Friedrich Carl von Savigny

německý právník

Friedrich Carl von Savigny (21. ledna 1779 Frankfurt nad Mohanem25. října 1861 Berlín) byl německý právník, nejznámější představitel historické právní školy.

Friedrich Carl von Savigny
Narození21. února 1779
Frankfurt nad Mohanem
Úmrtí25. října 1861 (ve věku 82 let)
Berlín
Alma materMarburská univerzita
Univerzita Jena
Lipská univerzita
Povoláníprávník, historik práva, vysokoškolský učitel, politik, filozof a spisovatel
ZaměstnavateléMarburská univerzita
Berlínská univerzita
Humboldtova univerzita
OceněníMaxmiliánův řád pro vědu a umění (1853)
Řád černé orlice
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
ChoťKunigunde von Savigny
Partner(ka)Karoline von Günderrode
DětiKarl Friedrich von Savigny
Leo von Savigny
RodičeChristian Carl Ludwig Ritter von Savigny
Funkcečlen Pruské panské sněmovny
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

editovat

Savigny pocházel z lotrinské zámožné rodiny, ve 13 letech osiřel a roku 1795 začal studovat práva v Marburgu. Po kratších pobytech na univerzitách v Jeně, Lipsku a Halle roku 1800 na univerzitě v Marburgu promoval a začal přednášet trestní právo a pandekty, soubor římského práva. Roku 1803 vydal knihu „Právo držby“ (Das Recht des Besitzes), která ho proslavila a prosadila nový způsob studia římského práva. Roku 1804 se oženil a podnikl cestu po Francii a jižním Německu, kde hledal nové prameny římského práva. Roku 1808 byl jmenován profesorem v Landshutu a roku 1810 na doporučení Wilhelma von Humboldt v Berlíně, kde se stal třetím rektorem.

Zároveň pracoval na různých právních reformách a byl soukromým učitelem korunního prince. Roku 1814 vyšla jeho kniha „O povolání naší doby v zákonodárství a právní vědě“, kde Savigny hájil své přesvědčení, že právní systém každé země je součástí její specifické kultury, která se nedá libovolně měnit. V letech 1815-1831 vycházely jeho „Dějiny římského práva ve středověku“, kde Savigny ukázal, jak římské právo přežívalo po rozpadu říše, jak znovu rozkvetlo od 12. století v Itálii (Bologna) a žilo pak v dílech komentátorů. V letech 1840-1849 vyšel jeho osmidílný „Systém dnešního římského práva“, který dokazuje, že právní tradice je v Německu římská. Získal celou řadu vyznamenání a v letech 1842-1848 byl Velkým kancléřem, tj. pruským ministrem spravedlnosti.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat