Goethe, který byl její životní láskou.

Bettina von Arnim
Bettina von Arnim.jpg
Rodné jménoElisabeth Catharina Ludovica Magdalena Brentano
Narození4. dubna 1785
Frankfurt nad Mohanem
Úmrtí20. ledna 1859 (ve věku 73 let)
Berlín
Místo pohřbeníWiepersdorf
PseudonymBeans Beor
Povoláníspisovatelka, saloniérka, hudební skladatelka, romanopiskyně, ilustrátorka a zpěvačka
Manžel(ka)Achim von Arnim
DětiGisela von Arnim
Maximiliane von Oriola
RodičePeter Anton Brentano a Maximiliane Brentano
PříbuzníSophie von La Roche, Christoph Martin Wieland
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a původEditovat

Narodila se jako sedmé dítě z dvanácti dětí. Jejím otcem byl zámožný obchodník italského původu Peter Anton Brentano, matka Maximiliane von La Roche (dcera Sophie von La Roche, jedné z nejvlivnějších spisovatelek 18. století) byla německého původu. Italská po otci šlechtická rodina byla velice zámožná. Bettinu její sourozenci nazývali šotkem, což se pak později stávalo i v německé společnosti.

Roku 1793 umírá její matka. Dcera se proto vzdělávala až do svých 13 let (1794–1796) ve škole Fritzlar Ursuline School (klášter poblíž Kasselu). Po smrti jejího otce bydlila od roku 1797 u své babičky Sophie von La Roche v Offenbachu nad Mohanem. Její sestra Kunigunde Brentatová se provdala za právníka Friedricha Karla von Savignyho a žili spolu v Marburgu a Bettina u nich také nějaký čas bydlila.

Roku 1804 se začala přátelit a provozovat korespondenci s Karolinou von Günderrodovou. Karoline přátelství ovšem ukončila svou sevevraždou ve Winklu nad Rýnem.

Roku 1806-1808 se proslavila sbírka lidové poezie jménem Des Knaben Wunderhorn, jehož autoři byli její bratr Clemens Brentato a Achim von Arnim.

Roku 1807 (ve svých dvaadvaceti letech) se poprvé setkala s Goethem ve Výmaru, kde ji Christoph Martin Wieland představil jako vnučku Sophie von La Roche. (Wieland byl Bettinin vzdálený příbuzný a to bratranec jají již zmíněné babičky).

Roku 1810 následovala Savignysovy do Berlína. Na této cestě přijela do Vídně 8. května a zůstala u své švagrové Antonie Brentanové , která ji na konci května představila Ludwigovi van Beethovenovi. Podle jejích vzpomínek a korespondence se s Beethovenem setkala bohužel jen třikráte. 3. června Bettina město znovu opustila a odcestovala se Savingnysovími do Prahy.

Léta páně 1811 se provdala za německého spisovatele Achima von Arnim prostřednictvím svého bratra Clemense, který ji ním seznámil, jelikož Achim byl jeho věrný kolega a přítel. Manželství po dvaceti letech ukončil ovšem Achimův náhlý skon léta páně 1831. Pár žil spíše odděleně - během Bettiniho pobytu v Berlíně Achim obhospodařoval majetek ve Wiepersdorfu.

Z tohoto manželství vyšlo sedm dětí:

  • Freimund Johann (* 5. května 1812; † 2. března 1863)
  • Siegmund Lucas (* 2. října 1813; † 22. února 1890)
  • Friedmund Anton Nepomuk (* 9. února 1815; † 24. července 1883)
  • Kühnemund Waldemar (* 24. března 1817; † 24. června 1835) – v roce jeho narození je vzdáván hold Achimově románu "Hlídač koruny"
  • Maximiliane Marie Catharine (* 23. října 1818; † 31. prosince 1894) ∞ provdána za pruského oficíra Eduarda von Oriola (1809–1862)
  • Armgart Catharina (* 4. března 1821; † 17. ledna 1880) (matka spisovatelek Elisabethy von Heykingové a Ireny Forbes-Mossové) ∞ manželka Alberta Georga Friedricha von Flemminga (1813–1884), syna to von Karla von Flemminga - měla možnost se setkat s Heinrichem Heinem v salóně Rahely Varnhagenové.
  • Ottilie Beate Gisela Walburgis (* 30. srpna 1827; † 4. dubna 1889) ∞ se provdala za Hermana Grimma – počala i přáteství s Rahelou Varnhagenovou (do jejího skonu roku 1833).

V roce 1824 navrhla Goetheho pomník, jehož kresbu mu představila a jehož model přednesl Výmar- sochař Carl Steinhäuser provedl pomník Goethe a Psyché a v roce 1855 byl postaven ve Výmaru. Dnes je v Novém muzeu ve Výmaru.

Sociální a literární činnost

Bettinino literárnía soziální zapojení vypuklo až po skonu jejího muže roku 1831, jehož díla publikovala. Nová samostatnost a vdovství jí umožnily novou práci. Stala se autorkou svých "sesbíraných děl". Během epidemie cholery v Berlíně se angažovala pro pomocná opatření v chudých čtvrtích a pečovala o lazary. Roku 1843 vydala knihu Tato kniha patří králi a byla věnována tedy pruskému vládci Friedrichu Vilému IV. Z fiktivních dialogů matky Johanna Wolfganga von Goethe a matky pruského krále vznikla kniha , která byla v Bavorsku zakázána.

Pozdější historik kultury a umění Jacob Bruckhardt (1818–1897) studoval od roku 1841 do roku 1843 v Berlíně a byl přijat Bettinou von Arnim a popsán v dopise své sestře Louise dne 29. dubna 1843. Leden 1842 takto: „Čtyřiapadesátiletá matka, malá, ale krásná, s pravými cikánskými rysy v obličeji, ale úžasná jako vzácně ženská hlava; krásné, pravé kaštanově hnědé kadeře, hnědé, úžasné oči, které jsem kdy viděl.„[3]

V rozčarování, které následovalo po neúspěšné revoluci v roce 1848, napsala v roce 1852 pokračování Rozhovorů s démony, v nichž obhajovala zrušení trestu smrti a politickou rovnost mezi ženami a Židy. Jejich rozsáhlá korespondence za účelem získání statistických informací o jejich Ubohé knize byla velkým lákadlem. Kniha byla zakázána pruskou cenzurou ještě předtím, než se objevila, protože Bettina z Arnimu byla podezřelá z podněcování tkalcovského povstání.

Její myšlenky byly blízké myšlenkám raných socialistů ; roku 1842 se setkala s Karlem Marxem, a držela se myšlenky lidového krále: "Král by měl společně se svou komunitou občanů vytvořit stát, ve kterém by chtěli žít!"

Smrt a následky

Roku 1854 trefila Bettinu mrtvice, z které se nikdy nevzpamatovala.

20. ledna 1859 zemřela v kruhu rodinném. Je pohřbena u svého muže v kostele ve Wipersdorfu. Na náhrobku je rok narození 1788 špatně uveden, narodila se totiž léta páně 1785.

Je jednou z postav románu Milana Kundery Nesmrtelnost.

 
Zámek Wiepersdorf

Je pochována na hřbitově zámku Wiepersdorf (Niederer Fläming), na kterém se nachází hřbitov rodu Arnimů.

FotogalerieEditovat

Externí odkazyEditovat